Můj bad boy [POZASTAVENO]

19.✔️

Děkuju: AniFabby

(Ahoj, tady "autorka" příběhu...Ani Fabby. Chci vám strašně moc poděkovat za 154 vote na minulý kapitole. Strašně moc mě to potěšilo. Ale ted' zpátky k příběhu.)

...

*Pak už jsem nic nevnímal*

Z pohledu Amy

Bylo už 20:30 a Lucas nikde nebyl. Mám o něj strach. Napsala jsem učitelce a šla Lukyho hledat. Ke mně se přidala i Lili, protože Tom byl ted's klukama na kalbě. Měly jsme s Lili sraz ve 21:10 v hale hotelu. "Ahoj, tak jdem?" zeptala Lili stojící u mě. Já jsem ale byla ponořená do myšlenek a tak jsem nadskočila a lekla se když promluvila. "Jo, promiň byla jsem zamyšlení. Myslím že už vím kde je Luky. Ale musím ještě pro něco do pokoje, počkej chvilku." Lili jen kývla hlavou a já se rozběhla do pokoje. Šla jsem do poličky kde měl Lucas věci. Začala jsem hledat fotku bytu kde bydlel. Prý bydlel tady v New Yorku, ale při hledání fotky z poličky vypadl společně s fotkou i nějaký lísteček s nápisem pro Amy. Zvedla jsem lístek a začala číst *Ahoj Amy, miluju tě a milovat budu. Nejspíš už tady nejsem. Promiň, ale nedokázal jsem to. Vím, že jsem strašný slaboch a že jsme se mohli kamarádit. Ale já bych to nejspíš nedal a něco na tebe zkoušel. Ted' jsem nejspíš v nebi a budu na tebe dohlížet. Moc se ti omlouvám Amy. Ale Patrick tě určitě uklidní. Zasloužíš si lepšího kluka. Ne devkaře jako jsem já. A pokud by jsi naposledy chtěla obejmout moje tělo, tak bude ležet v Weekend street u domu č. 17. Miluju tě Amy.* Rozbrečela jsem se a vyběhla z pokoje. Doběhla jsem k Lili, vzala jí za ruku a běžela tam kde pravděpodobně byl Luky. Asi za 1,5 hodiny.(Za hodinu a půl...pro ty kdo se ještě neučili desetiný čísla). Viděla jsem dům který měl vysokou střechu. Začala jsem hledat Lukyho. Po chvilce jsem ho našla. Rozběhla jsem se k němu abych zjistila jestli mu bije srdce. Nebylo mu. "Ne, Luky ty neumřeš prosím!" Začala jsem tam brečet. Lili šla ke mně a koukla se na něj. "Zkus ho začít resuscitovat. Já jdu zavolat záchranku." Začala jsem ho tedy resuscitovat. Po asi 20 hrozných minutách, kdy jsem přes své slzy nic neviděla, začal znova bouchat srdce. Dokonce i dýchal. "Děkuju," řekla jsem a střela jsem si slzy. Po chvilce přijela sanitka a dala Lucase na nosítka. "Můžu jet s ním?" zeptala jsem se. "Kdo jsi?" optal se mě muž. "Jeho přítelkyně a ona je jeho vzdálená sestřenice," zalhala jsem, ale co už. Potřebovala jsem být u něj. Po asi sedmi vyšetřeních se Lucas konečně dostal na pokoje. Ihned jsem doslova běžel na pokoj a sedla si k němu na tu nepříjemnou nemocniční židličku a vzala jsem ho za ruku.

Z Lucasova pohledu

Bolelo mě celé tělo, ale nedokázal jsem se hnout. Slyšel jsem někoho jak říká "děkuju." Vím to byla Amy. Její hlas bych poznal snad všude. Plakala, cítil jsem to, protože mi na tričko padaly její slzy. Chtěl jsem otevřít oči a uklidnit jí, ale neměl jsem sílu. Po pár hodinách jsem se vrátil k Amy. Držela mojí ruku a hladila mé prstem. Všechny své síly jsem se snažil přemístit do ruky a snažil se s ní pihnout. Zmáčkl jsem jí ruku. Začala křičet radostí. Dala mi pusu na čelo a do ucha mi zašeptala "Jsi šikovný." potěšilo mě to, ale pak už Amy musela jít a mě čekala noc bez ní. Tak strašně moc mi chybí a uplynula jen jedna hodina. Co budu dělat do dvou hodin odpoledne, kdy začnou návštěvní hodiny, jak jsem se dozvedel u doktora? Po chvilce jsem se přestal o to zajímat a propadl jsem do říše snů.

Z pohledu Amy

Musela jsem už odejít.Tak jsem mu naposledy dala pusu na čelo a šla is Lili před nemocnici, kde si nás měl vyzvednout učitel. Který ještě něco řešil s doktorem. Pak jsem jen přišla do pokoje a snažila se usnout. Ale bez usměvavého Lucase, který si mě vždycky přitáhnul k sobě a já se zachumlala do jeho objetí a poslouchala jeho srdíčko to bylo těžké.No, tak dneska asi neusnu. Odemkla jsem mobil a zkoukla socky (socky » zkratka pro sociální sítě) a pak mi napsal nějakej Edwi Edward Stones.

Edwi: Ahojky😉
Amy: Čau, kdo jsi ??🤨
Edwi: Kámoš tvýho bf 🙄😯
Amy: Ehm no a?😒
Edwi: Měla bys něco vědět...
Amy: Co...??