Akatsuki, Aneb Úžasná Rodina? ✔

Že by plán Akatsuki?

Tento díl bych chtěla věnovat své nejlepší kamaradce Anet, díky které vůbec vyšel.
Moc ti děkuji❗❗ ❤🔥🔥

-Pohled třetí osoby-

V místnosti panuje hrobové ticho. Nikdo se neopovažuje nadechnout oněco víc. Všichni mají pohled zaražený do stolu. Jen zrzek s piercingy propaluje pohledem blonďáčka, který může za tuto nepříjemnou a mučivou atmosféru.
,, Můžeš mi laskavě vysvětlit.." odmlčí se zrzek ,, ..jak tě napadlo se s ní rozejít?! " snaží se nekřičet, ale jeho hlas je podbarvený zlostí.

Blonďáček pootevře ústa, že něco řekne. Rozmyslí si to a ústa pevně semkne k sobě a hlavu provinilé svisí. Nechtěl, aby to tak skončilo, jeho psychika však byla natoli pocuchaná, že v ten moment nevěděl co říká. Hořce toho teď lituje. Změnit to už nejde. Na to..je nyní opravdu pozdě.

,, Už ho nech. Je toho na něho moc a tím, že na něj budeš takhle tlačit z něj nedostaneš jedinou hlásku. " Řekne modrovláska a položí před zrzka spis s misí. ,, Tomuhle by jsi měl dát přednost. " dodá a posadí se na své místo.

Zrzek vezme spis do ruky, otevře na přední stránku a povzdechne si. ,, Je to pro nás obrovzká ztráta, ale budeme ji muset odložit-nedej bože zrušit." zavře spis a podívá se na maskovaného. ,, Tobi. Po zschůzi za mnou pošli toho nového. " maskovaný zasalutuje a pronese rázné ,, Jistě pane! " Zrzek nad tím jen protočí očima a škrtne poznámku v bloku.

,,Mohu se jen zeptat.." řekne tiše Uchiha a počká, až mu zrzek věnuje svou pozornost. ,, Co bude dál, když se naše plány takhle zvrtlo? "
,, Zvrtlk? Spíše naopak. Všechny bijuu až na jesnoho bychom měli. Stačí aby si v jednom z nás našla důvěru a budeme ji mít omotanou kolem prstu. Teď už jen stačí chytit kyuubiho.."
,, Moc dobře víš, že je nemožné chytit toho kluka." Namítne Uchiha.
,, Nemožné se stává možným. A to platí i v tomto případě. " Řekne zrzek a založí si ruce u brady.
,, Souhlasím s Itachim. " Přidá se k Uchihovi jeho parťák.
,, Sám nevěříš tomu, že to víjde." pronese chladně Uchiha a upije čaje, který mu připravila Konan. ,, To že tomu nevěříš ty, neznamená, že tomu nevěří všichni. Ale..lhal bych, kdybych řekl, že jsem někdy pochyboval " Přizná zrzek a Uchiha se nad tím mírně pousměje. Toto zrzka neskutečně vytáčelo. Kolikrát se přistihl, že na Uchihu hledí pohledem, který není zrovna dvakrát vhodný. Musí se ovládat, aby ho jednou sám vlastnoručně nazabil. Tedy pokud ho dřív nezabije jeho nemoc 'Nemoc' probleskne mu hlavou a nasadí svůj obvyklí poker face.

,, Takže, Itachi...co ta t oje nemoc? " všichni spestří a podívají se na Uchihu. ,, Je to lepší." pronese klidně černovlásek a upije čaje. ,, Vážně? Já slyšel ně o jiného. " ,, Tak jsi slyšel špatně. " Pohledy se ztočí na zrzka. ,, Pokud vím, tak můk zdroj je pravdivý. " ,, Nebo si jednoduše vymýšlí. " ,, Opravdu si myslíš, že jsem tak blbý a nevšiml si toho? " ,, Nikdy jsem neuvažoval o tom, že by jsi byl blbý...ale..tlřekls to ty, já ne. "
Pohledy všech kmitají mezi urzkem a Uchihou.

,, Nedělej ze mě vola Itachi! " Peinův pohár přeteče ,, Moc dobře vím o tvém zdravotním stavu. Navíc, kdyby se ti to zlepšilo, nepil bys tolik toho čaje proti bolesti. "
,, Na tom něco bude.." řekne uamyšleně Kakuzu. ,,Nemoh ksem si nevšimnout toho, že poslední dobou se zvýšila zpotřeba léků a různých bylin proti bolesti. Tím se zvýšily naklady.." ,, Na to, že si natolik hlídáš tu svou posranou pokladničku, sis tohoto všiml celkem brzo. " Neodpustí si Hidan nwjakou poznamku na Kakuzuv účet. Doslova a do písmene.

,, Pomud vím, tak vám všem může být ukradeně, v jakém zdravitním, nebo jakém koli stavu jsem. Teď mě omluvte. " řekne Uchiha klidně, jako vždy a postaví se k odvhodu. Nestojí o soucit, či péči ostatních. Dokáže se o sebe postarat sám. Tak jako do teď. Ano jeho nemoc se za poslesní sva tydne neskutečně zhorsila a bilesti byly více intenzivní. Ale co měl dělat? Říct, že na vše sere a bere si invalidní důchod? To by mu nejspíš neprošlo. Navíc co by s tím udělali. Až na čaj a léky na utlumení bolesti nic nezmůže. Čas se mu krátí čím dál rychleji a nic s tím nikdo ani on sám neudělá. Je s tím smířen a je ochoten příjmout co příjde.

,, Itachi! " vyjekne maskovaný a chytne Uchihu za rameno. Ten se mu však vytrhne a opustí místnost, vždyť věděl co maskovaný měl na srdci.Je jeden z mala, kdo ví Tobiho pravou totožnost.

x x x

Mezi tím, co se na poradě dohadovali, rudovlaska se, ač nerada, rozhodla opustit svůj pokoj. Bála se aby někoho náhodou nepotkala. No vzhledem k tomu, jak vypadá by ji nikdo nepoznal. Oči má napuchné od hodin strávených v pláči. Vlasy rozcuchané, s kterými připomínala čarodejnici. A hlas připomínající praskání prken.

Pomalími krůčky docupitala až ke dveřím od kopelny, kam ihned zalezla. Zamek cvakl na jeden zapad a po místnosti se začala rozptylovat pára z příjemě horké vody.

Potřebovala se uklidnit a tohle byl jediný způsob, který ji nyní aspoň na chvíli uťeší.

Ten pocit horké vody byl tak příjemný. Jako by se všechny její starosti rozplynuly s ní v páře z horké vody. Bylo to jako když ztrácíte špatné vzpomínky a nacházíte vnitřní klid.

Horká voda je jako život. Po chvíli i ona vychladne a ztratí tu krásu hřejivosti. Katsu se rozhodla, že vyjde z vody, která už byla napůl studená. Podívala se na sebe do zrcadla, kde viděla svoji tvář, kterou pokrývaly mokré konečky vlasů, z kterých skapávaly drobné kapky vody.

Proč se to vlastně stalo? Byla to její chyba, nebo za to mohl Hidan? Pokud ano, tak jaký k tomu měl důvod? Musí zjistit, co se to tehdy stalo-Ne. Nemusí nic. Všichni jí můžou být ukradení, tak jako je ona jim. Proč by se měla zaobívat něčím, co se jí netýká a je to problém jiných? Akorát tím ztrácí svůj drahý čas, který ji nikdo nevrátí. Minulost už nezmění, ale budoucnost má před sebou a je jen na ní jak si ji napíše. Může odsud kdykoli odejít a zapomenout. Z neznámého důvodu nechce. Možná je to tím, že nemá nikoho a není místo, kam by šla. Něco ji tu drží. A to Něco je opravdu silné.

Katsu vyšla z koupelny a pomalými kroky šla podél stěny chodby. Prstem hladce přejížděla stěnu a pokračovala dokud se nezastavila u dveří. Mimo ticha jí obklopovaly také zvuky, které připomínají zvířecí bolest. V duchu jí stála myšlenka 'Ty dveře. Jaká bolest se za nimi skrývá'

Tichými kroky přistoupila k posteli. Stála nad ním jako lovec nad svojí obětí. Stačilo by málo a mohla ho zabít. Uvědomovala si svoji moc, ale nechtěla to udělat. Dívala se do jeho očí. Bylo to hlubší než jen pohled do očí. Bylo to jako by se mu dívala do duše a nechtěla z ní odejít.

Naklonila se nad ním a rukou pomalu hladila pramen jeho vlasů. Rty dala těsně k jeho uchu a pomalu zašeptala ,, Odpouštím ti ". Cítila jak se jeho tělo zatřáslo. Najednou jeho ruka chytla Katsuinu a zmáčkla ji. Bylo to hrubé, protože stále cítil bolest z jedu, ale Katsu cítila tu vinu, jenž ho obklopovala.

Chvíli tak nad sebou stáli. Stále svírali své ruce a Katsu cítila to napětí jeho těla pod jedem. Pohladila jeho tvář. Jeho oči vděčně vzhlédly k ní.

Jeho tělo povolilo. Katsu to ucítila a sundala svoji ruku z něho. Lehce se nadzvedl a rukou ji objal kolem ramen.

Hladil její rameno. Prsty zkoumal každý kus její kůže. Katsu se na něj upřeně dívala.Přitáhl si její tělo k sobě. Katsu povolila naplé svaly. Svíral ji v teplé náručí.

Dýchal ji do tváře. Katsu cítila to teplo na svém obličeji. Jeho rty se pomalu přiblížily a Katsu je cítila na svých. Svíral ji a ústy se dotýkal jejich. Katsu se nebránila a cítila jak se ztrácí v jeho náruči.

Potom co se od sebe odtáhla jejich ústa, mu Katsu ulehla na jeho hruď a cítila, jak mu bije srdce. Bylo to jediné co v tom tichu cítila. Jako by to v tu chvíli bylo jediné na čem záleželo. Cítila se v bezpečí. Věděla, že teď se jí nemůže nic stát. Zavřela oči a nechala se vést údery jeho srdce dokud neusla jako malé dítě u své matky.

---------------------------------------------------------

Je to tu. Ano. Stále žiju. Omlouvám se, že jsem asi tak 2 měsíce nic nevidala, ale ti co mě znají delší dobu, nebo i osobně, tak vědí, že je pro mě těžké až nemožné dodržet termín, nebo psát pravidelně či přijít na sraz v čas 😅 ale hej. Každý je nějaký.