Protože jsem tvoje fanynka

~ ~ ~

„Kdo z nás si jednou vezme vlastní fanynku?"

„Já?"

„Já si myslím, že jo."

„Proč?"

„Protože jsem tvoje fanynka."

~ ~ ~

Od chvíle, co jsem to vyslovil, jsem na to neustále myslel. Byla naprostá pošetilost takhle se proříct, když jsem se sotva přiznal ke své orientaci. Dobírat si ho a nevinně s ním flirtovat v soukromí, dokud to ještě nechápal, bylo něco jiného než mu to tímto způsobem předhodit před kluky. Sice to téměř jistě brali jako srandu, protože úroveň teplých vtipů spolu s faktem, že jsem vážně gay, jen vzrostla, ale Martinova reakce dokazovala, že se to pochopit dalo.

Mé pocity se pohybovaly někde mezi zděšením a vzrušením. Na jednu stranu jsem si nadával, že rychleji mluvím, než myslím, a děsila mě představa, jak tuto scénu sestříhat na minimum, než to předhodím celému publiku. Na stranu druhou fakt, že Martin můj flirt pochopil a přijal, přičemž ví, že jsem na kluky, takže nutně musí chápat, že se mi líbí, byl svým způsobem vážně vzrušující. Ze zvláštního důvodu jsem se nemohl dočkat, až dotočíme, kluci odsud odejdou a budeme s Martinem jen spolu.

Zbytek natáčení jsem po něm musel neustále pokukovat a těšilo mě, že i on po mě hází letmé usměvavé pohledy. Když jsme se při pohledu navzájem přistihli, uhnul jako první a sklonil oči, dolní ret skoro násilně skousnutý, jak se snažil neculit se. Líbila se mi představa, že je tak nesvůj, protože mě taky chce, ale snažil jsem se tu myšlenku co nejvíc potlačit, abych pak akorát nebyl zklamaný. Bylo to ovšem očividné, ne...?

Po dotočení videa bylo rozhodnuto, že půjdeme zase courat někam ven po Hong Kongu. Kuba s Honzou se šli připravit k sobě na pokoj a nechali nás s Martinem samotné.

Chtěl jsem o tom mluvit. Třeba i nějak to zakecat, zahrát do kouta. Martin mi však nedal šanci toto téma ani nakousnout. Odbyl mě, že nemáme čas a musíme jít, za klukama. Poté už jsem neměl příležitost, protože Honza s Kubou byli neustále nablízku, a když už by nebyli na doslech, Martin vždy rychle odvedl řeč k něčemu jinému.

Vrtalo mi hlavou, jestli se tomu rozhovoru tak moc vyhýbá, nebo se ho jen snaží oddálit, až budeme mít doopravdy soukromí a čas to probrat. Jeho výraz mi nijak nenapovídal, mohl být vyvedený ze své heterácké míry naprosto stejně tak, jako mohl po tomhle neskutečně toužit. U něj jeden nikdy nevěděl.

Později večer jsme se konečně vrátili na hotel. Martin procházel chodbami s rukama v kapsách. Vypadal trochu zamyšleně a od rozloučení se s kluky nepromluvil jediné slovo, jen se slabě usmíval, jako by snad byl opilý a takovým tím příjemným způsobem unavený. Coural jsem se za ním k našemu pokoji a psychicky se připravoval na rozhovor, který měl nebo neměl přijít. Martin vešel přede mnou a já po dovření dveří zůstal stát čelem k nim a na chvíli zavřel oči, abych se soustředil. Nevěděl jsem, jak začít.

Nadechl jsem se a odhodlaně se otočil, ale nebyla mi dána příležitost cokoliv z mého připraveného monologu říct, protože Martin stál celou dobu hned za mnou, a jakmile jsem se mu ocitl čelem, s úšklebkem ve tváři mě přitiskl na dveře a jeho rty vláčně vplynuly mezi ty mé. Nijak vášnivě a prudce, ale ani nějak nejistě. Byl naprosto rozhodnutý a jeho polibek byl přímý a pevný, bez jediného záchvěvu.