Vlčí souhvězdí

6.kapitola

  Celá smečka se vyhřívala na slunci, tedy téměř celá. Někteří vlci měli povinnosti a musel hlídat hranice ale ti kteří měli čas leželi na slunci vedle svých blízkých a užívali si klid a pohodu. Až na Šípa.
  Ten ležel v úctyhodné vzdálenosti od všech. Ležel ve stínu velkého stromu a jeho černá srst zplývala se stíny okolí. Stejně jako si ostatní užívali světlo a teklo si on užíval stín a příjemné chladno.
  Nepatřil mezi ně, tato sice drsná leč pravdivá slova se mu pořád opakovala v hlavě. Byl jiný než oni. Nepatřil mezi ně a ani nikdy nebude...
  ,,Šípe!" Ozval se odněkud Hvězdin hlas. Šíp dál pozvednutím ucha najevo že slyší ale oči nechal zavřené.
  ,,Pojď k nám a připoj se!" Nabídla mu Hvězda která teď byla je pár zaječích skoků daleko. Šíp otevřel jedno z jeho dvoubarevných očí a zahleděl se na hlouček šedých, hnědých a téměř bílých těl z kterých teď vykukovala Hvězdina hlava a snažila se ho najít. Šíp si však jen odfrkl, zavřel oči a opět připlácl učí k hlavě. Hvězda se však najednou objevila vedle něj až sebou Šíp překvapeně trhl.
  ,,To tu budeš jen ležet?" Jak to, že jí neslyšel přicházet? Vždy měl dobrý sluch!
  Šíp pomalu otevřel oči a zahléděl se na oblohu. Světlonoš už zacházel za obzor a barvyl tak nebe dočervena.
  ,,Dneska se na lov nejde tak..." začala Hvězda ale když uviděla Šípův překvapený pohled zastavila se. Pak se však usmála a ukázala čumákem k menší hromadě která zbyla ze včerejšího lovu. No, malá... Toho jídla bylo i tak víc než v co mohli lovci u Nich jen doufat že někdy uvidí pohromadě.
  ,,Snad sis nemyslel že to necháme zkazit!" Šíp se po ní již opět podíval tím prázdným pohledem. U vás, pomyslel si trbce Šíp. Je možné všecko...
  ,,Dnes je výjimečný den!" Prohlásila Hvězda. ,,Pojď!" Pobýdla ho a vydala se někam pryč a Šípovi nezbývalo nic jiného než jít za ním.
  Vlci se posadili do kruhu stejně jako včera při jídle. Postupně si každý vzal z hromady uprostřed. Šíp si vzal jednoho králíka a vrátil se na své místo. Vedle toho co si však vzali ostatní vypadal Šípův králík dost uboze.
  Vedle něj se posadila Hvězda s vypaseným zajícem a pohlédla na Šípa s nepochopením.
  ,,Jídla je dost Šípe. Vem si kolik sníš!" Usmála se na něj. Šíp pohlédl na Hvězdiného velkého zajíce a pak na svého králíka. Jenže toto bylo to co sní... Po tak dlouhé době strávené v tom pekle byl zvyklý vystačit si s málem. Většinou jedl mnohem méně než bylo tohle a někdy nejedl vůbec. Šíp ani nevěděl zda by to do sebe vůbec nacpal.
  ,,Toto." Řekl odměřeně. ,,Je tolik, kolik sním." Hvězda se po něm překvapeně podívala.
  ,,Vždyť je toho tak hrozně málo..."
  ,,Mě to stačí." Řekl Šíp a zakousl se do své večeře a tím dal Hvězdě najevo že rozhovor je u konce.

  Po jídle se Šíp zvedl a vydal se ke svému stromu kde většinou spal. Daleko od ostatních... Daleko od jejich zkoumavých a místy i nepřátelských pohledů. Né všichni z něho byli tak nadšení jako Hvězda. Našli by se tu tací, a že jich nebylo málo, kteří byli toho názoru že ho Alfa vůbec neměl vzít mezi ně.
  ,,Šípe stůj!" Ozvalo se za ním. Proč to nevzdá? Hvězda, i když byla nejspíš starší než on mu připadala jako velké štěně. Plné energie a zápalu pro věci co nikdy nebudou fungovat. A hlavně... Příliš tvrdohlavé než aby se vzdalo.
  ,,Po... Počkej..." Hvězda ztěží popadala dech. Další nevýhoda plného břicha, pomyslel si Šíp ale počkal až se Hvězda vydýchá.
  ,,Ty jsi ale rychlí!" Zavrčela Hvězda. ,,Pojď, jdem si poslechnout nějaký ten příběh!" Řekla a vydala se na opačnou stranu.
  Příběh? Šíp byl zmaten. Jaký příběh?
@No, jediný způsob jak to zjistíš je se vydat za ní...

  Šíp překvapeně došel k malému hloučku vlků. Byli tam především účedníci a štěňata ale také tam bylo pár mladších vlků jako byli Snap, Pruh a Blesk.
  Šíp se posadil dál od ostatních tak aby si ho nikdo nevšiml a zaposlouchal se do vyprávění Břízy která seděla uprostřed hloučku.
  ,,Před mnoha a mnoha úplňky vypadal tento svět jinak...
  Znepřátelené smečky bojovali proti sobě v neustálých bojích o potravu a teritoria. Vlčí území byla zničená bojí ale i nemocí která si vybírala svou daň v podobě mnoha vlčích životů."
  To je ale blbost... pomyslel si Šíp a lehl si. Zůstal tu jen aby znal příběhy této smečky. Hvězda si jeho znuděného pohledu všimla a sklopila smutně uši. Doufala že se jí podaří ukázat Šípovi něco co měla sama velmi ráda ale na Šípa to nijak zvlašť neoslnilo.
  ,,Až jednou! Bylo to po jedné z mnoha bitev a zem byla nasáklá vlčí krví. Jedna silná bojovnice se po krvavé pláni procházela a loučila se se všemi kteří při této bitvě padli. A v té chvíli si uvědomila že je čas to skončit a rozběhla se po pláni."
  Bříza se odmlčela.
  ,,Na druhé straně louky zrovna procházel vlk z jiné smečky. Jeho tlapky a srst byli pokryty vrstvou bahna. Zrovna pohřbil přítele a teď se se skloněnou hlavou ploužil po poli. Ještě ho čekalo vykopat spousty hrobů ale on byl už moc unavený. Nebyl zrovna bojovník ale když viděl tolik mrtvých, ať už přátele nebo nepřátelé byli mu z toho nanic.
  Náhle do něj někdo vrazil a když vlk uviděl bílou srst typickou pro nepřátelskou smečku, pomyslel na nejhorší. Smrtící kousnutí však nepřišlo..."
  Náhle se do sebe ti dva zamilují, jak typické... pomyslel si mrzutě Šíp. Jeho nálada se s každým Břízyným slovem víc a víc blížilo bodu mrazu. On tam po večerech umíral hlady a lízal si roztrhané rány a oni si tu vypráví příběhy které se nikdy nestali a ani nestanou! Přesto poslouchal dál.
  ,,Místo krutého bojovníka však viděl nádhernou vlčici. "Co tu chceš?" Zeptal se jí.
"Chci to ukončit." Odpověděla a vydala se dál, přímo do srdce tábora jejích protivníků. Vlk se usmál. "Jdu s tebou!" Řekl rozhodně."
  Stoprocentně... To snad muselo vymýšlet štěně! (Né, já.😂)
  ,,Pomocí toho vlka se dostali až k samotnému vůdci. Ten však odmítal příměří které mu bojovnice nabízela a tak ho spolu napadli a následně zabili..."
  Vlčata se překvapeně a vystrašeně zatřásla ale dál s očima dokořán poslouchala. A když se Šíp porozhlédl po ostatních uviděl v jejich očích stejný zájem. Nechápal to... Nechápal to ale poslouchal dál.
  ,,Když byl velitel mrtví, pohlédl vlk na bílou vlčici a zeptal se. "A co ten druhý vlk?" Vlčice se podívala na oblohu a zašeptala. "Ten už problémy dělat nebude." "A kdo jsi?" Zeptal se vlk s nadějí v hlase. Ta vlčice se mu líbila. Byla odvážna a statečná.
  To, co ale vlk nevěděl bylo to, že vedle něj nestojí jen tak obyčejný vlk..." Bříza, potěšena že vlky okolo ní zajímá příběh který vypráví se usmála a odmlčela se. Chvíli se táborem neslo jen šumění listů ve větru. Někde zahoukala sova. Světlonoš už dávno zalezl ho svého doupětě. Ticho které následovalo přerušil až nesmělý hlas jednoho z vlčat.
  ,,A čím byla ta vlčice výjimečná?" Bříza se na něj podívala a tajemně řekla.
  ,,Byla to vlčí strážkyně..." Vlčata vyvalila oči ještě víc.
  ,,A jaká?" Zeptala se malá vlčice zvědavě.
  ,,Do té doby neznámá... Dnes už však jméno má. Je to strážkyně míru." Šíp tomu nemohl uvěřit. Ty vlčata jí věřila každé slovo! A nebyli jediní. Šíp byl snad jediný kdo věděl že to co Bříza říká nemůže být pravda. Kdyby Strážci opravdu mohli přijít mezi ně... Jistě by nenechali takové zrůdy které unášeli vlčata beztrestně páchat takové zločiny.
  ,,Prosím! Ještě jeden příběh!" Zakňučelo jedno vlče.
  ,,Ano!"
  ,,Ještě vyprávěj!" Přidali se další dvě.
  Jenom to né... pomyslel si Šíp.
  ,,Tak dobrá. Řeknu vám ještě jeden příběh." Usmála se Bříza a Šíp už se chystal vstát a odejít. Neměl náladu poslouchat další lži které těm vlčatům navykládají.
  ,,Nebylo tomu zas tak dávno co nad hlavy vlků zářily každou noc čtyři měsíce..."
  Né, To snad ne... Šíp překvapeně zůstal ležet a se zdviženou hlavou nastražil uši. To ho tenhle příběh bude pronásledovat všude kam se hne?