Kiki byla smutná . Nechtěla prodat koně u kterých vyrůstala. Nevěděla však jak ranči pomoc. Pomalu se vracela zpět. U brány ji chytil Max. ,,Tak se ti naštěstí nic nestalo," ulevil si. Kiki neváhala a zeptala se:,, Nechci aby šli koně pryč. Nevíš o něčem , jak pomoc?",, Jedině snad, že by jsi vyhrála dostihy , ale to je nemožné . Jsou už příští týden v pátek." odpověděl Max. V nitru srdce cítil divný pocit . V tom však Kiki vykřikla:,, Jak nemožné! Vždyť je to spoustu času . Hned zítra začnu s tréninkem. Dík za radu," rozloučila se Kiki ,která právě dočiatila Jess. Max kroutil hlavou . Nevěřil tomu. Večer to pověděl Trnkovým . Nevěřili tomu stejně jako Max, ale mýlili se. Opravdu Kiki během dalších dnů běhala rychleji a rychleji. Pak nastal ten velký den. Kiki vjela do startovního boxu, pak se ozval výstřel a běželo se.
