Nejlepší přítel

Letiště

                                                                             ..o měsíc později..

Konečně jsem se dočkala! Škola mi už skončila, protože maturitu jsem zvládla v dřívějším termínu! YES! Musím si sbalit, zítra odlétám do Karibiku! Teď je asi dvanáct dopoledne a letadlo mi jede o půl druhé v noci. Mám takový pocit, jako bych na něco zapoměla, ale to je vždycky před nějákou větší cestou. Hrozně se těším, protože do Karibiku jsem se chtěla vžycky podívat. Bude to určitě super dovolená, taky to bylo dost drahý. Ale tak co, peníze se musí užívat. Jdu si lehnout, abych byla schponá vstát včas.
Ok, povedlo se, vstala jsem, a dokonce i včas. Sbaleno mám až na pár drobností, které si dobaluju teď. Připadá mi, jako kdybych se stěhovala, mám s sebou zase milion tašek. Holt, to se stává. Auto mám v opravně, takže na letiště budu muset MHDéčkem. No skvělý. Teď vyrážím na metro a zatím to vypadá, že i stíhám, což jsem nadšená. Autobus taky nemá spoždění, takže pohoda. Upřímně jsem ráda, že ty ksichty dlouho neuvidím.

Konečně jsem dorazila na letiště a teď mě čeká takové to klasické "vyřizování". Prostě nuda. Právě čekám na kontrolu zavazadel.
Dala jsem kufr a příruční zavazadlo na pás a zadívala jsem se kamsi. Pár lidí mi tam přišlo povědomých. Řekla jsem si, že to asi bylo jen tím, jak jsem byla ještě trochu mimo a jen se mi to zdálo. Kontrola zatím probíhá v pohodě, jak já, tak i zavazadla. Procházím se zavazadly kolem jedné lavičky a slyším svoje jméno. Tak jsi říkám, ok, ty už to nehul nebo choď normálně spát, už ti úplně hrabe. Tak jdu dál a zase slyším svoje jméno. Pomyslím si, sakra tak na mě asi snad opravdu někdo volá. Tak se otočím a koho nevidím? Honzu s Kubou a se Štěpánem. Hned jdu za nima a už se všichni zdravíme. Zjistila jsem, že kluci jedou do stejného hotelu, a dokonce poletíme i stejným letadlem. Vypadá to, že to bude ještě lepší dovča než jsem čekala, prostě nejlepší dovča vůbec! Je to uplně jako sen! Pro jistotu jsem se štípla, abych se ujistila, že je to opravdu realita. A OPRAVDU JE!
Už pomalu přichází ta chvíle, kdy nastoupíme do letadla, tak si tak pro kontrolu šáhnu do kapsy, jestli mám všechno, ale začínám hrabat v příručním zavazadle a panikařit. Kluci se mě ptají, co se děje, tak jim zděšeně pološeptem odpovídám, já nemám pas. DO HÁJE JÁ NEMÁM PAS!!! Ne ne, nemůže to být dovolená bez problémů, fakt ne. Honza se mi nabízí, jestli nechci pomoct s hledáním a kluci už běží za letuškou, aby na nás kdyžtak počkali. A už se ozývá, že za deset minut odlétá naše letadlo. Nevěřím tomu, ale vidím svůj pas. Zavolala jsem na Honzu, že už pas mám a že už můžem jít. Buhužel, jako na zavolanou další problém. Za pět minut odlétá naše letadlo a my zjistíme, že vlastně nevíme, odkud jsme přišli. Takže běžíme a cestou se ptáme lidí, jestli neví, kde je naše letadlo. Díky bohu v dálece vidíme nervózního Kubu a Štěpána a vyklepanou letušku. Museli jsme vypadat opravdu důstojně, když se vřítíme do letadla minutu před odletem.

No každopádně jsme už v letadle. Kuba sedí s Honzou a za nima sedím já se Štěpánem. Jsou asi tři čtvrtě na dvě v noci, takže všichni pomalu usínáme. Vzubili jsme se asi před deseti minutama a čekají nás ještě čtyři hodiny letu. V letadle je docela legrace, koukáme z okénka, fotíme fotky, natáčíme instastories a kluci si točí videa do vlogů. Pak ale příjde asi dvacet minut nezastavitelných záchvatů smíchu a to vše jen kvůli hloupému článku v časopise. Lidi kolem nás na nás ne moc příjemně koukají. Do toho ještě někde vzadu řve nějaké mimino. Najednou slyšíme, že už za hodinu budeme na místě. Je asi sedm ráno a my se smějeme v letadle jako banda retardů. Už ale opět slyšíme hlas letušky ať se připoutáme, že za chvíli budeme přistávat. Já jsi ještě pořádně zkontroluji svoje věci a mám všechno, jako je pas, občanka, peněženka apod.. Všichni se moc těšíme, protože ještě nikdo z nás v Karibiku nebyl. Nové jídlo, pití, kultura, památky, přesně naše záliby. Ani nevím jak, ale dostali jsme se nějak k tématu narozeniny, kamarádi a takový ten osobní život. Teď ale přchází chvíle, kdy vystupujem.