Hobi jen tiše kývl a z ramen shodil těžkou mikinu. Jeho předloktí bylo plné i na dálku několika metrů viditelných vpichů a podlitin...
Rozklepal jsem se. Bolelo mě, vidět ho takhle. A trpěl jsem o to víc, když jsem si uvědomil, že za to vlastně můžu já.
Proto jsem bez rozmyslu a hlavně dost hlasitě seběhl z rampy a namířil si to přímo do středu barabizny k Hoseokovi.
V ten moment jsem nedbal, že na mě míří několikero hlavní zbraní. Můj jediný zájem byl Hoseok. Přiběhnul jsem přímo k němu a skočil mu kolem krku.
Cítil jsem, jak se mě snaží od sebe odtrhnout, ale já se nehodlal vzdát, tentokrát už ne...
_________________________
Ewwww... BaobabOmlouvám se, že jsem z ničeho nic takhle zmizela a nepřidávala jsem, ale... Ale.
Dělo se mi pár nepěkných věcí, co se ke všemu nakupily, takže jsem pak už opravdu neměla náladu na nějakou blbou fanfikci, heh...
Takže ještě jednou, promiňte mi, teď už to snad dokončím c:TaesHoe
ČTEŠ
Paradise Lost || p. jm / j. hs
FanfictionCover mám od úžasné @Songhari <3 Sledoval jsem, jak je Hoseok každým dnem smutnější a smutnější. A s jeho štěstím odcházelo i to mé... ___________________ boyxboy short story short parts