c o l d ❄ ; { v i c to r i a × s i r i u s }

Část devátá; Moudrá slova🤔

Pohled Siriuse

Rozhodli jsme se opustit hostinec nacházející se v Prasinkách a vydat se na cestu zpět. Vyšel jsem ven a foukal studenější vítr než předtím. Blížila se nejspíše bouře. Měl jsem mikinu, a proto mě to nějak více netrápilo, ale všiml jsem si dívky za mnou, která se jenom v tenkém triku s dlouhým rukávem otřepala zimou. Ty holky se prostě nemůžou oblékat pořádně, důležité je, aby vypadaly dobře. Jakožto u každé dívky, tak u Victorie chci ať se cítí dobře, proto jsem udělal to, co jsem udělal.

,,Tady máš," podal jsem ji černou mikinu ,,je vážně teplá, bude ti v ní lépe."

Dívka s vděčným úsměvem zašeptala pouhé ,,Děkuji" a oblékla si ji na sebe. Bylo zvláštní vidět po delší době nějakou dívku v mém oblečení, obzvlášť Malfoyovu sestru. Všimla si, že se na ní dívám, ale oči jsem od ní odtrhl až v momentě, kdy zbylí dva Pobertové vyšli ze dveří. Zaregistroval jsem Jamesovo nadzvednuté obočí a kulišácký úsměv, nad kterým jsem se musel zazubit. Známe se už tak dlouho, že je mi úplně jasné, na co myslí. Rozešli jsme se tedy směrem, kterým jsme do vesničky přišli.

Pohled Victorie

,,Čistá krev." vyslovila jsem heslo a prošla jsem zdí vedoucí do společenské místnosti. Ani mě nepřekvapilo, kdo všechno tady seděl. Chlapec s peroxidově zbarvenými vlasy, mladší z Blacků upírající na mě své tmavé oči a dvě sestry, které od sebe byly povahově rozdílné stejně jako Nebelvír a Zmijozel. Chtěla jsem jít po schodech dolů na pokoj, ale zastavil mě bratrův hlas.

,,Čí to je mikina?" z jeho tónu hlasu mi přeběhl mráz po zádech. A sakra, co mám teď říct. Trochu jsem znervózněla.

,,Moje." ozval se klidně černovlasý kluk, na kterého se podíval i Lucius. Nerýpal se v tom, protože dále řešil úmrtí radního z odboru Kouzelnického práva. Než jsem sešla dolů pohlédla jsem na Reguluse, který mi věnoval jeden ze svých klasických chladných pohledů. Potěšilo mě, že mě kryl před ostatními a zároveň mi to dalo naději, že mu na mě stále záleží. Uložila jsem se ke spánku a zaposouchala jsem se do deště, díky kterému se mi během chvilky podařilo dostat se do říše snů.

Probudily mě sluneční paprsky dopadající na mou tvář, protože někdo včera zapomněl zatáhnout závěsy. Unaveně jsem se na posteli posadila a protáhla, rozhlédla jsem se po pokoji a holky stále spaly. Vůbec se se mnou nebavily, protože Lucius zastává pozici vůdce, a co jim zakáže to je holt zakázáno. Bellatrix to očividně netrápí, ale na rozdíl od ní se Cissy snaží změnit bratrovo rozhodnutí. I přes bratrův zákaz jsem si občas všimla, že se na mě dívka usmívá. Bohužel to stále nemění můj názor, že je vlezlá a domýšlivá.

Vyšla jsem z koupelny, vzala jsem mikinu, kterou chci zanést Blackovi, a šla jsem směrem do společenské místnosti, kde jsem zaraženě zůstala stát mezi dveřmi. Naskytl se mi pohled jak zády ke mně Lucius drží za límec u košile Severuse.

,,To už přeháníš nemyslíš?" zeptala jsem se Luciuse nevěřícně. Otočil se na mě a pustil jej. Severus se na mě podíval a rychle zmizel z místnosti.

,,Zajímalo by mě, co máš v plánu. Už mě nebaví ta tvá tajemství." zasyčel nepříjemně.

,,Kdy už konečně pochopíš, že nemám nic v plánu a ani nic netajím?!" zvýšila jsem hlas a bylo mi jedno, že tím můžu vzbudit ostatní.

,,Vicky, Vicky," vydechl a zakýval hlavou ,,co by na tohle řekla maminka?" dodal ztrápeným tónem a já pouze stála u sedačky nevědíc, jak zareagovat. Opět se ve mně mísilo tolik pocitů. Něco mi říkalo, že by byla matka naštvaná, že se nebavím pouze s čistokrevnými a zmijozelskými kouzelníky, ale také jsem měla pocit, že by stála při mně a to mě dělalo smutnou. Chlapec si všiml, že nevím, co říct, a proto se mu na tváři objevil vítězný úšklebek.

,,Jenže matka tu není, je mrtvá." řekla jsem chladně a propalovala jsem ho pohledem.

,,Však sa-" nenechala jsem ho to doříct.

,,Však ty sám poznáš, kdo je ti přednější Luciusi." řekla jsem a s tím jsem také opustila kolej. Nevnímala jsem, kam jdu, protože se mi stále hlavou promítal rozhovor s bratrem. Co by na to řekla maminka? Měla jsem strach z toho, co by si o mně mysleli oba dva z rodičů, kdyby věděli, že se tahám s mudly a nečistokrevnými lidmi. Z myšlenek mě vytrhl až chlad, když jsem se objevila na nádvoří. Původně jsem mikinu chtěla zanést zpátky jejímu majiteli, ale vzhledem k tomu, že se nemám v plánu vracet do prostorů hradu, tak si ji obleču.

Stála jsem na dřevěné lávce a rozhlížela jsem se po okolí. Bradavice jsou vážně okouzlující místo, ale bohužel si ani tady neodpočinu, protože mě z rozjímání někdo vyrušil. Chlapec se opřel kousek vedle mě a také se začal dívat na okolní krajinu.

,,Když mi Remus řekl, že si s námi půjdeš sednout ke Třem košťatům, nelíbilo se mi to. Pořád nevím, jaký si na tebe udělat názor, protože si tři roky byla," nemohl najít ta správná slova ,,byla jsi klasická zmijozelka a potom.. potom jen tak přijdeš a snažíš se být přátelská? Jsi vážně divná." zakřenil se chlapec s delšími vlasy.

,,Cítím se osamělejší než kdy dřív." řekla jsem.

,,Vím, jak se cítíš, a proto si uvědom jednu věc," vydechl ,, každý má v sobě světlou, ale i temnější stránku. Záleží na tom, kterou z nich si vybereme a to rozhoduje kým vlastně jsme."

Nečekala jsem, že se mě někdo jako on pokusí povzbudit. Nedivím se, že mě nechápe, protože ani já tomu nerozumím. Jsem tak ztracená v tom, co vlastně chci. Přijde mi to jako začarovaný kruh, z kterého není cesty pryč.

,,No nic už musím jít," řekl a rozešel se do hradu ,,a tu mikinu mi kdyžtak pošli po Náměsíčníkovi." zavolal a naposledy se usmál. Má krásný úsměv, kterým určitě okouzlil nejednu dívku. V momentě, co mi tahle myšlenka prolétla hlavou, jsem se zarazila. Nemůže se mi líbit Sirius Black.

Opřela jsem se o dřevěný trám a koukala jsem se, jak chlapec mizí mezi ostatními studenty, kteří si šli užít poslední den víkendu než opět začne vyučování. Přála bych si, aby v mém okolí bylo více lidí, kteří při mně budu stát v těžkých chvílích. Možná, kdybych se začala více bavit s Poberty, poznám hodnější lidi. Lucius na mě byl vždy milý, ale když je mu něco proti srsti nenechá si to líbit. Tentokrát mu ale neustoupím a budu si stát za svým, i když to za čím si budu stát není tak úplně pravda, což mě mrzelo nejvíc. Měla bych stát při rodině a nekrýt záda lidem, které jsem nikdy neměla v lásce.

💌  chtěla bych vydávat díly pravidelněji, ale jediné, co se mi teď honí hlavou je hubnutí.. všechno se točí jenom okolo čísel..

💌 budu ráda za jakékoliv komentáře/votes.. cokoliv