Vlčí souhvězdí

1.kapitola

  Nemesis se s trhnutím vzbudila a ospale se rozhlédla po okolí. Stihla ještě zahlédnout noční hlídku jak mizí v keři. Tiše si pro sebe zabručela a už se chtěla znovu ponořit do příjemného snění když si něco uvědomila. Rychle zvedla hlavu a podívala se na proleželé místo vedle sebe. Bylo prázdné...
  Okamžitě se začala rozhlížet zda někde neuvidí jeho černý kožich. Jediné co viděla byla však jen jedna šedivá koule chlupů nedaleko od ní.
  ,,Darknessi, vzbud se," zašeptala tiše. Darkness cosi zavrčel ale spal dál. Nemesis se k němu přiblížila a aby do probrala kousla ho do ucha.
  ,,Au! Co děláš..." vyštěkl ale dřív než stačil říct ještě něco a tím vzbudit pozornost stráží mu Nemesis přitiskla čumák packou k zemi.
  ,,Buť potichu!" Varovala ho a pustila ho.
  ,,Co děláš? Proč mě budíš?" zavrčel Darkness. Nemesis si jeho nevrlosti nevšímala a rovnou šla k věci.
  ,,Najtmér zmizel."
  ,,Co?!" Darknessova únava náhlé zmizela a vystřídala jí starost o starého přítele.
  ,,A kam šel?" Zeptal se ustaraně.
  ,,To pravé nevím!" Odpověděla mu Nemesis. Někdy jsou kluci pěkně natvrdlý, pomyslela si.
  ,,Myslíš že kdybych to věděla že bych tě budila? Musíš ho najít!" Rozhodla.
  ,,Proč já?! Pokud mě chytí stáhnou mě z kůže!"
  ,,Jenže já jít nemůžu! Můj bíločerný kožich v téhle tmě svítí jak švětluška!"
  ,,Jenže to není můj problém!" Snažil se z toho vyprostit Darkness.
  ,,Fajn," řekla nakonec Nemesis. ,,Tak já jdu."
  ,,Hele, Nemesis, už nejsme vlčata. Najtmér se o sebe jistě postará sám! Vždyť je nejlepší z nás! Tak neblbni a jdi spát." Pokusil se jí přemluvit. To měl ale marné.
  ,,Tobě je možná jedno jak Najtmér skončí ale mě né." Zavrčela na něj.
  ,,Myslíš že mi je Najtmér ukradený!" Vyskočil popuzeně Darkness. ,,Fajn, já tedy jdu! Ale jestli mě někdo uvidí..." mumlal si pro sebe Darkness zatím co mizel v blízkém keři.
  Vyšlo mi to! pomyslela si Nemesis spokojeně když jí Darkness zmizel z dohledu. Většina kluků se nechá takto napálit, jednou jí to prošlo i u stráží! Ale Najtmér nebyl jako ostatní, on byl jiný a vždy zůstával klidný. Nebýt něj, asi by už přišla o rozum. Klidně by ho šla hledat sama ale jak už řekla Darknessovi její kožich by jí prozradil a tak jí nezbývalo nic jiného než čekat a doufat že se vrátí dřív než stráže. Pokud se vrátí...

  Darkness cosi zaslechl a proto vlitl do nejbližšího křoví. Stihl to tak akorát, z houští pár kroků od něj vyšla stráž. Darkness zacouval hlouběji do křoví a když vlk zmizel za kmeny stromů zhluboka si oddechl. Najednou ho však cosi popadlo a zatáhlo ho to ještě hlouběji kde už rostly keře s větvemi pokrytými trním. Jako malé jehličky se mu trny zapichovali do kůže a malé větvičky se mu zamotávaly do husté srsti. Dřív než se stihl bránit ho někdo povalil a primačkl ho k zemi. Nad ním se začalo ozývat výhrůžné vrčení. Darkness se už chtěl začít vymlouvat proč nespí když si uvědomil že to není hlídka.
  ,,Najtmére!" Zašeptal aby ho přítel pustil. Najtmér překvapeně zamrkal a přestal senit zuby.
  ,,Co tu děláš?" Zašeptal a slézt z Darknesse aby se mohl postavit.
  ,,Hledám tě!" Začal. ,,Co tě to vůbec napadlo jít pryč! Kdyby to zjistili mohli by tě potrestat! V horším případě zabít!" Když Najtmér nic neříkal a jen na něj hleděl tím jeho typickým pohledem kterým dával najevo že ho to nezajímá Darkness si povzdechl. ,,Pojď. Nemesis na nás čeká." Pomalu si to namířil spátky a ještě zašeptal přes rameno.
  ,,Být tebou, promyslím si co nám řekneš."
 

  Nemesis byla ráda že jsou oba spátky ale byla i naštvaná na Najtméra že si jen tak zmizel.
  ,,Kde jsi byl?!" Řekla tedy místo přivítání.
  ,,Nejsem malý abych nemohl dělat co uznám za vhodné." Zabručel Najtmér a lehl si na své místo.
  ,,To je perfektní!" Začal Darkness. ,,Tak já taky riskuji že mě najdou a ty mi ani nepoděkuješ!"
  ,,Já se tě neprosil abys mě šel hledat," odpověděl s naprostým klidem Najtmér. ,,Jo a nebylo to poprvé."
  ,,O tom si ještě promluvíme." Uzavřela to Nemesis a lehla si vedle Najtméra. Darkness ještě cosi zamumlal a pak se položil ke svým přátelům. Pořád se ale vrtěl a nedařilo se mu usnout.
  ,,Můžeš se laskavě přestat vrtět!" Zavrčela na něj Nemesis.
  ,,Tak promiň. Prostě mě pořád něco tlačí jako bych ležel na jehlách!"
  Najtmér zvednul hlavu a podíval se na Darknesse. Pak po něm chňapnul čelistmi a vytáhl z jeho kožichu trnitou větvičku omotanou jeho srstí.
 ,,Dík," řekl trochu zazkočeně Darkness. Najtmér přikývl a znovu si položil hlavu na přední tlapky. Jeho černá srst splývala s temnotou všude okolo a kdyby Darkness s Nemesis nevěděli že tam je obávali by se že opět někam zmizel.