Část 20. - Noční můra

168 15 3
                                    

„Takže, dáš nám Aether dobrovolně, nebo ne?" spěchala Gamora.

„A co s ním chcete dělat?" zeptal se Loki tím elektrickým hlasem, který mě čím dál tím víc štval.

Gamora se malinko zasekla, ale následně odpověděla: „Předáme jej Impériu Nova."

„Prosím," řekl Loki a malinko poodstoupil z cesty k Aetheru. Já zasunula svoji skrytou čepel a následně jsem svěsila ruku a šla si pro Aether. Vzala jsem ho a otočila se, načež se chtěl Loki pohnout a něco říct, ale vysloužil si Gamořinu výhružku, což vlastně znamená, že mu rychlým pohybem přitiskla meč ke krku. Její oblíbená činnost, jak se zdá.

„Ale notak. Bylo to nutné?" zeptal se Loki a Gamora si ho změřila pohledem: „Ano."

„Vždyť nám Aether vydal a s Thanosem zjevně nespolupracuje, když po něm šly jeho jednotky," řekla jsem a všichni se viditelně zarazili, že toho "neznámého člověka" podporuju.

„Může to být past."

„Asi jako všechno okolo," řekla jsem a rozhodila ruce, přičemž mi z nich málem vypadl Aether, ale naštěstí se tak nestalo.

„To je ale fakt," poznamenal Rocket a všichni se na něj otočili, protože stál až úplně vzadu. Gamora mě poté málem probodla pohledem, a pak těkala očima mezi mnou a pro ni "neznámým mužem".

Nejspíše by to skončilo dobře. My bychom nechali Lokiho odejít s identitou Lukase, vrátili se na Xandar a předali Aether Nově Prime, jenže místo nějakého rychlého "happy endu" se to celé podělalo. Slyšela jsem jenom takové to prasknutí skla, načež mi v rukou vybuchla "schránka" s Aetherem. Instinktivně jsem stáhla ruku k sobě a uskočila odélku tří kroků stejně tak jako ostatní, přičemž se Peter stihl ještě otočit a sestřelit toho vojáka, co sejmul Aether.

Vsadím se, že tihle vojáci jsou jak "Stormtroopeři", nikdy nic netrefí. Přesně z tohohle vznikají ty problémy. Netrefí se ani do průměrných Američanů a ještě k tomu se trefí do něčeho, co se rozbít nesmí.

Aether je však určitě velmi zajímavá věc, látka, nebo co to vlastně je. Schránka spadla na zem, kde se vylila červeně zářící tekutina. Chvíli se sama nějak pohybovala, ale pak se vznesla do vzduchu a začala se pohybovat a promíchávat v kruhu po směru hodinových ručiček, anebo protisměru? To je fuk.

Pomalu se ke mně přibližovala, ale to jsem zpozorovala až, když byla metr ode mě, protože to bylo dosti hypnotizující. Zase jsem tak nějak instinktivně uskočila, až jsem se zády dotýkala stěny, která ohraničovala konec uličky. Aether se ve vzduchu zastavil a po dvou sekundách, které se zdály jako hodiny, se proti mně pustil, jako kdyby déšť padal vodorovně a kdyby jeho kapky tvořily ostré ledové hroty. Stihla jsem se skrýt za svýma rukama, které jsem použila jako štít, přičemž jsem tu s chráničem dala navrch.

Nemám vůbec ponětí, co se stalo. Podívala jsem se na svůj chránič a zjistila, že jsou tam vypálené červené znaky, které se podobaly Tolkienově elfštině. Možná to byl subjektivní pocit, ale nevím, čím to bylo.

Zmohla jsem se jen na: „Co to sak..." a ani jsem to nedokázala doříct, protože mě to nějakým divným způsobem hrozně vyčerpalo. Podlomila se mi kolena a já spadla na zem. Opřela jsem se o ruce, ale i ty přestávaly pomalu snášet tlak mého těla, které se najednou zdálo tak těžké.

„Kiaro!" ozvalo se sborově, jen možná malinko nepovedeně už, když jsem spadla na zem, ale nějak to šlo mimo mě. Moment, nebyl tam slyšet i Lokiho elektrický hlas? Zavřela jsem oči a přestala jsem být schopná rozlišit určité hlasy. Sice vím, co říkaly, ale kdo to byl? To nějak z kontextu vymizelo.

Secret of the Family vol. 2 [Marvel ff] CZKde žijí příběhy. Začni objevovat