,,Jsi si jistý?" Zeptala se zaskočeně. Byla překvapená mým rozhodnutím. Přikývl jsem a přistoupil k ní blíž.
,,Nejsem si jistý, ale myslím, že to tak bude nejlepší." Usmál jsem se. Chytila mě za ruku a rozešla se k bílému světlu. Byla to oslnivá záře. Ostré světlo bylo čím dál tím blíž a já se cítil slabší. Byli jsme už skoro před světlem, když jsem se ohlédl a uslyšel divné zvuky. Mohl jsem vidět nemocniční pokoj, kluky se slzami v očích a přístroj, na kterém se ze křivek stávala rovná čára. Nejvíce mě však ranil pohled na Jungkooka. Svíral mou ruku a po tvářích mu tekly horké slzy. V očích měl strach. Do pokoje vtrhli doktoři. Odstrčili ho pryč a začali mě oživovat. Jin pomohl Kookiemu ze země a pevně ho objal. Začal jsem uvažovat.
,,Máš pochyby, že ano?" Řekla a pustila mou ruku. Přikývl jsem a pohled otočil k ní.
,,Ty slzy roní kvůli mně." Dál jsem to všechno sledoval. Lámalo mi to srdce na milióny kousků. Zavřel jsem oči. Uvědomil jsem si co jsem chtěl udělat. Jako kdybych začal přemýšlet až teď. Vydechl jsem přebytečný vzduch a udělal krok vpřed.
,,Jak mě tedy vrátíš zpět?"
***
Aloha
Snažím se vydávat a daří se.😂 Ily❤.
-dadinkaz
