Tomorrow Is A Better Day [Ironfrost] -CZ |DOKONČENO|

5. Kapitola - Amnestie

V noci, kterou jsem trávil opět s mým černovlasým andělem, se stalo něco, co jsem nikdy nečekal že se stane, ale dlouho jsem to plánoval. Viděl jsem, kdo se skrývá pod tou maskou.

Nechal jsem si ho, aby se mi projížděl na klíně, když jsem neodolal a zezadu mu masku rozvázal. Sjela mu z očí a spadla na zem. V tu chvíli jsem ztuhl. Viděl jsem ten jeho naštvaný obličej, ty oči plné nenávisti, okamžitě jsem ho poznal.

"Loki?" Na víc jsem se nezmohl, ale jako bych to tušil, věděl někde hluboko uvnitř, že ho znám. On vypadal, že mi v tu chvíli vyškrábe oči. Chtěl jsem se na něj dál dívat, jak se mi houpe na bocích, jak vzdychá a kroutí se. Bohužel mě odtamtud vykopl dřív, než jsem cokoli z tohohle stihl.

Dlouhou dobu jsem ten bordel nenavštívil, užíral se doma tím, jak mi chybí, jak mi chybí ten strašně protivný emzák, jak mi chybí jeho sladký obličej a jeho hadí oči.

Dokončil jsem za tu dobu Jarvisovo tělo. Několik týdnů ho zkoumal a zvykal si, byl ale natolik šťastný, že ho má, že zapomněl na to mi stále připomínat, abych za Lokim šel.

A za to jsem moc rád, protože jsem začal pociťovat lítost. A to se mi vůbec nepodobá.

____________________________________

"Co myslíte tím 'Angel dal výpověď'?" Rozhořčeně jsem zatínal pěsti a držel své nervy na uzdě. Tohle nemůže být pravda!

"Tak jak to říkám..je pryč." Zopakoval Denis bázlivě a schovával se za skleničkou za barem. "Pane, prosím, jen tady pracuju," dodal vyděšeně na svou obranu.

Naštvaně jsem vykráčel po schodech a vyšel z místa, které pro mě již nic neznamenalo. Loki byl pryč, moje láska byla v tahu. Cítil jsem zvláštní pocit úzkosti a chtělo se mi vše rozbít.

Šel jsem tou zaplivanou ulicí, a ani jsem nešel domů. Jen tak jsem kráčel po chodníku a utápěl se ve své sebelítosti. Cítil jsem se zničený, byla to přece moje vina. Kdybych respektoval pravidla, byl by tady. Byl bych právě s ním.

Uznávám svou chybu, jsem idiot. Jsem hroznej, přiznávám. A chovám se divně, přiznávám, tohle bych normálně nikdy o sobě netvrdil. Láska dělá d-

Počkat, žádná láska! Slíbil jsem si, a je to moje pravidlo, že do tohohle se city netahají.

Kopl jsem do prázdné plechovky a došel ke Stark Tower. Jarvis mě pustil dovnitř a já si to ihned štrádoval k baru. Můj život začíná být trošku ubohý

Trošku ubohý? Proboha, Tony, vzpamatuj se! Jsi kus hovna a ty to víš! Nalil jsem přímo do svého krku zlatavou tekutinu a zachvěl se. Jak tohle můžu být já? Cítím se tak trapně.

Raději jsem odešel pracovat dolů, do své pracovny, na Jarvisově těle abych se odreagoval. Ale bohužel to nezabíralo ani po třech dlouhých hodinách strávených v zakouřené místnosti. Ano, světoznámý génius začal kvůli stresu i kouřit!

Co vlastně k tomu nafoukanému bohu cítím? Chybí mi, to ano. Ale dál? Co mě k němu poutá? Láska ne, jak jsem řek.

Loki, můj líbezný bože lsti..

____________________________________

Myslel jsem, že už Lokiho nikdy neuvidím. Vše tomu taky naznačovalo. Nevylezl jsem z domu, neměl žádný kontakt s okolním světem ani žádný sociální život. Jediná věc, díky které jsem měl mít aspoň malinké vědomí o tom, co se děje za zdmi mého paláce zkázy, byla televize. (Kterou jsem mimochodem sledoval tak často, jako chodil ven)

Takže když to vezmu kolem a kolem, měl bych se sebrat. A nebo něco začít dělat! Loki přece nemohl jentak zmizet z téhle planety. (Sice mohl, ale dejme tomu, že ne)
Musela být aspoň malá šance, že ho ještě jednou v životě potkám.

Takhle to přece nemůže skončit..