Dustin Smoke

Já a Bombarda

   Za úkol máte vymyslet příběh o tom, jak jste vy v nějaké situaci použili toto kouzlo! Příběh minimálně tak na 150 slov. Moc se těším na vaše výtvory! 

   Psal se rok 1995 a všem dětem v Bradavicích právě začínaly Vánoční prázdniny. Jeden ze studentů se tento rok rozhodl zůstat na hradě namísto toho, aby jel se svými rodiči a bratrem do Severní Ameriky za zbytkem rodiny. Nikdo mu to neměl za zlé, vždyť to bylo teprve pár měsíců po tom, co ho opustil jeden z nejbližších. Odešel tak rychle, že to ani on sám nedokázal na první moment postřehnout. Pokaždé, když si na ten moment vzpomněl, svíral se mu žaludek a měl pocit, jakoby nějaká část jeho chyběla. Nejspíš to tak i bylo, když si s sebou vzal část jeho srdce, kterou mu tak slepě dovolil si přivlastnit.
   Dustin, jméno našeho studenta, právě procházel osamělou chodbou hradu, když v tom odněkud zaslechl něčí křik. Ne, ten křik nebyl něčí. Patřil Zachariášovi, přesně té osobě, do které byl těch několik let zamilován. Té osobě, která už není mezi živými. Jak ale tedy mohl šestnáctiletý brunet zaslechnout jeho hlas? Vždyť to přeci není možné. Viděl ho zemřít na dovolené v New Yorku. Byl u toho, když se ho Zach snažil bránit a tak ho kvůli tomu zabili. Viděl, jak na něj letěl zelený paprsek. Doteď má noční můry. Jak to tedy mohl být on? Tato otázka mu dokola a dokola, prostě neustále, zněla v hlavě, když se rozhodl zjistit, o co tedy jde, a tak se vydal za křikem.
   Dotáhlo ho to až do tiché a tmavé chodby plné záhadných dveří, na jejímž konci se nacházely ty největší železné, ve druhém patře. Chlapec do té doby ani nevěděl, že se na hradě něco takové vůbec nachází. Pomalu kráčel po studené zemi hradu směrem kupředu. Čím blíže byl velkým dveřím, tím hlasitější a více nesnesitelný se křik stával. Ovšem i přesto se Dustin nevzdával, a tak se po pár vteřinách dostal až k překážce, která mu bránila zjistit, co onen neskutečný řev způsobovalo. Dveře, které z blízkosti vypadaly už spíše jako velká brána, byly zamknuté, a tak chlapci nezbývalo nic jiného, než vytáhnout hůlku a použít na ně Alohomoru. A opravdu. Zámek cvakl a tím dostal mladý brunet přístup k tomu, co se za dveřmi nachází.
   Pomalu je otevřel a nakoukl za ně. Díky tomu odhalil... zeď. Jeho hnědé oči udiveně hleděly na cihlovou zeď. Začínala se ho zmocňovat zoufalost. Nevěděl, jak se přes ni dostat, onen nyní už téměř ohlušující křik mu též moc nepomáhal. Najednou si ale vzpomněl na jednu z hodin druhého ročníku. Na moment, kdy použil na až moc otravného Nebelvírčana Bombardu. A tak ho to napadlo. Co kdybych to zkusil i teď? Pomyslel si. Hned na to opět mířil hůlkou na stěnu a spolu s tím vyslovil z úst ono zaklínadlo.
   „Bombarda!" Kouzlo přeci jen fungovalo. Cihly spadaly na zem. Teď už mu pouze zbývalo použít Lumos. Přesně to udělal, ovšem v tu chvíli spatřil svou budoucí noční můru.

Známka: 1
Váha známky: 1
Komentář profesora: Velmi pěkné :) moc se to povedlo, takže jasné Véčko, jen pro příště se Bombarda neužívá na člověka. :)   ((Hlavně že když jsem to udělal na hodině, nic neříkala, pff.))