„Kde právě teď stojíš?“ zeptal se mě Troy.
„Noo.. Je tu plno mladejch lidí-nejspíš studentů- co tu postávají, povídají si , nebo se učí. Já ti nevím zdá se mi to jako vysokoškolskej kampus.“ Odpověděla jsem mu sarkasticky a trochu jsem se zasmála.
„Ha Ha. Dneska jsi nějak chytrá.“ Povzdychl si Troy „Tak kde?“ zeptal se. Trpělivost ho už nejspíš opouštěla.
„Pod nějakým velkým dubem“ teda alespoň jsem si myslela, že to byl dub, na rozpoznávání stromů jsem nebyla moc dobrá. Ale Troy nejspíš věděl, co myslím, řekl, ať tu na něj počkám a nehnu se ani o krok.
Čekala jsem na Troye. Chtěl, abych s ním šla na nákupy a pomohla mu s výběrem oblečení. Měl dneska rande- S nějakým klukem, kterého potkal nedávno v baru, když mě tam šel navštívit. Byl nadšený, nejspíš se mu ten kluk moc líbil a já mu to přála.
Když jsem se tu po tom kampusu rozhlížela, překvapil mě smutek, který jsem pocítila. Taky jsem chtěla žít takhle pohodový , vysokoškolský život. Párty každou noc, rande, dokonce i známosti na jednu noc. Chtěla jsem to všechno zažít. Ale samozřejmě jsem si nestěžovala. Starala jsem se o mojí babičku s láskou a za nic bych neměnila, i když bych chtěla alespoň na chvíli zažít tu bezstarostnost.
Povzdychla jsem si, sedla jsem si do tureckého sedu a opřela jsem se o dub- nebo co to bylo. Všimla jsem si pár pohledu od lidí, co chodili kolem. Nejspíš se zajímali, co to tu ta neznámá holka dělá.
„Hej. Ahoj“ slyšela jsem někoho říct. Zvedla jsem hlavu s očekáváním, že uvidím Troye s tím jeho typickým kukučem, ale byla jsem překvapená, když jsem tam zahlédla toho kluka ze včerejška. Byly na něm nepřehlédnutelné známky kocoviny-nedivila jsem se, vzhledem k tomu kolik toho včera vypil, ale mohla jsem říct, že byl vážně moc hezký, takovým tim kluk-odvedle způsobem. Došlo mi, že se na něj musím koukat jako blázen a tak jsem se usmála a postavila jsem se.
„Ahoj“ řekla jsem „Zack, žejo?“
„Zach“ opravil mě, usmál se a já se začervenala. Jen já můžu splést někomu jméno. Napřáhl ke mně ruku.
„Včera jsem nebyl schopnej se slušně představit“ usmála jsem se a podala mu ruku. Snad nikdy se mi takhle mile nikdo nepředstavil. Mohla jsem říct, že se mi zamlouval o něco víc- teda na kluka, kterej nejspíš každou noc propaří jak divej.
„Maite“ Představila jsem se mu.
„Maite“ Opakoval překvapeně moje jméno. „Zvláštní jméno“
„Jo..“ řekla jsem a mírně jsem se zasmála- Pořád mě držel za ruku „..to je“ Když mu došlo čemu se směju, taky se zasmál a ruku mi pustil.
„Takže..Nikdy dřív jsem tě tu neviděl. Studuješ tu?“ zeptal se a upravil si popruh tašky na jeho rameni.
„Ne“ řekla jsem „ jen tu na někoho čekám“
„Oh“ řekl. Nejspíš si myslel, že tu čekám na přítele, a já mu to nehodlala vyvracet. To co mi včera Justin řekl mi neustále tkvělo v hlavě.
„Tak aby bylo jasno: Jsi teď moje, takže si nepřeju, aby se kolem tebe motali jiný chlápci rozumíš?!“
Náhle jsem za sebou uslyšela zakašlání. Když jsem se otočila, nestál tam nikdo jiný než můj nejlepší kamarád v plné kráse.
„Čekáš dlouho?“ zeptal se mě Troy, když ke mně přistoupil. Omotal mi paži kolem ramen a letmo mě políbil. Bylo mi jasné jak to vypadalo. Zach se teď nejspíš cítil nepříjemně, protože se trošku zavrtil a řekl: „Tak já už musím. Rád jsem tě viděl Maite“
ČTEŠ
Save me ×Justin Bieber FF×
Fanfiction"On byl můj zachránce. Zachránil mě, i když jsem nechtěla být zachráněna. Zachránil mě, ale zachránit ode mě se nenechal."
