Long journey 2 (CZ; Hobbit) √

• 9 •

Trpaslíci byli neklidní, dohadovali se zda je ráno či noc a ona pozorně zkoumala konstrukce mříží. Nebyla možnost útěku. S povzdechem se posadila a začala házet kamínky dolů. Náhle ale do někoho jeden malý kamínek vrazil. ,,Bilbo!" vykřikla a vyskočila na nohy. ,,Psst! Nezůstanete tady trčet." usmál se na ní a upoutal tím pozornost ostatních. Viděla, jak něco rychle schoval do kapsy a začal je postupně odemykat. Vyběhla ven a Bilbovi pomohla. Byli všichni tak rychleji venku a ona se rozhlédla kolem sebe. ,,Nahoru ne! Za monu, hned!" zavelel Bilbo a ona se za ním bez řečí vydala. Ostatní by nešli kdyby na ně Thorin nekývl. Už si na to pomalu zvykala. Teď ale o Bilbovi pochybovala i ona.

,,Jsme v podzemí, měli jsme se dostat ven!" vykla na něj. ,,Věřte mi a buďte ticho!" houkl na všechny ale ti ho naštvaně umlčeli. ,,Vlezte si do sudů!" nařídil jim. ,,Vtipkuješ?" otočil se k Bilbovi Fili. ,,Chcete nás zabít, mistře Pytlíku?" utrhl se na Bilba Dwalin. ,,Ne, prosím, musíte mi věřit." zoufal si. ,,Thorine." zaprosila vůdce jejich společnosti. Podíval se jí do očí a po chvíli přikývl. ,,Dělejte co říká!" zvolal na trpaslíky a pohlédl na ní. ,,A vy se modlete aby to nebyla chyba." podotkl a ona přikývla. ,,Fajn." zamumlala a s Bofurovo pomocí se dostala do sudu. ,,A teď zadržte dech." řekl Bilbo když byli všichni v sudech a zatáhl za páku. Přidušeně vykřikla když se sudy hnuli a oni spadli do ledové vody. Po krátkém šoku už dokázala normálně dýchat a promnula si oči. Byli tam všichni, až na Bilba. ,,Počkáme ne něj." ozval se za jejími zády Thorin a ona vděčně přikývla. Ta malá chvíle během které Bilbo spadl k nim se jí zdál být dlouhá jako věčnost. Vytáhla ho k sobě a usmála se na něj.

Proud je unášel dál a oni pouze museli určovat směr, což bylo pro dva hobity těžké. I když si na nízkou teplotu vody již zvykla, rty měla modré a tváře rudé, jaká jí byla zima. Bilbo a trpaslíci na tom nebyli o moc lépe. Jak se tak zdálo, do ní se zima dala ze všech nejvíc a aby toho nebylo málo, studená voda se dostala do rány na noze a ta jí příšerně rozbolela. Zkousla si rty a zhluboka se nadechla. Ne, teď se nemohla vzdát. Dostala se takhle daleko a to pravé nebezpečí mělo teprve přijít. Proklouznout do hory, ukrást Králův klenot aniž by vzbudili draka Šmaka - toho nejhoršího z draků.

Zhluboka se nadechla když se s nimi sud ponořil hluboko pod hladinu ledové vody a vděčně se opět nadechla když se dostali nad hladinu. Mířili k malé brance která jim mohla zajistit svobodu. Alespoň na nějakou dobu. Ale ani toho se nedočkali - dva elfové zatáhli za páku a branka se uzavřela. Všichni zoufale vykřikli. Branda se nedala otevřít a oni se mohli spolehnout na to, že je všechny opět odvlečou do vězení. A tentokrát hlídaného. Dívala se na jednoho z elfů. Během okamžiku se mu do zad zabodl šíp a za nim se objevil skřet. ,,Copak se to vždycky musí takhle pokazit?" zavrčela naštvaně a vytáhla meč. Skřetů přibývalo a elfů taky. Na jejich straně nebyl nikdo. Elfové zabíjeli skřety jednoho po druhém a Iris vyskočila ze sudu. ,,Kili, pojď se mnou!" vykřikla na hnědovlasého trpaslíka který jí pomohl na břeh a sám se k ní dostal. ,,Musíme k té páce!" řekla a Kili přikývl. ,,Drž se za mnou!" dodal hlasitě aby ho přes tu vřavu slyšela a probojovával se k páce. Už byli u ní a společně se po ní natahovali, když jí do stehna škrábl hrot šípu který si Kilimu zabodl na nohy. ,,Kili!" vykřikla vyděšeně a klekla si k trpaslíkovi. Ohlédla se na skřeta který nyní napínal tětivu i na ní a přemýšlela. Zrzavovlasá elfka která byla v lese to vyřešila za ní a ona se zavěsila za páku. Až s Kiliho pomocí za ni zatáhli a trpaslíci začali padat dál po peřejích. Pomohla Kilimu do sudu a sama skočila do vody. Přitáhla se k Bilbovi a vykašlala vodu.

Další nebezpečí je čekalo již pár metrů za brankou. Skřeti se je snažili dostat a zdálo se, že elfové je opravdu brání. Jenom na chvíli, než se opět ukázalo, že jsou pouze na své straně. Otočila se v sudu hlavou dolů i s celým sudem a vyplavala nad hladinu. Mečem odrazila tři útoky, než skřeta zabil Legolas šípem a přitáhla se k sudu. Ohlédla se za ostatními a uhnula padajícím skřetům. Poslední skřety kteří je prozatím stihli následovat vyřídil Legolas. A když uhnuli doprava, zmizeli jim z dohledu.

,,Proud slábne, musíme se dostat na břeh!" vykřikl Thorin. ,,Zdá se, že jsme utekli skřetům." konstatoval Bofur. ,,Ne na dlouho." zamručel Dwalin a pomohl svému bratrovi. Ona se mezitím dostala na břeh a oklepala se. ,,Jak se dostaneme k Jezernímu městu?" zeptala se opatrně Thorina. ,,Kladu si stejnou otázku." odpověděl tiše a ohlédl se na ostatní. ,,Musíme s sebou hnout!" vykřikl na ně. ,,Kili je zraněný! Potřebuje ošetřit nohu!" vykřikl Fili. Věděla, že nebýt toho, že jsou Kili s Filim Thorinovo rodina, šli by dál, ale Thorin přikývl. ,,Máš na to pět minut." kývl.

Iris se posadila na jeden z kamenů a zadívala se pro změnu na svou nohu. Voda možná vypláchla nějaké nečistoty, ale zato jí bolela o to víc, jak si ji namohla. ,,Sakra." zašeptala a ohlédla se za sebe když zahlédla stín.