The Demigod Association // Percy Jackson

Ulička

Jason skončil v práci daleko později, než předpokládal. Když vyslechli všechny svědky, zjistili, že nic nezjistili, a Jason svůj tým po zbytek dne rozpustil. Jediný, kdo neodešel, byla Piper. Zatímco se s ním zbytek týmu loučil, stála vedle něj a rozdávala široké úsměvy.

"Pozveš mě na to kafe?" zeptala se, když byli sami.

Jason se pousmál a nervózně se podrbal na temeni hlavy. "Hm, Piper, a nechceš... jít na večeři? Je dost pozdě a určitě máš hlad..."

Piper se usmála. "Moc ráda." Lehce ho plácla po rameni. "A přestaň být pořád tak nervózní. Já tě neukousnu."

"Jasně. Promiň." Jasonovy tváře nabraly narůžovělý odstín. Trochu stydlivě si posunul brýle na nose a odkašlal si. "Na co bys měla chuť?"

Jason si původně představoval nějakou útulnou dražší restauraci, kde by Piper zahrnul dobrým jídlem, vínem a zákusky. Nikdy by ho nenapadlo, že nakonec skončí v řeckém bistru Potrefený satyr, vlastněným jejich starým učitelem. Když otevřeli dveře, přivítala je známá vůně pečeného jehněčího, ryb a oregána. Za pultem se nacházela otevřená kuchyň, kde pobíhalo asi půl tuctu zaměstnanců a obskakovali sporáky a trouby. Postavili se ke kase a trpělivě vyčkávali na obsluhu.

"Nazdar, holoubci," pozdravil je hrubý hlas. Malý satyr vylezl na stoličku a podíval se jim do očí. Otráveně se opřel lokty o pult a povzdechl si. "Jehněčí gyros a briam?"

"S colou a grepovým džusem, trenére," přikývl Jason a zazubil se. "Jak se máte?"

Gleeson Hedge zavolal do kuchyně objednávku a obrátil se zpět k nim. "To víte, je to náročný. Mám na starosti tenhle podnik teď sám, protože Mellie je nemocná, takže dost makačka."

"Jak se má Chuck?" ptala se Piper.

V trenérově obličeji se mihla vřelá láska. Zmizela, když před ně položil skleničky s pitím, ale i tak zněl trochu uvolněněji. "Roste jak z vody, kluk. Je ve školce s dalšíma satyrčatama a je čilej jak vzdušná nymfa."

"To jsem rád," kývl Jason. "A jsem rád, že jste to bistro neprodal. Máte nejlepší gyros na světě."

"Jsem taky čistokrevnej satyr, no ne?" mrkl na ně Hedge. "Jen mi chybí to mlácení a zabíjení. Ale pro kluka udělám cokoliv. Nechci, aby přišel o tátu v nějaký bitvě."

"Jehněčí gyros a briam," oznámil jeden z kuchařů a položil jídla na pult. Pak zvedl hlavu a zářivě se usmál. "Ahoj, Piper, Gracei."

"Ahoj, Simone," pozdravila ho Piper vesele a vzala si svou objednávku. "Děkujeme, trenére, Sime. Hezký večer."

"Taky, McLeanová," houkl Hedge. Pak se naklonil k Jasonovi a tlumeně řekl: "Jsi moc očividný. Prašti do toho."

Jason na to nic neřekl, jen zrudl, vzal si jídlo a po položení pár bankovek na pult se rozloučil. Pak se obrátil a vydal se z Piper, která již seděla u stolu a čekala na něj. Široce se na něj usmívala, když si sedal. Pak si vzala příbor a pustila se do jídla.

"Díky za pozvání," řekla. "Tohle je moje nejoblíbenější místo ve městě."

"Moje taky," přitakal Jason. "Myslím, že sem chodí většina lidí z Malého Olympu."

Piper zavrtěla hlavou. "Nezapomeň na bistro Bob & Bobík  a Italské pochutiny tetičky Em."

"Ty mají dovážku, proto tam nikdo nechodí," namítl Jason. "Sem lidi opravdu chodí."

Piper se zasmála. "Dobře, máš pravdu."

Jejich konverzace pomalu sklouzla z případu, kterým se dnes zabývali. Nebylo úplně jasné, jak ona smrtelnice zemřela, ale určitě to nebylo náhodou. Někdo ji zavraždil. Lou Ellen, dcera Hekaté, potvrdila, že se kolem vznáší mlha a magie, načež to bylo vyhodnoceno jako vražda nestvůrou. Jakou ale, to nikdo netušil. Jediné, co o ní vlastně věděli, bylo, že se jmenovala Odelle Agnes.

Když dojedli a rozloučili se s trenérem Hedgem, zabrněl Jasonovi mobil. Vytáhl ho z kapsy a přečetl si na displeji dvě zprávy: Máme návštěvu, tak až se budeš vracet, tak nekrič, a Vzal jsem si ty náhradní deky, tak si McLeanovou dneska domů nevoď.

"Percy?" zeptala se Piper. "Co píše?"

"Vypadá to, že mi Percy ukradl peřiny pro Nica," odtušil Jason. "A asi má doma holku."

"To je skvělý!" nadchla se Piper. "Myslím, že s nikým ani nikdy nebyl? Jsem ráda, že se trochu rozkoukává."

"Asi jo," kývl Jason a uklidil telefon do kapsy. "Snad je to někdo normální a ne empúsa."

Pokrčila rameny a šťouchla do něj. "A co ty, taky jsi dlouho nikoho neměl."

"Pokud nepočítáš Jessicu na základce, tak jsem od vždycky single," opravil ji.

Zasmála se a vyšla pomalu vpřed, jen krok před ním. "Hmm, vážně? Kdo je Jessica?"

"Holka, který jsem dal za školou ve čtvrtý třídě pusu."

"Ach, dětské románky."

"Tragické příběhy."

Piper se k němu otočila a šla chvíli pozadu. "Jasone —"

Přerušil ji výstřel. Oba se zarazili na místě a zpozorněli. Vycházelo to mezi domy pár ulic odsud. Vyměnili si jediný pohled a rozběhli se zjistit, co se děje. Cestu nebylo těžké najít - výstřely se ozvaly ještě dva, které je navedly na správné místo. Pak ale ustaly a místo toho město upadlo do podivného, prázdného ticha.

Jason by to byl býval přeběhl, kdyby ho Piper nechytila za paži a neukázala na postranní uličku po jejich levici. Ležel v ní muž na zádech, pistole kousek od bezvládné dlaně. Vrhli se k němu, ale byl už mrtvý. Hleděl prázdně do nebe, pusu otevřenou v neslyšném výkřiku. Byl ztuhlý, jako by byl z vosku — přesně jako ta žena, jejíž smrt dnes vyšetřovali.

Piper se podívala Jasonovi do očí. V jejím pohledu byla směsice obav a temného tušení. "Tohle není náhoda."

"Vypadá přesně jako Odelle," kývl Jason. Hrábl mu do kapsy kalhot a vytáhl jeho peněženku. Na jeho občance stálo Jerzyr Ioannis. Zvedl k Piper pohled. "To je řecké jméno."

"Odelle Agnes je také řecké jméno," dodala Piper.

"Máme stopu," zaradoval se Jason. Pak si odkašlal. "Zavoláme Lou Ellen."

"Dobrý nápad," souhlasila Piper. "Odelle a Jerzyr nejspíš nezemřeli náhodou. Musíme zjistit, kdo to dělá, než zemře někdo další."