Ihned co jsem se naobědval, jsem si vzal síť a běžel k moři. Doplaval jsem na to místo a světe div se, byla tam. To mne dost překvapilo, neboť pokud je chobotnice napadená a odolá, tak obvykle změní pozici.
Chvíli jsem plaval nad ní a přemýšlel.
Znova se s ní hodinu a půl přetahovat o trojzubec, se mi nechtělo. A stále byla příliš krytá terénem, než abych ji mohl vzít rukou, či chytit ji sítí.
Pak jsem dostal nápad.
Zahnal jsem ji hloub do skuliny kterou obývala a cestu ven jsem potáhl sítí, aby mi nezdrhla a plaval ke břehu.
Tam jsem po půl hodině sehnal kraba, kýbl, a trojzubec.
Hodil kraba do kýble a plul i se svou novou výbavou k označenému místu.
Když jsem doplaval na místo, položil jsem si kýbl mezi kameny, uklidil síť, vzal kraba a připravil trojzubec.
To co následovalo se popisuje opravdu těžko.
Krab, sotva se dotkl dna, se přihnal k díře v níž se chobotnice skrývala a přitiskl se ke kameni. Pomalu se objevilo jedno chapadlo a začalo prohledávat okolí. V okamžiku kdy se dotklo kraba, ho krab okamžitě chytl oběma klepety.
V následujících asi pěti sekundách se mu chapadlo vysmeklo a objevila se celá chobotnice venku. Byla obrovská a mne si vůbec nevšímala. Roztáhla všechna chapadla najednou, což vytvořilo proud který kraba doslova vystřelil směrem k zobáku. V momentě kdy její zobák rozrazil krabí krunýř, si mne všimla, jediným pohybem všema osmi vystřelila o de mne a byla pryč.
Možný minimálně pětikylový úlovek mi zmizel před očima.
Neudělal jsem nic. Nemohl jsem, byl jsem zcela ohromen sledováním toho, jak chobotnice loví. Pohled, jenž se zapomenout nedá.
ČTEŠ
Filozofie lovu chobotnic
Non-FictionKniha pojednává o mém vztahu k chobotnicím a hlavonožvcům obecně. A také o chování chobotnic v různých situacích a o jejich lovu na pobřeží Jadranu.
