Sázka

Tučně – Sebastian

Normálně - Ciel

Zrovna jsem leštil stříbro v jídelně, když v tom se ozval zvonek z pracovny, co asi Ciel chce, pomyslel jsem si. Zaklepal jsem na dveře „dále" ozvalo se a já vešel. „Přejete si, mladý pane?" „nudím se" „chcete si zahrát šachy?" „dobře, ale uzavřeme sázku" řekl a mě se vůbec nelíbil jeho úšklebek. "Proč chcete uzavírat sázku?" „protože mě vždycky necháš vyhrát a takhle budeš mítmotivaci usilovat o vítězství." Je pravda, že jsem ho většinou nechal vyhrát. „A o co se vsadíme mladý pane?" „pokud vyhraji já, strávíš celý den s Grellem a uděláš vše, co bude chtít" zasmál se a já začal přemýšlet kdo z nás je tady démon. Rozhodl jsem se oplatit mu stejnou mincí „dobře, a pokud vyhraji já, budete mě celý den poslouchat a splníte vše, co řeknu." Bylo vidět, že se mu můj návrh moc nelíbí, ale nakonec souhlasil. Přinesl jsem ze skříně šachovnici a rozestavěl figurky. Bitva může začít.

„Vypadá to, že jsem vyhrál, mladý pane" řekl jsem s milým úsměvem na tváři. „Takže zítra jste jen můj" zašeptal jsem „teď mě prosím omluvte, za chvíli bude čas večeře" uklonil jsem se a odešel do kuchyně připravit večeři. Ciel zaraženě seděl v křesle a vzpamatovával se ze své porážky. V kuchyni jsem připravil večeři a uklidil po sobě. Odnesl jsem mu večeři do jídelny. „Co budu muset zítra dělat?" zeptal se mě povýšeným hlasem „nechte se překvapit, mladý pane" „tsss" ale víc neřekl a pustil se do jídla. Překvapilo mě, že mi nedal rozkaz, abych mu to řekl. To by bylo trošku problematické, ale možná to radši nechtěl vědět. Po večeři se odebral do pracovny, kam jsem mu donesl zákusek a čaj a nechal ho v klidu pracovat.

Potichu jsem zaklepal na dveře pracovny „dále" ozvalo se. „Mladý pane, je čas jít spát" „hned, jen dočtu tuto smlouvu." Potichu jsem tedy čekal, když Ciel dočetl, odložil smlouvu na jednu hromádku a zamířil do svého pokoje. „Jste nervózní, mladý pane?" „hmm, trošku a nemohli bychom.." „ne, to by nešlo, mladý pane. Dal jste slib jako hrabě Phantomhive a tak ho také musíte dodržet!" „já to vím, nemusíš mě poučovat o závazných slibech" rozčílil se. Naklonil jsem se k němu a zašeptal do ucha „nebojte se, já vám neublížím" „tss, já se nebojím, moc si o sobě myslíš, démone. Nebudu se tě o nic prosit." Prskl na mě Ciel a vlezl pod peřinu. „Já vás donutím mě prosit" řekl potichu, ale tak aby mě určitě slyšel. „Co jsi to řekl?" „Nic, mladý pane" „Fajn, tak už jdi, chci spát." „Dobrou noc" řekl jsem a potichu odešel z jeho pokoje a šel se připravit na zítra.

„Cieli, vstávej" něžně jsem ho šťouchl do ramene „ještě nechci...počkej, jak si mi to řekl?!" „Cieli" „Jak se opovažuješ?!" „Copak jsi zapomněl? Dnes jsi jen můj, takže tě můžu oslovovat, jak chci" zasmál jsem se. „Svlékni se" řekl jsem. Nedůvěřivě si mě prohlížel, ale nakonec se svlékl. Byl nádherný, sice to není poprvé, co ho takto vidím, ale dnes je to jiné, dnes je celý můj. Ďábelsky jsem se zasmál a pomalu přišel k němu. „Mlč a nehýbej se" šeptl jsem mu do ucha a jemně mu ho zkousl. Objal jsem ho a políbil ho „co si to dov..." snažil se mě odstrčit, ale já ho pevně sevřel v náruči a umlčel ho dalším polibkem. Rukama jsem ho hladil přes záda až na zadeček, který jsem párkrát zmáčkl. Kousek jsem se od něj odtáhl a podíval se mu do obličeje. Měl doširoka otevřené oči a zrudlé tváře. „Líbí se ti to?" „jak by mohl, blbej démone." vztekal se. „A co tohle?" rukou jsem mu přejel přes hruď a zavadil o jednu bradavku. Vzal jsem si mezi palec a ukazováček a začal ji mnout. Ciel si zkousl ret, ale stále mi koukal do očí, které ovšem prozrazovali, jak moc se mu to líbí. A prozrazovali to nejen oči. „Ah koukám, že už si vzrušený." „to není pravda!" „Ne? A co je tohle?" zeptal jsem se a zmáčkl mu bouli v kalhotech a přejížděl po ní rukou. To už měl zavřené oči a tvář rudou jako zapadající slunce. Usmál jsem se a klekl si před něj a stáhl mu kalhoty a dal se do práce. Z kapsy vyndal stužku a začal mu ji přivazovat na penis. Začal jsem u kořene a pokračoval směrem nahoru až skoro ke špičce. Utahoval jsem to tak akorát, ne tak aby mu to ublížilo, ale zas dost silně na to aby se nemohl udělat. „Co to má znamenat?" „Ta stužka ti nedovolí udělat se." Usmál jsem se na něj a Ciel viditelně zbledl. „Přece sis nemyslel, že to bude takhle jednoduché, donutím tě prosit mě o to, aby ses mohl udělat." Zasmál jsem se a hodil po něm šaty pro služku.