Myslíš si, že víš víc?

2

Následujícího dne jsem se probudila s ohromnou bolestí krku. Chtěla jsem vstát, ale bolest hlavy mě srazila zpět do postele.

,,Přineseš mi prášek? Ten růžový a sklenku vody. Díky." a dala jsem odeslat. Za pár minut tu stál ospalý Mike se sklenkou vody a platíčkem prášků. ,,Nevěděl jsem kolik." vzala jsem si od něj sklenku a zapila prášek. On si mezitím posadil na kraj postele. ,,Jak ti je?" zeptal se. Díky, že mám alespoň jednoho hodnýho bráchu. ,,Jde to." Lež.
,,Vážně? Nechceš zůstat doma?"
,,Ne, to zvládnu." zachraptěla jsem.
,,Jak myslíš." Odpověděl mi.

Po půl hodině zírání do stropu mi konečně zabral prášek a já se vydala do koupelny. Hřeben projížděl mé dlouhé rezavé vlasy. Gumička pak vlasy stáhla do drdolu. Sešla jsem do kuchyně a nachystala si svačinu do školy a naházela do sebe pár kukuřičných lupínků s mlékem. Pozdravila rodiče. Převlékla se a běžela na autobus.  V autobuse jsem si nasadila sluchátka. Klasická rutina. Opřela hlavu o sklo a tašku hodila na sedadlo vedle. Nevnímala jsem, že autobus je narván k prasknutí. Tedy do chvíle, kdy mi mladý muž nehezky řekl ať si dám tašku jinam. Batoh zaujal místo na mém klíně. Muž si sedl a vytáhl telefon. Zas jsem se zakoukala na domy. Začala hrát Bounce. Tuhle bych si mohla dát na freestyle. Ale ještě než skončila, tak autobus zastavil na mé stanici. Dostala jsem se přes muže, který protestoval a nadával na celý autobus.

Došla jsem k učebně 004, jak mi včera bylo řečeno, a vešla nesměla dovnitř. Nelíbilo se mi, že tu jsem jen s jedním studentem. Z tašky jsem vyndala své věci na tančení. Měla jsem s sebou věci, které běžně nosím, když jdu tančit, ale domnívám se, že krátká mikina a kraťasy nejsou ta nejlepší volba, a tak se pokusím najít dlouhé kalhoty a volné triko. Vzala jsem si věci a toho kluka nechala ve třídě.  Na záchodě jsem se převlékla. Z drdolu se staly dva zapletené copy. Koukla jsem na čas. 15 minut, co tam budu 15 minut dělat?! Sedla jsem si na chodbu s telefonem v ruce a pustila jsem se do úpravy fotek. Stihla jsem jen upravit jas a vybrat filtr a už začalo zvonit na pět minut.

Ve třídě už se to hemžilo studenty. Do tašky jsem hodila oblečení a vyndala si lahev s vodou. Dost lidí se tu začalo protahovat. Že bych šla taky? Ne, stejně určitě budeme mít na teorii a až poté budeme tančit. Sedla jsem si na zem vedle batohu. ,,Ahoj, já jsem Bea. Z jakého tance maturuješ ty?" přisedla si ke mne energická slečna. ,,Ahoj, já jsem Lorelei. Já budu maturovat z freestyl a baletu. Co ty?" odpověděla jsem. Snad to znělo hezky. ,,Já chci maturovat ze stepu a taky maturuju z výtvarky a z jazyků." řekla mi. Je hrozně akční. ,,Jé už jde, pojď vstávej." A do třídy přišla stará paní. Ta že učí tance?! V tělocvičně se najednou utvořili skupinky lidí. Podle druhu tance?  Podívala jsem se na skupinu, byl tam ten kluk, kterého jsem tu ráno potkala a on tak blbě koukal. Nesměle jsem došla ke skupince. ,,Ahoj." zašeptala jsem. Vypadaly jako když se dobře znají a byly i tu jen samí kluci. ,,Tančíme něco mezi hiphopem a streetdancem." řekl ten nejvyšší člen skupiny.

Bylo již půl jedné a třída byla stále plná energie. Já jsem sotva stála.

,, Třído? Prosím klid!" ozvala se profesorka. Že by pauza?,, Můžete si dát půl hodinovou pauzu. Běžte na oběd, odpočiňte si. Za půl hodiny vás tu chci vidět!"
,, Paní profesorko, já jsem se chtěla zeptat.. Jestli bych tu nemohla zůstat déle. "
,, Pročpak, Lorelei?" řekla sladkým hlasem, který zněl nepřirozeně.
,, Potřebuji trénovat."
,, Tobě to nestačilo dnes? Vidím, že sotva stojíš. "
,, Možná, ale chtěla ještě cvičit balet. "
,, Balet?" čemu se divíte sakra? Vždyť jsem tančila v Louskáčku!
,, Ano i z baletu. " odvětila jsem s trochou hořkostí.
,, Jistě, že můžeš trénovat, jen nevím kde. "
,, Eh, tady by to nešlo?" jasně že šlo! Jen se vám nechce.
,, Nevím."
,, V kolik končíte?"
,, To ti může být jedno!"
,, Chtěla jsem od vás jen klíče, ty bych vám přinesla. "
,, Končím ve tři. Dnes to ale nejde. Máme poradu. " Poradu? Ta bývá jen kvůli známkám, nebo..to nene, že by nový přírustek do profesorského sboru?
,, No dobře.. Děkuji." a konečně jsem si šla odpočinout. Sedla jsem vedle batohu a vyndala z něj svačinu.

Koukala jsem na sebe do zrcadla jak se láduji jogurtem. Vážně hezky pohled..

Lidí ve třídě tu bylo pomálu i profesorka odešla. Pár studentů se předvádělo. Vždycky hodili vyzívající obličej směrem ke mně. To jim to za ty čtyři roky nedošlo?! Mám tam jít? Když tam půjdeš tak se ti bud budou smát a nebo ti budou tleskat. Nechoď tam. Běž tam. Nechoď. Běž. Jdu! Vážně? Můžeš se ztrapnit a to teď nepotřebuješ. No a? Bude sranda. Jogurt skončil v koši.

Počkala jsem si na mou oblíbenou část písničky. Už se můžeš připravit. Došla jsem k partě kluků. Má část se blížila rychleji než jsem myslela.
Vážně jsem tam chtěla jít?!