Matoucí dušička

Chaos

Chaos je teď definicí mého života.

Zmítá se mnou řeka divoká.

Všichni mě chtějí podle svých představ mít.

Všichni chtějí mou identitu zahubit.

Hledají chyby, jako šelmy dravé.

A přitom se tváří jako koťátka hravé.

Zaměřeni na sebe, na SEBE a SVÉ pocity.

Nekoukají na nebe, nevšímají si Boží identity.

Ti, kteří mě podporovat měli,

Ti mě teď sráží k zemi. 

A i když se všechno krásné zdá,

V jejich duši číhá temná pomsta.

Co, proč... DOST! Nechci tohle žít.

Jsem jaká jsem a nebudu se podle vás měnit.

Dělám chyby, fajn, a vy jste dokonalí? 

Já zapomněla, vy jste vlastně všechnu nebeskou moudrost pobrali!

Dost tomuhle egoismu a zahleděnosti do sebe.

Nic jste se nenaučili? Budiž vám slitovné nebe.

Já, já, já, jenom já a ty mi služ,

No to víš, že jo, s takovou ti podám jenom nůž.

Odpustit? Dokážu.

Napravit? To je na tobě.

Všechno to ráda smažu.

Jsi pořád vítán v mém domě.