Love Book? No

10

„Proč se mě bojíš vždyť já tě mám tak rád, jako kamarádku, nikdy bych ti neublížil, prosím věř mi"

„Promiň, nevím co jsem si myslela" pohladil mě po tváři

„Promluvíš si se mnou prosím?"

„O čem?"

„Proč se mi pořád vyhýbáš? Proč mi nevěříš? Proč se mi nesvěřuješ? Proč ti na mě nezáleží?" nevydržela jsem to, políbila jsem ho, v tu chvilku mi to bylo všechno jedno i to že má holku, věděla jsem že jsem to neměla dělat

„Co proč si to udělala?" smál se, došlo mi že pro něho nejsem nic víc jak kamarádka, nic jsem mu neřekla a koukla jsem se do země.

„Zoe znamenalo to pro tebe něco? Máš mě ráda, omlouvám se. Koukni se na mě prosím." jeho hlas byl o hodně smutnější, věděla jsem že musím zahrát že jsem v pohodě a že to pro mě nic neznamenalo, i když to pro mě znamenalo úplně všechno, on pro mě znamenal úplně všechno. Zadržela jsem slzy nahodila úsměv a koukla na něj, měl strašně smutnej výraz

„Promiň, omlouvám se, vím že máš holku, mrzí mě to, ale už se to nestane slibuju."

„Prosím odpověz mi, po pravdě, znamenalo to pro tebe něco protože pro mě...." Nedořekl to protože někdo zabral za kliku a zaklepal

„Húú, Nicole si tu nějak dlouho, nestalo se ti něco?" ozval se Rory hlas
Calvin vytáhl klíč a odemkl. Tak moc mě štvalo že to nedopověděl.

„Jé kdybych věděla že si tu s Calvinem nerušila bych vás"

„Ne to je dobrý, už jsme si promluvili viď Nicole?" přikývla jsem

„Calvine ty nedořekl si tu větu."

„Protože pro mě to nic neznamenalo"
Dokončil větu a odešel, tak strašně moc mě to bolelo, neuvěřitelně moc. Co jsem si myslela, že by mne mohl milovat, byla jsem tak moc naivní, vždyť on měl holku.

„Počkat počkat počkat, ty si byla zamčená s Calvinem v koupelně? Povídej, přeháněj! Už se těším na svatbu, kolik budete mít dětí? Tři děti jsou takovej ideál nemyslíš?"

„Roro, zadrž" Tekly mi slzy po tváři, co jsem si myslela, že jedna pusa něco změní, jak by mohla. Rora to pochopila a zamkla dveře. Svezla jsem se po zdi Rora ke mne přišla a objala mě, seděli jsme tam takhle asi 10minut. Rora mě pořád držela v objetí a utěšovala mě.

„No tak Zoe, to že tě nechce je jeho smůla, si ta nejlepší holka na světě, si milá, hodná, krásná, chytrá, si prostě dokonalá, zasloužíš si lepšího kluka než je Calvin. Pojď půjdeme nahoru lehneš si všechno bude lepší, uvidíš."

Rora mě vzala za ruku a odemkla. Mrzelo mě že jsem jí zkazila narozeniny, místo toho aby se opila a tancovala jako normální lidi, musela mě ukládala do postele. Když jsme se blížily k Rory pokoji uslyšely jsme smích. Rora vešla dovnitř a ty lidi vyhnala, měli kecy, ale nakonec odešli, mezi těmi lidmi byl i Calvin.

„Nicole... stalo se něco?" Setřela jsem si slzy a usmála jsem se

„Ne, nic jsem v pohodě" chtěla jsem odejít za Rorou, ale Calvin mě chytl za zápěstí.

„Myslel jsem si že jsme kamarádi, to mě musíš vážně extrémně nesnášet co? Vysvětli mi sakra co jsem ti udělal!" Strašně moc křičel, po tváři mi stékaly slzy.

„Nenesnáším tě a pusť mě prosím, bolý to"

„Nelži mi, když mě teda nenesnašíš proč to všechno děláš?!"

„Co ti dělám?" Tak strašně silně mi držel ruku že jsem jí už ani necítila

„Ignoruješ mě, lžeš mi nesvěřuješ se mi vůbec s ničím, si na mě zlá, arogantní, já na tohle nemám už, záleží mi na tobě, ale ty na mne úplně sereš. Víš co končím, my dva končíme, doufám že si spokojená" pustil mé zapěstí a odešel.

„Roro?" plakala jsem, bylo mi strašně

„Co se stalo?" přišla za mnou Rora a pohladila po ruce

„Víš jak jsem byla zavřená s tím Calvinem v koupelně?"

„Ublížil ti nějak?"

„Ne to ne...jen já bála jsem se ho, bála jsem se že mi něco udělá, bála jsem se ho přitom on mi vždy pomohl, chránil mě, potom ptal se mě na to proč mu nevěřím a tak, já nevydržela jsem to a políbila jsem ho, on prvně se smál a zeptal se mě co to bylo, potom když jsem mu neodpověděla, tak byl nějakej smutnější ptal se jestli to pro mne něco znamenalo, na to jsem mu řekla že se mu omlouvám, že vím že má holku, zeptal se mne znovu jestli to pro mne něco znamenalo protože pro něj ne dopověděl to až když si tam přišla a když jsem se ho na to zeptala. A teď mne chytl za zápěstí, ptal se mě jestli se něco stalo, řekla jsem mu že ne a on začal něco že se mu nesvěřuju, nevěřím mu a tak, řekl mi že končí že my dva končíme, potom mě pustil a odešel."

„Vydrž tady přinesu ti led na tu ruku a s Calvinem si potom promluví."

„Ne to nemusíš, měl pravdu chovala jsem se k němu strašně"

„Ne si skvělá, jen se mu prostě nemůžeš svěřit že ho miluješ, a furt to není důvod aby tě tak silně držel, nemyslíš?" Ukázala na moje zápěstí, hodně mě bolelo

„Nevím, prostě s ním prosím nemluv ano?"

„Uvidím." řekla a odešla

Když přišla dala mi na zápěstí led, uložila mě a odešla řekla že se za chvilku vratí, čekala jsem na ní, stejně jsem nemohla spát moc jsem se bála. Přemýšlela jsem nad tím co mi řekl Calvin, měl pravdu jako vždy, chovala jsem se k němu strašně, protože jsem nechtěla aby přišel na to že ho miluju. Vždycky se mě snažil chránit, i když jsem na něj byla sebevíc zlá, přestali jsme se spolu bavit kvůli mě, já jsem se na něj vykašlala on se snažil, vždycky se mi líbil, ale od 14 jsem k němu začala něco víc cítit, bála jsem se že když mu to řeknu vše tím zkazím. V osmičce a devítce jsem to nějak zvládla, ale v prváku jsem to už nedávala, plus jsem mu řekla milion hnusných věcí. On mě zdravil, já ho ignorovala. Tak moc mě to mrzelo.
Slyšela jsem že někdo jde po schodech, myslela jsem si že je to Rora, tak jsem se otočila zády ke dveřím, vím že by byla Rora naštvaná že nespím, otevřeli se dveře, dělala jsem že spím, ale poznala jsem že to Rora nebyla, ten člověk strašně dupal. Bála jsem se...
Otevřeli se dveře....