1. Kapitola - Život na hovno

2.3K 122 12
                                    

Z procházek páchnoucími ulicemi se stávala rutina. Pohled na bezdomovce, valející se mezi popelnicemi s flaškou piva v ruce, se stal normálním a ne výjimečným. A že si každou chvíli stoupnete do kaluže chcanek, ve kterých plavou nedopalky a použité žvýkačky? V pořádku. Jste přeci v ulicích New Yorku!

Stál jsem naproti bordelu "Paradise", na kterém byly cedule s nápisy nad zavřenými okny.
Zažijte reálný sen!
Hezčí děvčata v NY nenajdete!
Nadržené ženy chtějí sex!

Tady někdo zoufale potřebuje prachy. Vsadím se o dvacku, že to mají z PornHubu!

Rozešel jsem se dál temnou ulicí. To, že po mě každou chvíli štěkali psi a snažili se mi utrhnout ruce, jsem ignoroval. Dřív by mě to k smrti vyděsilo, ale teď jsem věděl, že jsou za plotem nebo pevně drženi v řetězech.
Tuhle ulici jsem znal nazpaměť. Neexistuje na světě zaplivanější místo než je tohle. Ale přesto jsem tu trávil spoustu času. Mohl bych si dovolit mnohem lepší ulice, mnohem lepší obchody a bary a nevěstince. Ale jsem tady.

Svou typickou cestou jsem prošel kolem pářejících se koček a vešel do mého oblíbeného striptýz-baru. Pro mne výjimečným byl tím, že to byl gay bar. A také, protože se zde nacházela velmi zvláštní pravidla.
Půvabní tanečníci měli na očích masky, velmi zvláštní. Ale svým způsobem to bylo strašně lákavé.

Vešel jsem do zakouřené místnosti a okamžitě mě oslepila neonová světla. Oči jsem přivřel a dveře zavřel. Cítil jsem vůni kokosu, jako obvykle. Seběhl jsem schody a zaplul na barovou židli, která byla jediná prázdná. V sekundě se přede mnou objevil velmi rozkošný barman, už si mne pamatoval, ale já jsem ho nemohl jmenovat, jelikož měl také masku a jméno mi vyzradit nechtěl. A že už jsem to na něj hodně krát zkoušel.

"Zdravím, pane Starku. Jako obvykle?" optal se zpěvavým hlasem. Působil dojmem, že je tu omylem, teda rozhodně na mě.

"Dones mi dvě, měl jsem dlouhý den. A zavolej mi to zelenooké zlatíčko." Usmál jsem se a mrkl na něj, když jsem mu podstrčil pěti dolarovku. Pokaždé jsem mu strčil nějaký diško za to, jak hezky se na mě usmíval. On se vždy tak sladce zachychotal a vzal si ji.

Zvedl jsem se a odešel o pár schodů níž. Přede mnou tančili překrásní kluci s maskami přes oči, ale já měl oči jen pro jednoho. To on byl důvod, proč sem každý den zavítám, proč nenavštěvuji světoznámá kasína, ale vždy skončím tady, v téhle nechutné ulici s minimem světla a tepla. Ten černovlasý andílek.

Došel jsem před jeho plac s tyčí a usadil se na pohovku, okouzleně jsem si povzdychl nad jeho ladnými pohyby. Byl naprosto dokonalý, on byl definice slov "andělská krása".

Měl havraní vlasy, splývaly dozadu s jeho hlavou, dělaly dokonalý kontrast s jeho bledou kůží, která vypadala na dotyk chladná. Skrz díry masky jsem viděl jeho zelené hadí oči, které se na mě dívali se zvláštní příchutí, ale nedokázal jsem určit jaké. Měl vždy černé dlouhé nehty a nikdy se neusmíval, což byla příčina toho, že jsem občas byl přítomen jeho seřvání od velkého bosse, šéfa baru. Bylo mi ho vždy tolik líto, brouček můj malý.

Když mne uviděl, lehce se ke mě naklonil od tyče a mrknul, jako zvídavé štěně. Dal jsem si paže na okraje pohovky a vzal si skleničku whisky s ledem, co mi barmánek donesl. Všiml jsem si novinky, nad každou tyčí byla cedule se jménem. Ale jmenovat se Horny Devil je hovadina, takže jsem usoudil, že je to jen pseudonym. Můj milovaný měl nad tyčí Angel. Jak výstižný název.

Pomalu a svádivě ke mě sešel, poprvé bych snad zatajil dech. Ne že bych byl tak jednoduchý, ale on se pohyboval tak krásně ladně, tak šikovně, jako bůh.

Posadil se mi na klín a já věděl, že dnes v noci spát nebudu.

____________________________________

Kolem čtvrté ráno jsem se opilý a omámený vypotácel z mého milovaného gay baru. V hlavě jsem měl naprosto vygumováno a zároveň ji měl plnou jeho. Toho černého anděla.

Přidržel jsem se zábradlí vedle schodů a snažil se nevyvrhnout svůj neexistující oběd. Zápach moči a kouře z cigaret mi moc nepomáhal, upřímně jsem se prudce nahnul přes zábradlí, jakobych dělal nějaký gymnastický kousek, a pozvracel jsem se do zašlých květináčů.

Takhle to šlo den co den, týden co týden, až se nakonec míjely měsíce a já stále navštěvoval ten samý bar, a stále zvracel kolem čtvrté a páté hodiny ranní do záchodů, kanálů a květináčů jedné tlusté ženské. Naštěstí jsem se stihl vypařit -nerozumím tomu jak, když jsem vyšel sotva pár schodů ke dveřím baru- dříve, než jsem byl přetáhnut násadou koštěte.

Každý večer jsem dotáhl domů a plácl sebou na gauč v obýváku vedle gigantického okna, můj milovaný Jarvis mě pokaždé donutil se odšourat až do své ložnice kde jsem usnul jako dřevo.

Do doby, než jsem šel do toho zapovězeného podsvětí s těmi nejkrásnějšími ďáblíky, jsem se vypořádal se svou nechutně silnou kocovinou, a pak, na dvě až tři hodiny šel do své pracovny, dělat na Jarvisově těle. Sliboval jsem mu ho bůhví jak dlouho a on mi nedal nikdy pokoj, dokud jsem na něm aspoň jednu matku nedotáhl.

Poté jsem si vzal peněženku, zastrčil ji do kapsy u kalhot na zadku a vydal se na svou cestu do pekla.

A tohle je, přátelé, život geniálního miliardáře.

Tomorrow Is A Better Day [Ironfrost] -CZ |DOKONČENO|Kde žijí příběhy. Začni objevovat