Kapitola jedenáctá - Chceš tu provést?

118 11 5
                                    

„Nechceš tu provést?" zeptal se ho s nadšením Tony, přičemž se mu úplně vypustily všechny starosti z hlavy. Byl to nádherný pocit, nemyslet na hrozné věci, které prožívali a myslet na ty dobré.

„Dobře," usmál se na Karu i Tonyho, Kara stála jako přikovaná k zemi a prohlížela si ho.

„Tak tedy jdeme," ozval se až později, byl totiž dneska zase trochu zamyšlený. Někdy měl dny, kdy prostě nepřetržitě přemýšlel.
Nicméně cítil, že ho Lucas nepříjme, stejně jako jeho. Pro něho snad asi pořád byli překážkou nějací kluci, tedy alespoň to tak z něho vyzařovalo.

Ukazoval mu věžičku, kde měli noční hlídku, na kterou asi nikdy nezapomenou. Také výcvikové centrum, kde teď moc necvičí, avšak předtím více cvičili a snažili se uchovat si dobrou kondičku.
Nezapomněl ani na jejich oblíbené místo, kde chodíval s Karou většinou po večerech. Snažil se mu ukázat skoro každý detail nebo místnost v téhle poutavé krajině, která však nebyla až tak neškodná, jak mohla zprvu vypadat.

„Musím říct, že je to tu nádherné," obdivoval lesy i všechno ostatní okolo. Když se zastavili u domečků na stromech. Vysvětloval mu, jak tu zde chodilo. Nakonec se ale domluvili na tom, že Jonas bude spát u nich, ač tam měli vcelku málo místa.

„To jsem rád, že se ti tu líbí," to sice byl, i když dost dobře věděl, že příjde den, kdy mu bude muset říct o všech nástrahách, které zde jsou. O zlých lovcích, někdy krvelačných zvířatech a mnoho dalších věcí, o kterých ještě nevěděl. Docela dost ho to trápilo, ale říci mu to tak brzo nebyl dobrý nápad.

„Tony, posloucháš mě vůbec?" zamával mu před obličejem vystrašený Jonas, který si očividně myslel, že se něco stalo. Kara celou cestu, když ho provázeli touto krajinou, přemýšlela. Co se stane dál, když zjistí, že tahle krajina není zas tak bezpečná? Co když bude chtít odejít, anebo ještě něco horšího?
Zase se jí honilo hlavou plno otázek, s nimiž se bála o to, že odejde. A co jí na tom tak stresovalo, když ho ani neznala? Nechtěla, aby Tony přišel o svého brášku, byl šťastnější než kdy jindy. Bylo krásné pozorovat jejich dobrý vztah, tedy alespoň tak na povrch vypadal.

„Jo, jo. Poslouchám," Kara tušila, co ho trápilo a vrtalo mu to hlavou, ale nemohla nic vyslovit. Stačilo by, kdyby se jen něco snažila naznačit, Jonas by už asi nejspíše odešel.

„Nevypadalo to tak," řekl znechuceně, načež Kara zakroutila očima. Jonas si toho všiml, avšak nereagoval na to. Zkazilo jí trochu náladu, že se takto Jonas zachoval. Myslela si, že měli dobrý vztah, což tak v tu chvíli ani trochu nevypadalo. Nechtěla, aby to dopadlo podobně jako Lucas s Tonym, kteří své spory neřešili. I když oba byli dost inteligentní na to, aby věděli, že by bylo lepší se usmířit, než mezi sebou vést neustále hádky. Jestli by to takhle šlo dál, mohlo by to dopadnout hůře.

„Nechte se, stačí když se Lucas a Tony spolu hádají jako dva vlci o maso," snažila se ze sebe vypudit něco chytrého, vcelku se jí to povedlo. Oba dva na ní jen jako bez života zírali, a snažili se rozluštit, co právě říkala. Byla to pro ně jako hádanka, kterou měli rozluštit. Tedy alespoň to tak vypadal, protože tak civěli.

„Tady paní se snaží být očividně chytrá," zasmál se Jonas, pak hodil pohled na Tonyho, jehož to bohužel také nerozesmálo. Přestože to byl jeho brácha, stejný smysl pro humor jaksi neměli.

„Ne, nesnažím," zalhala, přičemž se jí potily ruce ze strachu z toho, že Jonas zjistí, že lhala. Když ho poprvé viděla, zdál se jí jiný, hodnější jak ostatní. Měla sice pravdu v tom, že byl jiný. Jenže v trochu jiném „stylu" než očekávala.

„Radši toho nech, bráško," ozval se s tím, že kdyžtak po něm vyjede.

„Nu, dobrá. A kdo je ten Lucas?" zvědavě se zeptal. Kara ho tipovala na vtipálka, jehož vtipům se každý nesměje. Taky docela vyzvídavého hocha, co chce vědět skoro všechno. Ale bylo to jen tipování, takže to nemusela být vůbec pravda.

„Lucas je taky lovec, je to spíš můj kamarád než Tonyho," vysvětlovala mu a čekala, že snad jeho reakce nebude tak zlá.

„Aha...," vypadlo z něho, potom se opřel o nějaký pařez, který tam byl. Byl totiž vcelku unavený.

Lovci Kde žijí příběhy. Začni objevovat