Občas se bojím, že je na světě málo lásky. Že zkrátka jakoby nestačí pokrýt tak velký prostor. Nebo je jí v tom snad i bráněno. Ať už zdmi a ploty, které se ženou kolem jednotlivých území, či bariérami, jež tvoří sami lidi mezi sebou a hlavně – jaksi uvnitř sebe.
Ostatně – láska jako taková. Věřím, že pro každého člověka na světě je jedna osoba, která je s ním spřízněná a že tyto dvě bytosti k sobě patří (nikoliv, že by si snad patřily). Je pouze otázkou času, kdy se tito lidé potkají. Rozhodně nemá cenu pospíchat, dokonce si i myslím, kterak i například rozvod je rozhodně správný krok, chybí-li v manželství to, co z jistého důvodu třeba vyprchalo a nedaří se to víc vrátit zpátky (koneckonců – život není páčka s tlačítky „zpět" či „vpřed"). A to je právě ono – láska sama nám vdechuje energii, naději, elán, chuť a radost – třebaže to není žádný obchod, ani „něco za něco", i ona potřebuje z něčeho žít. A to už je jenom na lidech. Závisí na tom dokonce i lidské štěstí.To já jedno štěstí mám je to má Sestřička,kterou Miluju.
Tak mě ještě napadá... objali jste v poslední době někoho? Při loučení, při vítání, jen tak? Chtěl bych říct – ono je to strašně důležité. Tedy alespoň já jsem to konečně pochopil. Protože v jednom takovém upřímném objetí se skrývá tolik slov. A lásky!
ČTEŠ
Pravá láska je jen jedna
RomanceLáskou si projde každý člověk na světě a je to úžasná věc,mít u sebe někoho komu se dá důvěřovat,kdo vás podrží když jste sami to ten člověk je vaše láska kterou nechcete nikdy ztratit.
