A že jsem udělal dobře, jsem poznal hned druhého dne ráno, kdyź jsem šel za Markem na pláž, pomoci mu s vytažením vrše.
Když jsme ji vytáhli, zůstal jsem stát s otevřenou pusou.
Chobotnice, živá, živá chobotnice v pasti! To byly veškeré myšlenky co se mi honili hlavou. ( bylo mi 8 )
Marko se usmál, vytáhl ji a podal mi jí se slovy : ,,Tvoj krab, tva chobotnica"
Bože, já byl tak šťastný.
Ten den dala Ivanka babičce recept na salát a chobotnice jela s námi do ČR.
Musím říct, že tohle byl zlom. Večeře z ní, byla dokonalá a tak jako se mi převalovala sousta v ústech, začala se mi v hlavě převalovat myšlenka, že bych příště mohl zkusit ulovit další. A...nešlo mi jen o maso a tu chuť, ale taky fakt, že to byla první chobotnice, kterou jsem kdy viděl. První, které jsem pohlédl do očí a viděl v nich snad všechno možné. Hloubku, moře, zrození, smrt a vztek. A pak se oči zatáhly a zbělaly. Tehdy jsem snad děkoval Poseidonovi za to, že mi ji seslal. Jinak jsem si to vyložit neuměl.
ČTEŠ
Filozofie lovu chobotnic
Non-FictionKniha pojednává o mém vztahu k chobotnicím a hlavonožvcům obecně. A také o chování chobotnic v různých situacích a o jejich lovu na pobřeží Jadranu.
