Creepypasta at school | ✓

2. kapitola

Opět jsem kráčela chodbou a opět jsme měli matematiku. Ale nebyl to tentýž den jako před měsícem. Tím myslím seznámení s creepypastama. Bára se od té doby chovala ještě víc divně a snažila si mě urvat pro sebe. To se jí nějak nedařilo, protože se mnou chtěla být o samotě a já byla vždycky nalepená na creepypasty. A proto když jsem vyndavala věci ze skříňky na mě sykla: ,,Dneska ve tři v kavárně."

Jen jsem nad tím pokrčila rameny a šla jsem na hodinu matiky. Se zvoněním jsem usedla na místo vedle Jane vedle mě se záhadně zjevila Bára. Opakovali jsme a mě to absolutně nezajímalo, proto jsem si kreslila. Byl to ale nepříjemné, protože Jane mě celou dobu pozorovala a Bára celou dobu pozorovala Jane. Já jsem je ovšem ignorovala a v mého uměleckého díla vzešla Grinny.

,,To je ale hezká čičinka, jakpak se jmenuje?" rozplývala se Bára. Já jsem pozvedla obočí a Jane se potichu uchechtla. ,,Tys nepoznala Grinny?" ptám se. Bára jen pokrčila rameny a zamumlala něco ve smyslu, že jsem tam měla ruku.

V kavárně už Bára byla. ,,Posaď se," řekla a houkla na kavárnici, že chci horkou čokoládu. Chvíli mezi námi plánovalo ticho, ale jakmile kavárnice donesla čokoládu, Bára začala:

,,Víš, nelíbí se mi, že už se spolu moc nebavíme, seš totiž pořád s těma tamtěma. A ty zas vypadaj divně. Jako creepypasty, stejný jména, oblečení a ta Jane pošťuchuje Jeffa. Ale je to blbost, protože jsou dávno chcíplí a navíc jsou Američani, takže jak by mohli mluvit česky, že jo? No a proto ti zakazuju se s nima stýkat."

Já na ni zůstala koukat jak na blázna. To nemyslí vážně?! ,,TY mi nebudeš zakazovat a vůbec poručovat, co mám nebo nemám dělat. A tvůj názor mi je úplně ale úplně jedno!" vyštěkla jsem, dopila čokoládu a ona vyskočila. ,,Co si to dovoluješ? Fajn, chtělas to takhle," domluvila a odkráčela.

Zůstala jsem tam ještě pár minut sedět. Jsem v maléru, protože zaprvé podezírá creepypasty a zadruhé jsem si jí právě znepřátelila. Ona je totiž vůdkyně šikanátorské skupinky. A ještě ke všemu je primadona a fiflena. To znamenalo, že budu jedním z jejich hlavních cílů.

Následujícího dne jsem opět jako vždy šla do školy. Hned na první chodbě na mě vybafla Barbora. ,,Ale, ale, kdopak se nám to vyspinkal?" zasmála se a nastavila mi nohu. Já jsem si jí sice všimla, ale nohy šly dál, takže jsem zakopla a spadla. Obecenstvo se začalo smát a Bára pomálu svým nafoukaným krokem odcházela.

Udělej jí něco, říkal nějaký hlásek uvnitř v hlavě. Bolela mě noha, ale vstát jsem ještě mohla. Ten hlásek měl pravdu. Měla bych se jí postavit, měla bych jí ukázat, kdo jsem. Nejsem žádná Ester na opisování úkolů.

Pomalu jsem se postavila a nejistým krokem jsem se docela rychle přibližovala Bářiným zádům. Zmlať, zmlať, ječel hlásek. Začala jsem se usmívat a nakonec jsem jí skočila na záda. Ona vyjekla a málem spadla dozadu, ale rychle se předklonila a snažila se mě setřást. Já jsem se jí ale držela pevně a začala jsem ji mlátit. Bum do břicha, bum do ramene, bum do hlavy. Po ještě několika ranách spadla a zůstala ležet. Její gang se okolo ní shlukl a za rohem už jsem slyšela rychlé kroky.

Ty mě ale už nezajímaly. Rychle a potichu jako duch jsem se rozběhla k dívčím záchodům. Tam jsem de zamkla a rozbrečela. Nevěděla jsem, co mě to popadlo. Bylo to ale děsivé. A já se usmívala. Měla jsem dobrý pocit. Rychle jsem ale zmlkla, když se ozvalo otvírání dveří.

,,Ester vím, že jsi tady, tak toho nech a vylez!" zvolala Jane.

,,Jdi pryč!" vykřikla jsem. Ona si povzdechla. Něco zašramotilo a ve chvíli se objevila u mě v kabince. Já na ní koukala jak z jara. Pak mě nemotorně obejmula. Mě to ale uklidnilo.

,,Nechceš, jít zítra nějak k večeru ka nám?" zeptala se. Už jsem se nějak uklidnila a na tuhle otázku se mě zeptala hned po odvyprávění, co se stalo.

,,Já nevím, jestli mi to mamka dovolí, tak jo. Všechno lepší než ona," řekla jsem. Ona se usmála a společně jsme vyšly ven.

Nová kapitola! Vzhledem k tomu, že dneškem mi ve škole končí období pololetek, pokusím se kapitoly vydávat častěji. Už vím, co dám do další kapitoly, možná to nebude úplně hezké ale co! Mám prostě moc moc ráda creepypasty. Řekla bych vám co tam dám, ale chci to nechat jako překvapení. A navíc jsem překonala můj dosavadní rekord počtu slov, skoro 700. Doufám, že se vám dnešní kapitola líbila a mějte se pěkně!

emojiii :-)