BTS/oneshoty

1. Yoongi x Hoseok

Yoongi:

Seděl jsem v parku pod stromem a koukal jsem na svého psa, který se zrovna zabýval motýlem poletujícím kolem jeho hlavy.

Bylo léto a tak mě nepřekvapilo, když jsem uslyšel dětský smích, líně jsem se otočil a spatřil jsem tak dva chlapce, kteří po sobě házeli míčem.

Pohltil mě pocit smutku.

Taky jsme si takhle hráli, než jsem se odstěhoval sem.

" Maxi,pojď, půjdeme domů" zakřičela nějaká postarší paní, nejspíš babička jednoho z dětí.

"Mně se ještě nechce"" dupl chlapec a s našpulenou pusou si sedl na zem.

Uchechtl jsem se nad tím chováním a dál jsem pozoroval dění.

"Za chvíli bude večer, maminka by o tebe měla strach" pokárala ho.

Chlapec chvíli přemýšlel, ale pak se rozběhl k babičce a se zamáváním druhému klukovi odešel z parku.

Musel odejít, stejně jako já... taky jsem musel.. Promiň mi to.

S povzdechem jsem se zvedl a s rukama za hlavou jsem se protáhl.

V tu chvíli se mi k nohám dokutálel basketbalový míč.

Zvedl jsem ho a rozhlédl jsem se okolo po jeho majiteli.

Uviděl jsem chlapce, tolik mi někoho připomínal.

Mával mi, očividně se dožadoval míče a já mu ho taky hodil.

" Hej, nechceš si s náma zahrát, chybí nám jeden hráč ?" zakřičel na mě.

"Jo klidně" pokrčil jsem rameny a rozešel jsem se jeho směrem.

Po jeho boku jsem došel až k basketbalovému hřišti.

Nebylo nijak  extra moderní, ale ke hraní stačilo.

Ti kluci co tam hráli se mi přestavili pod různýma přezdívkama, ale já si zapamatoval jen tu jeho.

J-hope.

Jeho úsměv byl dokonalý.

Dokázal jím donutit člověka se usmát taky.

"A ty jsi?" Přerušil mé myšlenky, hlas jednoho z jeho kamarádů.

"Suga" dal jsem si ruce do kapes tepláků a čekal jsem kdy začně hra.

Kluci jen pokrčili rameny a rozestoupili se do týmů.

(nebo teamů, nějak mi uniklo kde se píše co)

Neunikl mi však Hopiho pohled.

Koukal na mě se zájmem, ale když jsem mu pohled opětoval tak stydlivě odklonil hlavu.

Hráli jsme celkem dlouho, byla noc, ale stále se mi nezdálo žeby to někdo z nich chtěl ukončit.

"Hah" neodpustil jsem si uchechtnutí, když jsem trefil koš.

Zase.

"Joo, jsi skvělej" skočil po mně Hopie.

Vyskočil mi do náruče a já mu položil ruce na zadek aby nespadl.

Samozřejmě...

Aby nespadl....

Jo

"Ehm" podíval se mi celý červený do očí.

"P-promiň" seskočil ze mě a pohled zaryl do země.

"Hej kluci asi bude pršet, měli bychom jít domů" zakřičel na nás jeden z jeho přátel a opravdu, po pár sekundách mi na tváři přistála kapka vody.