Little SECRET

1.kapitola

Nicolas Eastwood:

Cítím se hrozně. Od té doby, co jsem vykřikl tu ďábelskou a zprvu nevinnou větu.. Nechtěl jsem, aby se se mnou přestal Wade bavit. I Winter dokonce.

Ale to by mi bylo i jedno, pokud by se se mnou nepřestala bavit i Tabby. To bolí nejvíce. Po tom všem, co jsme spolu zažili.

Jen jsem jí chtěl ukázat, že jí mám opravdu rád. Že za nás budu bojovat, ať to stojí, co to stojí a že je pro mě prostě jedinou.

Asi bych to i vrátil zpět a neudělal to, kdybych jen tak mohl. Nikdy by to nemuselo skončit, tak jak to teď skončilo.

Nikdy bych nemusel sedět před jejím domem v bráchově podělaným autě, s kyticí pivoněk na sedadle spolujezdce a sbírat odvahu k tomu jít k jejím dveřím. Člověk by nikdy neřekl, jak je těžké sebrat svůj zadek a jít tam.

Bojím se, co se stane, až tam přijdu. Co když mi zabouchne dveře před nosem?

Z mého rozmýšlení a litováním sebe samého mě vyrušil hlas Justina Biebra a jeho dokonalá píseň Baby. Což bylo znamení, že mi volá můj úžasný bratr.

Přemýšlel jsem, mám to vzít nebo ne? Spíše jsem nechtěl, ale stejně vyhrála moje dobrá stránka.

,,Co chceš?" řekl jsem více otráveně a nepříjemně než jsem chtěl.

,,Nazdar brácho, nemusíš bejt hned nepříjemnej!" přes smích mu nebylo skoro rozumět.

,,No jo, no jo.. Takže to můžu položit, že nic nepotřebuješ?"

,,Ne, ne, ne, ne a neee!" málem mi praskli bubínky z toho jak to zakřičel. ,,Cokoliv, jen to nepokládej! Protože ono je to fakt důležitý."

,,Tak povídej.." povzdechl jsem si a lépe se uvelebil v sedadle, abych se nějak připravil na to, co mi chce říct. Tak nějak jsem podvědomě tušil, že to asi nebude nic hezkého. Alespoň pro mě tedy.

,,No, kde bych začal-"

,,Že by na začátku?" skočil jsem mu do řeči a uchechtl se jeho frustrovanému vzdechu.

,,Však to je jasný ne? Nebudu začínat na konci a až postupně se dostávat k začátku, abych ti-"

Opět jsem mu skočil do řeči: ,, Bože tohle mě nezajímá, prostě vynechej všechnu omáčku a pověz mi to důležitý"

,,Prostě dneska nemůžeš spát doma, protože si přivedu společnost a nechci, aby nás někdo rušil" vysypal ze sebe tak rychle, že jsem pomalu nestihl ani pochytit, co mi chtěl sdělit.

,,Co, že nemůžu?" vyřkl jsem pomalu okamžitě a nevěřícnost byla v mém hlasu asi až moc dobře slyšitelná.

,,Nemůžeš spát doma." jeho klid mě doslova vytáčel.

,,Ne."

,,Co ne?"

,,Prostě půjdu spát domů, stejně nemám kde jinde být. A neboj, nebudu tě otravovat."

,,Hej, ale noták. Brácho, prosím. Je to jediná věc, kterou po tobě chci." jeho prosebný tón byl až směšný. Nemohl jsem se udržet a začal jsem se smát jak pominutý.

,,Nesměj se." změnil tón na nabručený.

,,Hej, ale prostě jak si to představuješ? Kam bych jako měl jít spát?" zvážněl jsem.

,,Já nevím, co třeba u Wadea? Nebo u tý, u Winter. Víš, že Cane je můj dobrý kamarád, určitě by tě u nich nechal."

Kdyby to jen bylo všechno takhle jednoduché. Smutně jsem se usmál, při zmínce mého dřívějšího bráchy. K mému neštěstí o tom Lender nic nevěděl. O tom, že se se mnou ani jeden z nich nebaví. Nebo Can možná ano, ale i tak. Cítil bych se tam nepříjemně a tak mě napadla jen jedna věc.

Podíval jsem se ke dveřím domu, u kterého jsem stál. Právě z nich někdo vycházel. Vypadalo to na Tabbyiny rodiče. Super, to mi jen hrálo do karet.

,,Tak já si to nějak vyřídím teda, no. Ale mám to u tebe!"

,,Omg, díky moc! Miluju tě normálně!"

,,No.. To by asi stačilo víc toho ani slyšet nechci." zasmál jsem se.

Rozloučili jsme se spolu, zrovna ve chvíli kdy auto Tabbyiných rodičů odjíždělo od domu.

Vylezl jsem z auta, vzal kytici a pomalu se rozešel k domu. Stál jsem tam asi pět minut než jsem se odvážil zazvonit.

Netrvalo dlouho a za dveřmi se ozvali kroky a mé srdce začalo tlouct rychleji.

Dveře se otevřeli.

•••

MERRY CHRISTMAS!♥♥

konečně jste se dočkali! a můžu vám říct, že jsem takhle s tím spokojená a bude se mi to snad i lépe psát. za tyto prázdniny bych chtěla napsat ještě alespoň jeden díl.

ale nic opět neslibuji! :D znáte mě..

@Specko_07

- Sia; HoHoHo (miluju!)