Čím je pro mě moje rodina? Asi vším čím může být. Oporou, mou láskou, přátelstvím. Zamysleli jste se někdy nad tím, jaké by to bylo být sám? Bez přítele a hlavně rodiny? Samozřejmě skoro každý z nás, si to aspoň jednou přál. Ale uvažoval o tom do hloubky? Ne. Tedy aspoň já ne. Do teď. Někdy i pouhé pomyšlení na to, že mám za zády někoho, kdo mě pořád hlídá, mi nepřipadá zrovna přitažlivé. Každý chce být někdy sám a postavit se sám na své vlastní nohy bez cizí pomoci. Ale když spadneš na úplné dno, rodina je první, kdo ti přispěchá na pomoc, ať si spadl sebe hloub. Častokrát jsem děti bez domova litovala, nebo jim na druhou stranu strašně záviděla. Protože někdy jsem byla na mamku naštvaná, že mě poučuje jak se mám chovat a říká mi, jaké mám mít známky. V tu chvíli jsem si neuvědomovala, že nemám co závidět. Mám přesně to, co si oni přejí nejvíc. Milující rodiče a rodinu, která si o mě dělá starosti, která za mnou stojí za každých okolností. Nedokázala bych si představit život bez přísnosti, ale i humoru mého táty, ale taky starosti, laskavosti a citlivosti mé mámy, zlobení, ale i šťastný úsměv mé malé sestry. A také bez moudrých rad a utěšení od mé babičky. To je pro mě něco, co bych nikdy nechtěla ztratit. Když moje prababička, za kterou jsem si často chodila popovídat, umřela, nemohla jsem se z toho dostat. Hrozně to bolelo, brečela jsem v noci ze spaní, jak mi chyběla. Babička mi říkala, že věří v posmrtný život. A já věřím s ní. Teď už jsem v pohodě, ale chybí mi. A jsem ráda, že když něco potřebuji, mám se na koho obrátit. Má rodina, mě podporovala, když jsem psala přijímačky nebo když jsem byla na operaci. A proto si važte své rodiny, i těch co tu nejsou s námi. Protože to je něco, co nemůže nikdo nikdy vzít. Stejně jako hrdost.
------------------------------------------------------------------------------------------
Tady něco z 9. třídy základní školy :) Zamyšlení se..A absolutně netuším, jak jsem k tomuhle přišla :D
