Pokušení z pekla [TVD/TO CZ FF]

10.

Ztracený a dávno zapomenutý. Takový je napohled cit, který jsme považovali do jisté doby za nesmrtelný. Ale on nám pak z ničeho nic zlomil srdce.

Nikdo si nejspíš v tuhle chvíli neuvědomoval, co se tu stalo. Všichni jsme na sebe pomateně koukali a na moment to vypadalo, že jsme ztratili pojem o smysluplném jednání. Divila jsem se, že dokonce Alaric stál nehybně na místě a vypadal, že zapomněl, jak se má v téhle situaci chovat. Byl to neuvěřitelně absurdní střet událostí, které nikdo z nás rozhodně neplánoval. Ale pak se konečně věci dali do pohybu. Alaric očividně konečně procitl a začal si uvědomovat, že se mu to doma tak trochu vymklo kontrole. Aniž bych to zpozorovala, mířil najednou na Kola jednou ze svých zbraní. Ztěžka jsem si oddechla. Pralo se ve svědomí a nebyla jsem si jistá, zda tomu idiotovi jít na pomoc.

„Jak ses tu dostal, a co tu sakra chceš?" Alaric zuřil. Nedivila jsem se mu. Přece jen on Mikaelsonovi v lásce nikdy neměl. Ale o nějaké přehnané výměně názorů s následným krvavým koncem jsem nestála ani já, ani nikdo z přítomných. Než jsem ale stačila cokoliv říct, ozval se vystrašený dívčí hlásek. „Tati, to já ho tady pustila. On chtěl mluvit s Hope." Teď jsem měla chuť se začít smát. Josie byla opravdu hloupoučká malá holčička. I když, já vlastně nebyla jiná. I mě tenkrát Kol Mikaelson oblbnul. Zašklebila jsem se a nechápavě pohodila hlavou.

Najednou to tady vypadalo jako v nějaké zvrácené italské domácnosti. Caroline už byla na nohou a nepřátelsky koukala na Kola, a dokonce i na Hope. S Alaricem, který byl stále připravený kdykoliv zaútočit, se dohadovali, jak malé děti. A pijavice se schovávaly v ústraní. „Máš v tom svém chorém mozku další takovou úžasnou akci?" Sykla jsem směrem ke Kolovi. Naštval mě, že se tu objevil. I když nevypadal, že se chystá vyvraždit celé Mystic Falls. Jenže jsem na své růžové představy dát nemohla. 

„Ale no tak, drahoušku. Jsi ráda, že mě vidíš." Ozvalo se mi těsně za zády, až jsem ucítila jeho horký dech na krku a mým tělem projel takový zvláštní pocit. Nechápala jsem, co se to se mnou poslední dobou děje. Nenechala jsem se tím ale rozhodit. „Vážně to jde na mě tak poznat?" Reagovala jsem možná až příliš ironicky. Nejspíš jsem chtěla navodit obranný postoj. Ale díky Kola, kterému snad nikdy z tváře nezmizel úsměv, se mi to dařilo čím dál tím méně.

„To ty. Ty jsi je sem přivedla!" Trhla jsem sebou, když se přede mnou objevil Alaric a nenávistně mě skenoval pohledem. Zmateně jsem zamrkala očima. Nevím, čím to bylo, ale dost krutě jsem si vysloužila označení zrádkyně. Připadala jsem si dost neprávem obviněna. Svůj zraněný výraz se mi z ničeho nic změnil na vzdorovitý. „Vím, že jsem tě naštvala, ale nemůžeš svou zlost trochu krotit a nevymýšlet si neuvěřitelné pohádky?" Jasně, byla jsem zlá a drzá a tak trochu pitomá. Jenže jsem si nemohla pomoc.

Pohled Klause

Mystic Falls bylo jedno z mála míst, kam jsem se vracel se zvláštním pocitem. I přes to, že bylo tohle město blízce spjato s mou rodinou, neplánoval jsem delší pobyt, než jen chvilková a hlavně nutná zastávka. Má sestra Freya mi díky mé neodbytnosti prozradila i přesné místo, kde by se měla Hope v tuhle chvíli nacházet. Něco mi pořád říkalo, že jí nakonec nenajdu úplně osamocenou.

Projížděl jsem ulicemi a míjel velmi známá místa. Nechtěl jsem se zdržovat déle, než bylo potřeba k nalezení mé dcery. Zastavil jsem autem kousek od řady rodinných domů. Bylo až neobvyklé, že v tuhle hodinu tu nikde nikdo nebyl. Neměl jsem čas nazbyt, abych se tu porozhlédl. V tuhle chvíli mě táhlo jen to, že za dveřmi jednoho z domů se nachází Hope.

Hádky neustávaly a mě začalo docházet, že tohle všechno je jedna velká pohroma. Nemohla jsem to ale dávat za vinu Hope. I přes to, že patřila k té šílené rodině, byla normální. A já bych ji byla schopna bránit i vlastním tělem. „Ty o tom něco víš, Nesie?" Caroline se sice tvářila obezřetně, ale nenávist jsem v jejich očích neviděla. Přitiskla jsem si Hope k sobě a tázavě se podívala na Kola, jako by byl má jediná záchrana.

„Měli byste se konečně domluvit, drahoušku. Můj bratr tu může být každou chvíli." Teprve teď mi došlo, že Kol se tu objevil kvůli toho, aby nás svým způsobem varoval. Na své ruce jsem ucítila jemný stisk. Hope se chudinka tvářila dost vystrašeně, až mi jí začínalo být líto. „Táta je tady?" Zeptala se opatrně roztřeseným hlasem. Konejšivě jsem ji pohladila po vlasech. Nedovolila bych, aby jí někdo ublížil. Dokonce i jejího drahého otce bych byla schopna poslat do samotného pekla, jen abych ji ochránila. „Neublíží ti, o to se postarám." Utvrzovala jsem jí rozhodně.

Pohled Caroline

Dalo by se říct, že se mi domácnost tak trochu rozpadala. Poslední dobou se pořád něco dělo. Ne, že by to tady do téhle doby oplývalo nudou. Ale teď to bylo prostě jiné. Nejspíš to začalo příchodem té tajemné Hope. Ta holčina mi pořád nešla z hlavy. Objevila se a působila na mě, jako neviditelný magnet. Už párkrát jsem se jí chtěla zeptat na její rodinu, ale nakonec jsem se k tomu zatím nedostala.

A k tomu všemu to dnešním dnem pořádně vyvrcholilo. Na prahu našeho domu se objevil jeden z bratrů Mikaelsonových. Byl to Kol Mikaelson. Tušila jsem to, že se začnou znova objevovat. Už od chvíle, kdy se s nimi začala stýkat Claudie. Překvapilo mě, že ta nezvaná návštěva se dostala až dovnitř. Začala se ve mně probouzet šelma, ochraňující svou rodinu. To, co přišlo pak, jsem nečekala. Z ničeho nic jsem prostě ležela na zemi a kousek ode mě byla Hope. Ta, kterou jsem si pustila až k nám do domu. Teď to bylo mnohem záhadnější.

Odpověď mi vlastně přišla po chvíli, kdy se toho zhostil ten arogantní Mikaelson. Neřekl sice nic přímo, ale začínalo mi to pomalu docházet. To pubertální dítě, které tíhlo k Agnes, nebylo jen tak někdo. V hlavě se mi tvořily myšlenky, které do sebe zapadly, a já chvíli nebyla schopna promluvit. Moc dlouho jsem ale mlčet nedokázala. „Mikaelsonovi. Ty patříš k nim, že ano?" Ozvala jsem se a prstem ukázala na Hope. Než mi někdo stačil odpovědět, zvuk bouchání na dveře mě z toho ale najednou probudil. 

________________________________  

Krásný předvánoční den přeji. :3 

Tak se ozývám tenhle týden už podruhé, jak jsem slíbila. Každý z vás už určitě napjatě očekává "Ježíška" :D . Tohle je vlastně takový dáreček pro vás čtenáře. :3 Takže doufám, že jsem vám udělala radost. :D 

Děj se nám zatím moc neposunul. Všichni jsou očividně dost překvapeni a zároveň šokováni z nezvyklé návštěvy. :D Alaric pořád zuří. Caroline pomalu začíná chápat, co se tu děje. A Josie se stydí, že vpustila Kola do domu. No a Agnes? Ta holka si začíná něco uvědomovat a to se jí možná až tak příliš nelíbí. :P :D 

Tímto vám chci popřát krásné svátky a plno dárků pod stromečkem. :3 

Vaše Vee♥