,,DOKONALOST"✔

4/,,Být z bohaté rodiny"

Dívka, která milovala chlapce.
Chlapce ze zámožné rodiny.

A chlapec miloval obyčejnou dívku.
Dívku, která vyrostla v normální rodině žijící od výplaty k výplatě.

A on, i když mu to jeho otec výslovně zakázal, chtěl požádat dívku po společných 5 letech o ruku. Láska pro něj znamenala víc, než zásadový otec, který podle jeho slov nechtěl v jeho domě vyžírku.

On každý večer přemýšlel o tom, zda ona bude souhlasit.

Ona každý večer přemýšlela o jejich budoucnosti. Moc dobře znala jeho rodiče, hlavně otce, tudíž jí bylo jasné, že oni dva nikdy nemohou být něco víc. Že on si ji nikdy nevezme. Nebyla pro něj dost dobrá...

On jí každý den říkal, že ji miluje.
Ona jemu také, avšak pokaždé se bála toho, co jednou stejně přijde.

Bydleli spolu v bytě, který se nacházel daleko ode všeho. Byl sice skromný, ale oni si vážili každého společně stráveného dne.
Byli spolu tak šťastní, byli zamilovaní a oba milováni. Co víc si mohou mladí lidé přát?
Oni dva byli jako půlka měsíce, každý jedna.
Zapadali do sebe, jako dvě puzzle.

Stále se snažil otci říct nebo alespoň naznačit, že si svou milovanou dívku vezme. Avšak otec neposlouchal. Stále viděl jen sebe a svůj majetek, svou práci.
A když mu svůj úmysl jednoho dne oznámil, tak ho jeho otec vyhodil se slovy, že ho vydědí.

Chlapcův starší bratr se otci vzepřel stejně jako chtěl on sám. Bál se, ale nebyl pro něj problém se vzdát své "rodiny", kterou pro něj znamenal pouze starší bratr a mladší sestra. Zato rodina dívky pro něj znamenala za pár let víc, než kdy jindy ta jeho. Obdivoval jaký vztah mezi sebou všichni měli, protože on sám nic podobného nikdy nezažil. A on si právě něco takového přál vytvořit s jeho dívkou.

Přišel ten správný okamžik. Procházeli se lesem, kam tak rádi chodívali. Tam, kde se seznámili, když se srazili. Tam, kde bylo vždycky ticho a stálý klid. Někde, kde pozorovali srnky a laně.
Položil jí životně důležitou otázku.
Ona se šťastně rozplakala. Neodpověděla.
A on se strašlivě bál. Celý se klepal.
,,Otec ti to nedovolí, miláčku."
,,Nikdo mi nemůže zakázat být ti celý zbytek života na blízku, má lásko. Ani nevím, jak jsem kdy mohl žít bez tebe..."

A teď stáli před oltářem plní očekávání a napětí. Jediný, kdo z chlapcovy rodiny přišel byli jeho sestra a bratr s rodinou.
Jen oni...

Velkým sálem lesního zámečku se rozezněla dvě silná slova...

Říká se, že láska i přes hory přenáší.
Co myslíte?
Já jsem si celkem jistá, že ta čistá, opravdová a upřímná láska opravdu ano.
Protože já v lásku věřím. Mí rodiče už mi jí dali tolik, že bych ji mohla rozdávat tomu, komu chybí. Láska je důležitější, než všechny peníze světa.

Jistě, úplně bez peněz je to také špatné, ale vy víte jak to myslím.

Občas si říkám, zda v tomhle světě existují ti obyčejní lidé, co jsou šťastní i bez Iphonů a jiných drahých věcí.
Věcmi, přeci nemůžeme nikdy nahradit city a emoce. Nikdy nemůžeme být šťastní bez lásky, přátelství, radosti, ale i smutku.

I když nebudete milionáři, stejně se najde někdo, komu nebude záležet na vašich úsporách a na tom, kolik stálo vaše oblečení...