Mysterious Queen - DOKONČENO

Pro lásku se musí riskovat

Než Christopher přijde, upravím si vlasy a přehodím přes sebe šál. Podívám se na svůj odraz v zrcadle. Vypadám strašně. Jsem bledá, mám strašné kruhy pod očima a popraskané rty. Zavřu oči a promnu si spánky.,Tohle byl špatný nápad,'pomyslím si a přitáhnu si šál blíže k tělu. Procházím se po komnatě a čekám. Dlaně se mi začnou potit a trochu se i třesu. Nevím, co se to se mnou děje. Proč jsem tak nervózní? Je to přeci jenom můj manžel. Můj nevěrný manžel. Můj Christopher...
Ne! Už není žádný "můj". Skončilo to v den, kdy mne podvedl a zničil naši lásku.
Opravdu začínám pochybovat o svém rozhodnutí.
Přejdu spěšně ke dveřím. Chci je otevřít a odvolat své rozhodnutí. Nebyl to dobrý nápad, hořce si připustím. Christopher ani nikdo jiný nemá právo vědět o mé nemoci. Vezmu za kliku, když v tom se dveře otevřou a lehce mě praští do čela.,,Au,"vykřiknu a chytím se za čelo. Pohladím si místo, odkud se mi ozvala bolest z nenadálého nárazu a vzhlédnu. Přede mnou stojí Christopher s překvapeným výrazem.,,Omlouvám se. Nevěděl jsem o tom, že si za dveřmi. Nejsi zraněná?"zeptá se a já uslyším v jeho hlase starost. Nebo se mi to jenom zdá?,,Ne. Jsem v pořádku. Pojd' dál,"pokynu  rukou a počkám až kolem mě projde do mé komnaty. Potom sama zavřu dveře a pomalu se k němu otočím zády. Christopher stojí uprostřed komnaty a vypadá velmi nejistě.,,Posad' se,"řeknu a snažím se pousmát. Christopher přikývne a posadí se do křesla, kde vždy sedával když jsme spolu o nečem debatovali a nebo si četli. Při té vzpomínce mě bodne u srdce.
Otřepu se a snažím se zahnat ten pocit. Přijdu k němu blíže a posadím se naproti na sofa. Složím si ruce do klína,  pozoruji svoji komnatu, jako bych tu byla poprvé.  Nepříjemné ticho přeruší Christopherovo odkašlání.,,Tak tedy, Sylvie mi vzkázala, že se mnou chceš mluvit. Slyšel jsem, že si dnes v zahradě omdlela. Je to právě tento důvod mé návštěvy?" Zarazí mě, jak formálně se zeptá na můj zdravotní stav. Nevím proč, ale popadne mě vztek. Narovnám se a zpříma mu pohlédnu do očí.,,Ano. Přesně kvůli tomu si chci s tebou promluvit." Christopher nepohne ani brvou. Čeká, co mu řeknu. Já si poposednu a začnu si hrát s lemem mého šálu.,,Tento incident nebyl první. Už dříve se mi stalo, že jsem omdlela a nemohla dýchat..."Podívám se na Christophera s nadějí, že mě podpoří. Jakkoliv. Bohužel to neudělá. Místo toho mi posunkem ruky dá najevo, abych pokračovala.,,Doktor mi předepsal nějaké léky a doporučil mi, abych jela k moři. Někde, kde je jiné klima. Nejlépe na Maltu. Nevím však...",,Pak je vše jasné. Odjedeš na Maltu, kde se budeš léčit a vrátíš se až se uzdravíš. Království potřebuje zdravou královnu,"přeruší mě Christopher. Zůstanu na něj zírat s otevřenými ústami.,,To myslíš vážně?"zeptám se nevěřícně.,,Ano. Něco se ti nelíbí?" Vyskočím ze sofa.,,Všechno! Tvůj přístup ke všemu. Nejdříve si odjedeš na několik let do války a necháš mě tu řídit dvě království. Starala jsem se nejen o naše děti, ale o miliony našich poddaných. Snažila se dělat ty nejlepší rozhodnutí a dokonce jsem překousla i fakt, že tvá milenka s tvým synem žijí pod stejnou střechou jako naše děti. NAŠE DĚTI!! A ty si potom přijedeš, začneš zpochybňovat má rozhodnutí a nakonec mi oznámíš, že království potřebuje zdravou královnu?" křičím na něj a krev mi vře v žilách. Můj dosavadní klid je tatam. Christopher vstane a popojde ke mně blíže.,,Myslel jsem, že se na tebe mohu spolehnout. Věděl jsem, že se zvládneš postarat o naše děti a náš lid. Tvá rozhodnutí nezpochybňuji, jen jim chci porozumět, když ty se odmítáš se mnou bavit. A co se týče Anabell a mého syna, velmi si vážím toho, že si je tu nechala v bezpečí. Nicméně, to ty si byla ta, která mě tehdy odehnala a bez rozloučení si mě poslala do války," řekne s ledovým klidem muž, kterého jsem si před lety vzala a kterého ted' vůbec nepoznávám.,,Tak promiň jestli jsem se nezachovala podle tvých představ. Opravdu mě mrzí, že jsem ti nepogratulovala k bastardovi a milence. Zřejmě nejsem tak dokonalá, jak si všichni myslí." Rozhodím rukama a nevěřícně zakroutím hlavou. Otočím se k němu zády a přejdu k oknu.,,Já jsem to nechtěl. Ale stalo se. Byla si pryč moc dlouho. A co se týče Pierra, nehodlám ho zapřít jenom proto, aby si měla lehčí spánek. Udělal jsem chybu, ale on za ni nenese žádnou vinu. Je to můj syn a já se ho nevzdám." Christopher se chystá k odchodu. Nadechnu se a přiměju se říci:,,Nikdy bych po tobě nechtěla, aby ses ho vzdal. Je to moc milý chlapec. A tvůj syn. Nemůže za to, jaké má rodiče." Slyším, že se Christopher zastaví a potom se vydá ke mně. Pořád k němu stojím zády, ale i tak vycítím, že stojí těsně za mnou. Ucítím jeho dech na své šíji a projede mnou vlna zmatených pocitů.,,Vím, že jsem ti ublížil. A nečekám, že mne budeš znovu milovat. Nejsem si ani jistý, jestli bych si to zasloužil. Jediné co chci, je, abychom  spolu dokázali mluvit slušně a nepletli do toho naše děti." Přikývnu a zamrkám, nebot' nevidím přes deroucí se slzy.,,A děkuji, že si na Pierra hodná. Říkal mi, že si spolu občas povídáte a také se pochlubil dárkem, který si mu dala v den jeho narozenin. Je z toho psa úplně unesený." Pousměji se.,,Od mala chtěl mít vlastní zvíře. Vždy se díval na ostatní, jak se starají o svá zvířata a byl smutný, že on nemá o koho se starat." Christopher mi položí ruku na záda. Chci se ošít, ale nakonec to neudělám.,,Jsi dobrý člověk. Velmi si přeji, aby si se uzdravila. Až budeš připravená, máš mé požehnání odjet kam jen bude potřeba, aby si se uzdravila." Kývnu. Chvíli je napjaté ticho. Christopher má pořád svou dlaň na mých zádech a já se snažím zklidnit svůj dech.
Zničeho nic mi Christopher dá polibek na rameno a rychlostí blesku odejde. Otočím se za jeho vzdalující se postavou a otřu si slzy. Nikdy mu nebudu moci říct, že umírám...

Uběhl týden. Konečně jsem se cítila o něco lépe. Začala jsem společně se Sylvií připravovat vše k mému odjezdu na Maltu. Nejdříve jsem nechtěla nikam odjet. Konečně jsem měla všechny své děti doma a přála jsem si být s nimi každičký okamžik než je navždy opustím. Bohužel Sylvii a nakonec i Jonathanovi, kterého jsem vzala na milost, poté co vymohl opravdu velké usilí najít lék na mou nemoc, se dalo jen těžko odporovat.
Seděla jsem ve své pracovně a sepisovala vše, co se musí vzít sebou, když do místnosti vtrhla má dcera. Lizí byla celá zadýchaná a mluvila hrozně nesrozumitelně. Vstala jsem od stolu a odvedla ji, aby se posadila. Potom jsem ji podala sklenici vody. Lizí se napila a snažila se popadnout dech. Já si k ní přičapla a odhrnula jsem ji z čela vlasy, které se jí při běhu uvolnily z účesu.,,Uklidni se. Co se vlatně stalo, tak hrozného, že si kvůli tomu málem vypustila duši?"zeptám se se smíchem. Lizí se na mě podívá a já uvidím v jejích očích strach. Přepadne mě špatný pocit.,,Edmund a Madelaine, oni..."Lizí zakroutí hlavou a dá si ji do dlaní.,,Co je? Stalo se jim něco?"ptám se a nyní opravdu mě přepadne strach.,,No tak, Lizí. Mluv. Jsou v pořádku?",,Utekli,"vydechne. Svráštím obočí.,,Jak utekli? Kam? Proč?" Zatřesu se svou dcerou, aby se vzpamatovala.,,Slyšíš mě? Proč utekli?"Lizí vzhlédne.,,Protože se milují a tajně se chtějí vzít." Vytřeštím oči a musím se zachytit stolu.,,Cože?" Nechápu vůbec nic.,,Vědí, že byste jim to nikdy nepovolili. Ne když je Edmund následník trůnu dvou nejsilnějších zemí a Madelaine je jenom chudá dívka, které si se ujala, když byla malá. A tak se rozhodli, že utečou a vezmou se tajně. Jenomže já mám o ně strach. Otec bude zuřit až se to dozví.",,Tomu všemu ještě rozumím, ale kdy se do sebe stihli, tak rychle zamilovat? Vždyt' z války se vrátili teprve nedávno." Lizí vstane a pohladí mě po rameni, jako bych byla já malé dítě.,,Mají se rádi už od malička. A ted' když jsou oba už dospělí, tak jaksi..."Lizí se na mě výmluvně podívá a mě to vše dojde. Pousměji se a kývnu na znamení, že je mi to jasné.,,Dobrá, ale přeci útěk není řešení. Edmund se jednou bude muset vrátit. Nebo si myslí, že se vezmou, budou žít někde v chatrči a odtud bude vládnout?",,Myslím, že až tak daleko to nedomysleli.",, Tak to je načase se jich na to zeptat. Ty víš, kde jsou?" Lizí přikývne.,, Mají v plánu jet do Tours, tam se vzít a potom dorazit do přístavu a na lodi odjet do Španělska.",,Do Španělska?"podivím se.,,Mh...Edmund si myslí, že tam budou v bezpečí." Zakroutím hlavou.,,Dobře. Kdy přesně odjeli?",,Před třemi hodinami." Pokývu hlavou.,,A jedou na koních?",,Ano. Kočár by byl nápadný. Aspoň Edmund to říkal,"dodá spěšně Lizí. Zasměju se. Můj syn mě překvapuje každou minutou více a více.,,Chytré. Dobrá. Vezmu si svého koně a dva strážce a pojedu za nimi. Ty běž za Sylvií a řekni jí at' odjede na svůj hrádek. Kdyby se po mně někdo sháněl, všem tvrd'te, že jsem odjela společně s ní a vzala jsem sebou i Edmunda a Madelaine. Pokusím se s nimi vrátit co nejdříve." Lizí mě v rychlosti obejme a já hned chvátám do své komnaty. Nařídím, aby mi hned připravili jezdecký úbor a dlouhý plášt' ve kterém mě nikdo nepozná. Když se obléknu, vyrazím do stájí  postraními chodbičkami a osedlám si koně. Stráže, které spadají pod španělskou armádu už na mě čekají venku.,,Pojedeme rychle a diskrétně,"sdělím jim a pobídnu koně. Triskem se rozběhne. Nyní se hraje o čas...

JEŠTĚ ZBÝVÁ 10 KAPITOL DO ZÁVĚREČNÉ ČÁSTI ;)