Vlčí souhvězdí

5.kapitola

  ,,Nezvládnu co?" zapojil se do rozhovoru Šíp. Jenomže to už Hvězda s Břízou mizeli v houstinách.
  ,,Dávej na Stopina vlčata pozor," zavolala ještě Hvězda.
  ,,Vlčata?!" Co měl dělat? V životě se o vlčata nestaral. Hodil uzkostliví pohled k doupatům. Aspoň že jsou klidná.
  Jen co zakončil myšlenku se z nízkého houští, které poskytovalo doupatům sucho a pohodlí, vyřítili jak blesky tři vlčata. Překvapeně zastavila před Šípem a zůstala na něj civet.
  ,,Kdo jsi?" Ptalo se jedlo.
  ,,Nikdy jsem tě neviděl." Vypísklo druhé.
  ,,Pojď si hrát!" Zvolalo třetí a než se Šíp zmohl na odpověď se všechna tři vlčata rozutekla po táboře. Šípovi nezbývalo nic jiného než pustit se za nimi. Občas, kvůli popáleninám, klopítl ale nakonec se mu podařilo všechna tři vlčata shromáždit u jednoho stromu.
  ,,Proč nám bráníš!" Zamračilo se jedno z nich. Vzpřímeně k němu došlo a povýšeně řeklo.
  ,,Já jsem syn Stopy a Měsíce a to znamená že jsem výš postavený než ty!" Šíp na něj zůstal ohromně civět. Takovou aroganci už dlouho neviděl. Nenechá se ale zastrašit vlčetem! Tmavě šedé vlče prošlo okolo něj a nafukovalo se při tom tak že div pýchou neprasklo.
  ,,Tak to teda né." Šíp chytil vlče za kůži za krkem a hodil ho spádky na místo. Vlče dopadlo na své dva sourozence kteří se právě chystali vydat za ním. Šedému vlčeti chvíli trvalo než vyskočil spádky na všechny čtyři a rozezleně na něj zavrčelo.
  ,,Co si to dovoluješ!" Šíp se však nenechal ničím rozhodit a klidně odpověděl.
  ,,Ve smečce se nemůžeš na vysoké postavení narodit, musíš si ho zasloužit." Šíp alespoň doufal že to tak je i v téhle smečce ale vlče vypadalo vyvedené z míry.
  ,,Opravdu?" zeptalo se vlče s nejistotou. Šíp přikývl a na chvíli si lehnul.
  ,,Až budeš pojmenován budeš muset poslouchal dospělé a hlavně svého učitele," najednou k němu přišlo jiné, o něco menší, vlče a zdráhavě se zeptalo.
  ,,Co se ti stalo s tlapkami?" Zatímco mluvilo nespouštelo oči z jeho tlapek. Šíp si uvědomil že když si lehnul automaticky vytočil tlapky tak aby ho co nejmíň bolely. I když se už skoro zahájili pořád byli dost citlivé.
  ,,Vypadá to hůř než to je," řekl Šíp.
  ,,Bolí to hodně?" Zeptalo se druhé a Šíp si až teď uvědomil že je to vlčice. Dívala se na něj s lítostí v očích.
  ,,Už né tolik," odpověděl jí Šíp aby ji trochu uklidnil a aby je odvedl od tohoto tématu zeptal se.
  ,,Kdy budete mít obřad pojmenování?" To největší vlče vyskočilo na tlapky a vypísklo.
  ,,Tento úplně! Já budu ten nejsilnější, nejrychlejší a nejlepší vlk ze všech!"
  Tak o tom pochybuji, pomyslel si Šíp když uviděl jeho kulaté břicho. Tak ten rozhodně nehladoví. Šíp si vzpomněl jak jako malí chodit často spát o hladu a jak se musel o kus jídla i poprat.
  Nikdo z nich nevypadal jako kdyby někdy museli čelit hlavu nebo strádat a už vůbec ne tohle vlče. Jeho bratři byli hubenější než on ale i tak měli bříška zakulacená.
  Ve vchodu do tábora se objevili první lovci a Šíp poznal důvod. Každý lovec měl plnou tlamu kořisti a to nebylo zdaleka vše protože měli přijít ještě další dvě. I kdyby zbylé dvě skupiny nepřinesli už ani myš tak by na každého zbylo dost jídla na to aby se, né sice dosyta, ale najedly.
  Když Alfa s Vychrem a Mrakem položili své úlovky na zem Alfa se překvapeně rozhlédl po okolí.
  ,,Kde je Hvězda?" Zeptal se když uviděl Šípa s jeho vlčaty. Všichni tři se k němu rozběhli a radostně vrtěla ocásky.
  ,,Šla pomoc Bříza s bylinkami," odpověděl Šíp. Alfa se na něj prozíravě podíval.
  On mi nevěří! Uvědomil si Šíp. Bude si muset jeho důvěru zasloužit.
  To největší vlče nestrácelo čas a hned si na Šípa začalo stěžovat. Co ale Šípa překvapilo bylo to že ho jeho bratr a sestra nepodpořili stejnýmy stížnostmi nýbrž začali Šípa bránit.
  Alfa si jich však nevšímal a dal sledoval Šípa zkoumavím pohledem. Jistě by si přál číst myšlenky, pomyslel si Šíp s pobavením. No, oslovil Alfu ve svých myšlenkách, budeš muset zkousnout to že nebudeš vědět vše. Pak po něm hodil přátelský pohled jako by si toho jeho ani nevšiml a položil hlavu na své tlapky a zavřel oči.

<《¤》>

  Dalšího dne Šíp přesvědčil Břízu o tom že je již schopen jít na lov a tak mu před lovem šla Hvězda ukázat jejich území. Šli spolu lesem a ona se každou chvíli otáčela jako by se bála že jí někam zmizí. On se však nikam nachystal a jen jí v tichosti následoval. Od včerejška byla hodně zamlklá a Šíp podezříval Alfu z toho že jí včera řekl něco co jí hodně zasáhlo.
  Odpoledne se vydal na lov s Alfou. Potom co se Šípovi podařilo chytit jednoho zajíce Alfu přestal zajímat a i on se zapojil do lovu. Šípovi přišlo až příliš lehké tady lovit, zvířata se pomalu nechala chytit narozdíl od těch které chytali když byl ještě... Proč na to pořád myslí?! Šíp byl naštvaný sám na sebe. Nechtěl aby mu to někdo nebo něco připomínalo a už vůbec né on sám. Když se vraceli s úlovky do tábora Šíp už to nevydržel, postavil se Alfovi do cesty a řekl.
  ,,Chápu že jsi opatrný, já bych také byl k nově příchozímu ale pokud se ti na mém chování něco nelíbí, pak mi to řekni ať mám možnost se změnit." Šíp na chvíli zapochyboval zda bylo moudré s Alfou takto mluvit ale on to prostě jinak neuměl. Alfa sklonil hlavu a položil svůj úlovek vedle toho jeho. Pak si povzdechl a upřel na něj svůj pohled.
  ,,Proti tobě nic nemám ale jak si sám řekl, jsem opatrný k těm které neznám." Chtěl pokračovat v cestě ale Šíp ho zastavil.
  ,,To ale není jediný důvod, že né?" Všimnul si jak se při jeho slovech zachvěl ale Šíp pokračoval.
  ,,Už se něco takového stalo že? Přišel cizinec a chtěl se stát členem vaší smečky..." Odmlčel se a po chvíli přemýšlení, zda má své podezření říct nahlas, tiše zašeptal.
  ,,Ale něco se stalo." Chvíli bylo ticho až Šíp zapřemýšlel jestli nezašel příliš daleko. Pak však Alfa promluvil.
  ,,Máš pravdu, jednou k nám přišel cizinec s prosbou. Tehdy jsem byl ještě mladý a Alfou byl někdo jiný než já. Přijal ho mezi nás a on nás zradil." Odmlčel se a chvíli trvalo než pokračoval až se zdálo že už nic nepoví ale když pokračoval Šípovi přejel mráz kožichem.
  ,,O pár dní později přišli další a spolu s ním ukradli naše vlčata. Jedíní kdo o tom ví jsem já, Vychr a Stopa. Povedlo se nám zachránit jen jedno, a to Hvězdu." Šíp bojoval sám se sebou aby mu neřekl že nebyli jediní kterým se to stalo ale to by také znamenalo že by musel říct odkud to ví a po tom co si teď vyslechl by to vypadalo jako by si to vymyslel aby mu Alfa věřil a proto radši neříkal nic. Spolu s Alfou se vydali dal na cestu mlčky.