Nikdy jsem nebyla tou poslušnou všemi milovanou dívkou.
Jako malá jsem se vždy večer, těsně před tím než jsem šla spát, koukala z okna do pokoje holčičky od sousedů. Hrávala si tam s panenkami...každý večer, měsíc co měsíc. Vypadala tak nevinně. Chtěla jsem být ona...ale zatímco já se krčila v koutě a schovávala se před nimi...ona se smála a houpala se na houpačce u nich na zahradě. Jak to vím? Sledovala jsem ji...stále ji sleduji. Neví o mě ale já o ni vím úplně vše.. barvu jejích oblíbených šatů, místa kam chodí....všechno.
Je 22. Května 1997 je jí 16...našla si svého prvního kluka....mám pocit že jsem s ní propojená..díky ní můžu vidět všechny ty věci co nikdy nezažiji. Už zase koukám do jejího okna..nemůžu si pomoci.
Ale to co jsem před chvílí viděla...ona.... dala mu vše co mohla. Chtěla jsem ji zastavit, ale nemohla jsem. Oni mi to nedovolili. Vím že toho bude jednou litovat...ale vidět ji plakat mě ničí. Je jako moje druhé já..tma a světlo.
Ne jsou zpátky...musím se schovat, ach bože prosím ochraňuj mě....pomoc.............
ČTEŠ
THEY....
Short StorySledují mě...vidí mě, ona je poslední věc v životě pro co žiji....dnes se jmenuje Amie, zítra nejspíš Lili, její jména se mění podle toho jaký mám ten den náladu. Sleduji ji..neví o mě...hah někdy si příjdu jako oni..ty ohyzdné svině. Vím že se dnes...
