MISS YOU. | CZ LS ✔

2.

Ráno, jak jsem později zjistil něco po desáté, mě probudil zvuk příchozí smsky.

Ahoj, napadlo mě jestli nechceš zajít na kafe a líp se poznat - Harry

Přečetl jsem si zprávu. Harry? Upřímně jsem čekal kohokoliv, jen ne jeho. Přemýšlel jsem.. Mám jít nebo ne? Nebude to trapný? Divný? Ať už jsem si snažil do hlavy vtlouci cokoliv, stejně jsem věděl jaká bude má odpověď.

Moc rád :) - L

Ještě jsem pak dopsal čas a místo, a potom už jsem až s moc podezřele velkým úsměv vylezl z postele. Provedl jsem ranní hygienu, oblékl se a pomalu se vydal na cestu. Byl jsem příjemně natěšený na toho kudrnáče. Proč? Však ho neznám ani 24 hodin, promluvil jsem s ním sotva pět vět a stejně se s ním chci sejít. Asi už jsem se dočista zbláznil. 

Došel jsem do Hyde Parku, kde jsme měli sraz a čekal jsem. Byl jsem tu o něco dřív, tak jsem si sedl na lavičku a ve sluchátkách poslouchal muziku. Nevím kolik uběhlo času, ale najednou se vedle mě posadila vysoká osoba.

,,Ahoj Harry" usmál jsem se na něj hned jak jsem si sundal sluchátka.

,,Ahoj Louisi" úsměv mi oplatil. ,,Vyrazíme?" zeptal se hned potom. Přikývl jsem a tak jsme se hned vydali na cestu.

,,Pověz mi něco o sobě" pobídl mě hned, co jsme se i s kávou usadili u jednoho ze stolečků v kavárně.

,,Nevím co by jsi chtěl slyšet" uchechtl jsem se, ale přesto jsem začal mluvit.

,,Jsem Louis Tomlinson. Je mi 20 let a žiju sám v Londýně. Pocházím z Doncasteru. Často se chodím páteční večery opít do baru i s mým nejlepším kamarádem Liamem, který jediný ještě stále snáší vše co dělám nebo říkám. Zbytek je spíše taková společnost, aby nás bylo víc.. nikdy jsem k nim neměl velkou důvěru na svěření. Vysokou nestuduju a přivydělávám si brigádami, které se mi naskytnou" ukončil jsem monolog a čekal co mi poví. Jeho úsměv, který zřejmě nikdy nemizel mě nutil, abych se usmíval taky.

,,Páni. A co rodina? O té si nic neřekl." po téhle otázce můj úsměv definitivně opadl a nálada dost klesla. Co mu je sakra do toho? Proč vytahuje zrovna tohle téma? 

,,Na tom snad nezáleží ne?" řekl jsem podrážděně

,,Ale no tak.. Co nějací sourozenci? Táta, máma? Co děla-" stále se tak usmíval, ale to tentokrát nepomohlo. Píchl do vosího hnízda.

,,Řekl jsem, že je to jedno!" křikl jsem na něj a se zavrzáním židle odešel pryč. Harry tam zůstal sedět a jen vyjeveně koukal. Nemá rýpat do témata o kterém jsem nechtěl mluvit. Je to jeho chyba!

Chtěl jsem jít hned domů, ale to jsem si rozmyslel. Půjdu za Liamem. Potřebuju si promluvit. Naštěstí pro mě, Liam bydlí kousek odsud, takže jsem do pár minut zvonil u něj na dveře.

,,Ahoj.. mohl bych dál?" zeptal jsem se sklesle hned jak otevřel. Jen otevřel více dveře, abych mohl vstoupit. Usadili jsme se v obýváku.

,,Tak co se děje?" zeptal se hned. To mě zná až tak moc dobře?"

Celé jsem mu to odvyprávěl. Co se týče minulého večera jak jsme se poznali, až do poslední minuty v kavárně. Naznačil jsem i pár svých pocitů, ale do takové hloubky jsem úplně nezašel, protože sám v tom mám celkem zmatek.

,,No jo.. Chudák rýpl špatně. Jenže Louisi, nemohl to vědět. Neměl jak"

,,Já vim, že to nemohl vědět, ale neměl se ptát dál, když jsem řekl, že je to jedno" bránil jsem se

,,V tom máš pravdu, ale možná bys mu to měl vysvětlit. Podle toho co jsi říkal, se zdá fajn a mohl by ti třeba pomoc dostat se zpátky do normálu" vřele se na mě usmál.

Přemýšlel jsem nad jeho slovy. Vážně se mám svěřit člověku, kterého znám sotva dva dny? A bude ho to po tom mém bouchnutí vůbec ještě zajímat?
_________________

Hi!
Tak co si myslíte? Bude to Harryho zajímat?

Vaše názory mi pište do komentářů :))

- Mitchie