Myslíš si, že víš víc?

3

Jsem unavená. Potřebuju upravit fotky. Musím si udělat ještě nějaké věci ohledně talentovaných zkoušek. Ale stejně jsem zvládla zatančit solidní shuffle. Kluci tleskali a dokonce se přišlo podívat i pár lidí, kteří šli zrovna kolem. Sklidila jsem hlasitý potlesk. Mým tělem projela radost a pocit vítězství. Zvládla jsi to! Dobře ty. Jeden kluk položil jeho zpocenou ruku na mé rameno.
,, Jsi skvělá. Jak že se jmenuješ. Nějak mi tvé jméno uniklo. " řekl.
,, Jsem Lorelei a děkuju."
,, Nechtěla by jsi jít se mnou dneska na kafe, Lorelei? "
,, Promiň..?"
,, Dean. "a usmál se.
,, Promiň, Deane, ale na dnešek už mám plány. Ale možná, okolo šesté bych mohla."
,, Vážně? Budu na tebe v šest před domem čekat. "
,, Eh..Radši se sejdeme rovnou v kavárně."
,, Jak myslíš. Tak v šest v Proximě? "
,, Jop."
Usmála jsem se. Shodila jeho nechutně zpocenou ruku. Jen co jsem ji shodila tak přišla profesorka. Zahájila druhou část naší přípravy na maturitní zkoušku.

Dean na mě dobrou hodinu koulal. Jeho pohledy mi byly nepříjemné. Mně se tam nechce. Je nechutný. Ale už si konečně někoho najdeš. Máma bude mít radost. Ale já ne. A pak jsem sebou plácla na zem. Skvělý Chris. To ti chybělo. Nečekaně, mi přišel na pomoc Dean.
,, Jsi v poho? "
,, Jistě."  Pomohl mi vstát. Stejně je nechutnej.
,, Okey. "
,, Díky." řekla jsem potichu.
,, Nemáš zač. " kousnul se do rtu. To má být sexy?! Jo...
Mého držkopádu si všimla i profesorka.

,, Jste v pořadu, slečno Terner?" Radši slečna T.
,, Ano, jsem v pořádku. "
,, Nemá vás někdo doprovodit domu?"
,, Ne, bude to dobrý. "
,, Jak myslíte. Ale kdyby.."
,, Ano, řekla bych vám." usmála jsem se na starou pani.

Po dvou hodinách jsem byla doma. Ležela jsem na posteli s telefonem a litovala jsem svého rozhodnutí. Mé bosé chodidla se dotkly koberce a zamířila k šatně.
,,Co na sebe?" řekla jsem nahlas. Šla jsem směrem kalhoty. Projela jsem již třetí hromádku, ale stále jsem nenašla ty co jsem hledala. Už jsem se smířila s tím, že si je nevezmu, když v tom mi došlo, že mamka jednou říkala ať si je z toho ramínka mám dám pryč. S nadějí jsem zamířila k věšáku a naštěstí tam vysely. Přes veškerou nechuť jsem si je, spolu s černým vrškem, oblékla. Posléze jsem se ocitla v koupelně s malovátky. 

,,Kam jdeš?!" zeptala se mamka.
,,Ven?"
,,Kam?"
,,Do kavárny."
,,S kým?"
,,S Deanem."
,,Kdo je to?"
,, Mami! Já musím jít, a navíc osmnáct mi už není." s těmi to slovy jsem si zapnula poslední knoflík u kabátu a opustila dům.

K Proximě jsem to měla dvacet minut chůze. Má cesta započala nenalezením sluchátek. Tak co máš pro mě dál? Potkala jsem slečnu ze základní školy. Babičky kamarádku. Že jsem nejela autem, mohla jsem je přeject. 

,,Bál jsem se, že nedorazíš." To byla první věc co jsem od něj v kavárně slyšela.
,,Promiň?"
,,Za málo." a usmál se. ,,Dáš si něco?"

Vzala jsem do ruky nápojový lístek a vyhledala nadpis "čaje"
,,Víš, že ti to sluší, když přemýšlíš."
,,Hmm. Dám si čaj."

Zavolal servírku a objednal nám pití. Už teď mě to tu nebaví. 

,,Ty tančíš už asi dlouho co?" prolomil ticho Dean.
,,Ani ne."
,,Vypadá to že jo."
,,Ale jen vypadá." a dál jsem se zaobírala nápojovým lístkem
,, Ty toho moc nenamluvíš co?"
,,Ne."
,,S tím se něco provede."
,,To nezvládneš." 

Ticho. U našeho stolku vládlo ticho. Okolo se ozývaly veselé konverzace, jen zde bylo ticho. Servírka donesla pití a popřála dobrou chuť. Já se věnovala čaji, on zas své kávě. Nikdo z nás nic neřekl. Jen na mě koukal.
Dopila jsem svůj hrnek čaje a podívala se na něj.

,, No to je dost, že jsi se na mě podívala, Lorelei. " Je to Lorelaj ne Loreleij!
,,Hmm. Koukala jsem kolik máš kafe."
,, Ne koukala jsi na mě. "
,, Proč bych to dělala?"
,, Protože se ti líbím."
,, Ne, nelíbíš."
,, Tak proč jsi tu? "
,, Proč se mě ptáš jak při výslechu?"
,, Znělo to tak?"
,, Jo."
,, Tak to byl výslech."
,, Ok. Asi bych měla jít. "
,, Neodbočuj od tématu. "
,, Fajn, co tě ještě zajímá. " a opřela jsem si lokty o stůl a hlavu položila do dlaní.
,, Proč jsi tak hezká?"
,, Protože chci. "
,, Máš boye?"
,, Zkus hádat."  řekla jsem chladným hlasem.
,, Jelikož jsi se mnou šla tak předpokládám, že nemáš. "
,, Trefa. "
,, Nekecej! Ty že nikoho nemáš?! "
,, Máš s tím problém?" a založila jsem si ruce na prsou.
,, Ne, vůbec žádný."
,, To bych ti radila."
,, Ale, ale. Klid. "
,, Víš už je celkem pozdě, měla bych jít."
,, Je půl sedmé! "
,, Vždyť říkám pozdě. "
,, Počkej.. " a já už odcházela z Proximy.

Hned co jsem zašla za roh tak jsem se rozběhla. Chtěla jsem být co nejdříve od něj pryč. Doufala jsem, že ho nenapadne jet za mnou. Ale pak mi došlo že musel být zaskočený z mého odchodu.

,, Tak co? Líbali jste se?" Řekla máma místo pozdravu. Při té myšlence se mi zvedl žaludek.,, Ahoj." odvětila jsem ji. Neměla jsem náladu ji popisovat náš, nebo spíše můj, výslech.