Už je sobota odpoledne. S právě bych se měla balit,ale pořád mě trápí to stou Kerí už jsem jí tak nejmíň 100x volala,ale vždy mi to položila. Mluvila jsem jen s mamkou a ta mi řekla, že se jí na nové škole daří víc. Jsem za to ráda, ale tak nechápu proč je na mě stále naštvaná. Poslala jsem jí i merche kluků jen mi poděkovala. Nic víc,nic míň. Strašně mě to trápí. No nic půjdu se aspoň projít. Popadla jsem mobil a sluchátka. Do uší si pustila hudbu a koukala do země.
Ponějaké době cesty jsem do někoho narazila. Neustála jsem to a spadla. Na zem,,Promiň měl/a jsem dávat pozor" řekli jsem naraz a já poznala,že je to Martinus,, Pomůžu " usmál se a natáhl ke mě ruku,,Děkuju" oprášila jsem si kalhoty,,Stalo se něco? " naklonil hlavu a podezřívavě si mě prohlížel,,Né já jen..."povzdechla jsem si,,Ty co?"nadzvedl tázevě obočí,, To je jedno nechci tě tím za těžovat" otočila jsem se a měla v plánu odejít,ale jeho prsty se obmotali okolo mého zápěstí
,,Můžeš mi to klidně říct " usmál se na mě,,Ehm..no tao dobře" pokrčila jsem rameny. Sedl si na lavičku co byla vedle nás. Sedla jsem si vedle něj,,Můžeš poslouchám tě " položil svou dlaň na mojí ruku. Bylo to zváštní v tom místě kde se naše ruce setkali jsem dostala elektrický náboj.,,No měla jsem u sebe na týden sestru Kerí kterou už znáš..." celé jsem mu to řekla tak jak to bylo. Je zajmevé,že mě vyslechne,když mu je 20 a já jsem přece tej 18,,To mě moc mrzí,ale řekl bych,že tvá mamá má pravdu. Je v pubertě a to ktomu prostě patří" usmál se. Už jsem to nevidržela a prostě ho objala. Byl chvilku zaskočený,ale pak mě taky objal. Jeho ruce spočinuli na mích zádech. Cítila jsem se vbezpečí. Prostě tady v tom obětí by mi nikdo neublížil. Nikdy.
,,No myslím, že bude lepší když už pudu"zvedla jsem se a Martinus semnou,,Doprovodím tě " usmál se
Kráčeli jsem vedle sebe a mezi námi panovalo takové to trapné ticho co nikomu není příjemné,,No a co tak vá holka?" zeptala jsem se.Nic lepší ho tě nenapadlo? Stichni! Okřila jsem své svědomí,,Zatím Nic. Bojím se,že mi city neopětuje" cože? Kluci,nebo můži mají takové problémi,,Já si,ale myslím že když jít to řekneš tak ti je opětuje" usmála jsem se na něj.
Stála jsem dole u vchodu. Jěštěj jsem se rozloučili. Vyběhla jsem schody,odemkla a zaplula do bytu. Tak fajn musím se zbalit. Z pod postele jsem vytáhla kufru a začla bylit....
Ahoj
Tak za dnešek je tu druhá kapitola.
Doufám, že se líbí.
Okom si myslíte,že Martinus celou dobu mluví?
Nebo myslíte si,že bude Max s Marcusem?
Můžete své typi psát to💬.
Ahoj
ČTEŠ
Nový život?!
De Todo,,Mami?!" ,,Ano zlatíčko? " ,,Mám ten byt a aji tu práci" ,,Vidíš já ti říkala,že to zvládneš" A jde se na samotný život.Vložila jsem poslední krabyci do auta.
