Konečně

229 24 4
                                    

Tuhle kapitolu chci věnovat všem, kdo tu se mnou ještě zůstali. Doufám, že tu je ještě někdo, kdo to nevzdal.

,,Dobře, řeknu jí to. Ahoj," položila jsem to. Claire zněla neobvykle naštvaně, jako bych ji něco udělala. Povzdechla jsem si a otočila se na Kat.

,,Přijede, co nejdřív to půjde. Teď jeď domů za rodiči, řekni jim co všechno se stalo a jak na tom jsi. Pomůžou ti."

,,Ale..."

,,Věř mi, pochopí to," usmála jsem se na ni.

,,Moc ti děkuju, Evo. Strašně jsi mi pomohla."

Objala mě a já ucítila, jak mě přitiskla ke svému vypouklému břichu. Na chvilku mnou projela vlna závisti, ale hned zase zmizela. 'Tahle holka to bude mít v příštích měsících hodně těžký, ale snad jí rodina, a hlavně Claire, pomůžou.' Když se Kat odtáhla a naše objetí se rozpojilo, chytila mě za ruku a odtáhla o kousek dál. Tázavě jsem se na ni podívala.

,,Nechci, aby nás Richard slyšel."

Otočila jsem se na něj. Nasával kouř z cigarety a opatrně nás sledoval.

,,Nerozumí nám," otočila jsem se s těmi slovy zpátky na Kat.

,,Já vím, ale i tak mám pocit, že chápe, co říkám."

,,A co mi chceš říct?"

Chvilku se dívala někam za mě a pak hlasitě polkla.

,,Víš, v letadle, když jsi spala, jsme si trochu s Richardem povídali. Bojí se o tebe."

,,Proč by se měl o mě bát?"

,,To nevím, o něčem mi vyprávěl, ale já jsem mu nerozuměla. Vím jen, že říkal něco o tobě a Tillovi. "

Okamžitě se mi vybavily střípky z onoho večera, které jsem se od té doby snažila poskládat k sobě, ale nikdy se mi to nepovedlo.

Kat se podívala na moji hojící se ránu na čele.

,,Ty víš o čem mluvím, že jo?"

Zavrtěla jsem hlavou.

Posměšně si odfrkla.

,,Přiznala bys to, jenom kdybych tě mučila, co?"

Nejistě jsem se zasmála.

,,Ale teď vážně. Ten večer, kdy jsem přiletěla do Ameriky a našla ložnici celou zakrvácenou a pozvracenou jsem se vážně vyděsila. Volala jsem Claire a ta mi oznámila, že v Americe vůbec není. Když jsem jí řekla, co se stalo, tak se vyděsila a řekla mi o tobě."

'Tak proto zněla v tom telefonu naštvaně,' zamračila jsem se uvnitř hlavy na Kat. 'Ne, Evo. Myslela to v dobrým, nesmíš být na ní naštvaná.'

,,Slib mi, že už nevyvedeš nic podobnýho," podívala se mi upřeně do očí.

,,Neboj, umím se o sebe postarat. Budu v pořádku."

,,Já vím, že jo. Už jenom kvůli němu," pohodila hlavou směrem k Richardovi.

,,Měj se hezky a užívej si," mrkla na mě.

,,Bye, Richard," zavolala na něj a zamávala mu.

Oplatil jí zamávání.

Usmála se a spěchala na nedalekou autobusovou zastávku.

Vrátila jsem se zpátky k Richardovi.

,,And what about us?" (A co my?) usmál se na mě, když jsem k němu došla.

RammLiveKde žijí příběhy. Začni objevovat