Farmář [ Liam Payne ]

Zdá se to jako nudné povolání. Celé dny se starat o dobytek, pole, zahradu. Ale já tohle miluju. Miluju vůni usušené trávy. Posadit se na verandu a sledovat, tak spolu malá kůzlata dovádí. Jak se malé kačenky poprvé dostanou k rybníku a pokouší se přeplavat na druhou stranu. Jak se telátka poprvé stavějí na nohy. Tohle všechno. Venkovský život. Jedna věc tomu všemu ale chybí. Jsem tady sám. Říká se, že pes je nejlepší přítel člověka, že vám dá všechnu lásku… Ale nepopovídá si s vámi. Chci někoho, komu můžu říct, jaký byl můj den. Komu budu moc vylít své city a on je bude opětovat. Stále čekám na tu pravou.

Je nový den ráno. Jako každý den si nejprve uvařím kafe, které postavím na verandu a rovnou jdu do chléva sebrat slepicím snesená vejce. Pak ke krávě podojit a hned potom pustit všechny zvířata do jejich ohrad na louku. Posadím se na verandu a s kávou v ruce pozoruju jejich radovánky. Je půl osmé a v osm jezdí kupce. Prodávám mu mléko, vejce a nějakou úrodu. Dopil jsem kafe a šel do chléva připravit selatům něco k snědku. Brambory a kukuřičný šrot. Pak dát seno králíkům, nějaké starší jablka koním a čerstvou trávu krávám. Zrovna když vycházím z chléva, před vraty zastaví auto. Je to auto pana Browna. Přišel jako každá den koupit vajíčka a mléko. Odváží je na trh, kde je poté prodává. Hned jsem běžel otevřít vrata, aby mohl vjet na dvůr. V autě ale neseděl pan Brown. Seděla tam nějaká dívka. Na chvíli jsem se zarazil. Přijela dnes místo staršího muže, který je mou každodenní návštěvou, nebo pouze zabloudila a hledá cestu do města?

“Ehm. Ahoj, ty jsi Liam?“ Usmála se na mě, když vystoupila z auta.

“J-Jo jsem. Ty jsi dcera pana Browna?“ Musel jsem se ujistit, že je to někdo od Brownových. Byl by to docela trapas, kdybych nějaké holce naskládal do auta plata vajec a ona by vůbec nechápala, o co jde.

“Jo promiň.“ Zasmála se. Má nádherný smích. Pořád ho slyším v uších. Je tak nádherná.

“Jsem Mia Brownová.“ Natáhla ke mně ruku a já ji přijal. Při prvním dotyku našich prstů mnou projel blesk. Strašně jsem sebou škubl. Zajímavé bylo, že ona sebou škubla taky.

“Já jsem Liam Payne.“ Usmál jsem se, i když jsem byl právě docela dost mimo.

“Takže jako vždycky?“ Pustil jsem její ruku a ustoupil o krok dozadu.

“Nejspíš ano.“ Znovu se zasmála. Otočil jsem se a šel směrem ke stodole pro mléko a vejce. Ona cupitala za mnou. Pobral jsem pět plat vajec a naskládal jsem jí je do kufru, který otevřela. Ještě jsem se vrátil pro ty bandasky s mlékem a opatrně je postavil vedle vajec. Ještě jsem se ujistil, že víčka pořádně drží a zavřel jsem kufr.

“Takže to bude 25 liber.“ Usmál jsem se na ni a ona vytahovala peněženku.

“Tak tady. To je v pořádku.“ Usmála se a já se podíval, že mi dala 30 liber.

“Ne počkej, tady máš nazpátek.“ Podával jsem ji zpět 5 liber, ale ona odmítla vzít si je zpět.

“Nechej si je. Někdy mě můžeš pozvat.“ Usmála se a nasedla do auta, kterým po chvíli odjela. Zůstal jsem stát jako sloup. Byla tak nádherná. Hnědé vlnité vlasy skoro po pas a nádherné zelené oči. Vypadala jako anděl. Nevím, jak dlouho jsem před vraty stál, ale nakonec jsem se probral a šel zpět k statku. Měl jsem ještě hondě práce. Ostatně jako každý den. Někde uvnitř mě, jsem chtěl Miu znovu, ale mozek mi říkal, že by bylo lepší na ni zapomenout. Přece jenom pan Brown byl dost mužný chlap, kterého jsem se opravdu bál. Oproti němu jsem byl jako párátko. Jeho ruka pomalu dosahovala velikosti mojí hlavy a jeho ramena byla širší než futra mých vchodových dveří. Zalíbit si Miu v takto krátkém čase byl sice můj rekord, ale nemohl jsem v tom pokračovat. Myslet na ni ve mně vyvolávalo pocit štěstí, možná náznaky naděje na lepší život, ale nebylo by zrovna chytré naklonit si proti sobě muže, kvůli kterému mám aspoň nějaké peníze. Musím na ni zapomenout a doufat v to, že už ji neuvidím.