Long journey 2 (CZ; Hobbit) √

• 11 •

Bard okamžitě po této drobné hádce odešel a ona se zachumlala do rohu, kde pomalu usnula. Únava se na ní podepsala a ona si tvář přikryla hustými kadeřemi. Cítila, jak jí někdo přikryl peřinou a pohladil lehce po tváři. Přemýšlela, zda se jí to pouze nezdálo, jak lehký to byl pohyb. S úsměvem na tváři se do deky zachumlala a usnula.

Nespala ani hodinu a už s ní někdo třásl. ,,Iris, honem! Musíme jít!" sykl na ní Bilbo. ,,To už jdeme do Ereboru?" zamumlala ze spánku. ,,Ne, pro zbraně." řekl a ona otevřela oči. ,,Bard nám nějaké dal." namítla ale vstala a vydala se s ním rychle za ostatními. ,,Ne pořádné. Venku už je tma, jdeme do zbrojnice." odpověděl. ,,To by se Bardovi nelíbilo." zašeptala a protlačila se trpaslíky dopředu.

,,Iris, tady jste. Musíte vyběhnout nahoru." položil jí Thorin ruku na rameno a ukázal na trpaslíky. ,,Vyběhnout po nich?" podivila se a on přikývl. ,,Mávnutím dáte signál dalšímu. To zvládnete, běžte." kývl na ní a ona se s hlubokým nadechnutím rozeběhla a třemi dlouhými kroky skočila do okna. Do okna zbrojnice, kde panovala tma a ticho. Mávla a počkala, dokud nebyli všichni nahoře. Jako poslední dovnitř vběhl Thorin. Někteří čekali dole.

,,Iris, Kili, Bofure, Fili, budete držet zbraně." kývl na ně a dalším pokynul aby ho následovali. Postupně jim všichni dávali další a další zbraně. Jediná Iris s Kilim měli potíže. U Iris bylo jasné proč - ještě nabyla tak silná. Ale o Kiliho si dělala starosti. Věděla, že ho trefili šípem a bála se o jeho zdraví, ale on trval na tom, že je v pořádku. Mířila s ním po schodech dolů, když se mu podlomila raněná noha a spadl. Iris o něj zakopla a padala přes něj a zbraně o které se trochu poškrábala dolů. Už když se zvedala aby se ujistila že je Kili v pořádku slyšela kroky a když se zvedla, muž jí přiložil meč ke krku. ,,Vezmeme je ke starostovi." popadl jí za ruku a táhl jí s ostatními pryč. 

,,Co má tohle znamenat?!" rozkřikl se starosta, když stáli před hlavním domem v Jezerním městem. ,,Chytili jsme je když kradli zbraně." odpověděla stráž která ji držela. ,,Takže nepřátele státu, jo?" protáhl starosta a ona nad ním ohrnula nos. ,,Jenom obyčejná hrstka žoldáků, nic víc pane." řekl Alfrid, kterého již měla možnost vidět. ,,Pozor na jazyk." zavrčel Dwalin a vystoupil z davu. ,,Nemáte ponětí s kým se to bavíte. Tohle je Thorin, syn Thráina, syna Thrórova!" zvolal a když Thorin vystoupil z davu před Dwalina, zvedla se vlna obdivu a překvapení.

,,Jsme trpaslíci z Ereboru. Přišli jsme zpět dobít svou vlast." řekl nahlas a jeho hluboký hlas všichni slyšeli. ,,Pamatuji tohle město za starých dobrých časů. Kotvily zde flotily lodí. Kdepak zpustlé město na jezeru, tohle býval střed veškerého obchodu na Severu." řekl a rozhlédl se kolem sebe. ,,Chci, aby se ty časy vrátili. A bohatství trpaslíků opět proudilo ze síní Ereboru!" pokračoval a lidé kolem nich začali jásat. Mírně se i přes drkotání zubů usmála. Byla noc a začalo sněžit. Bílé vločky jí uvízly ve vlasech a ona se třásla zimou, vydechujíc páru z pusy. Musel to být zvláštní pohled. 

,,Smrt! Přinesete nám jenom zkázu a smrt, dračí oheň." prošel kolem ní Bard. ,,Drakův oheň." pokračoval. ,,Jestli ho probudíte, tak nás všichni zničí." řekl klidně ale výraz v jeho očích o klidu vůbec nenapovídal. ,,Můžete poslouchat tohoto pochybovače, ale slibuji vám tohle. Pokud uspějeme, na podíl našeho lidu budou mít všichni." řekl Thorin spíše ke starostovi, ale ozval se Bard. ,,Zapomínáte co se stalo s králem pod horou? Kdo nám může zaručit, že dodržíte své slovo?" zeptal se ostře. Nastalo ticho, které Iris děsilo.

,,Já!" řekla a popošla pár kroků dopředu. Pohledy se přesunuli na ní. ,,Já přísahám, že pokud Thorin Pavéza dá své slovo, tak ho dodrží. Věřím, že pokud skutečně uspějeme, všichni se podílí na hoře." řekla odhodlaně a dala důraz na každé slovo. Thorin jí pozoroval s mírným úsměvem a něhou v očích. Mírně jí kývl na dík a ona se usmála. Byla si jista, že Thorin nepodlehne nemoci která je ve zlatě a své slovo dodrží. Tedy alespoň v to doufala.

,,Jak zní vaše slovo?" otočil se Thorin po krátkém rozhovoru s Bardem na starostu a ten se usmál. ,,Mé slovo zní: Vítejte! Vítejte a do třetice vítejte!" vykřikl a rozevřel náruč. Všichni kolem ní začali jásat a ona se k nim s radostí přidala. Jenom jeden jediný člověk byl stále zasmušilý. Bard. Iris ho bylo líto. Podal jim pomocnou ruku když byli v nouzi a teď? Snažil se udržet v bezpečí jeho rodinu. Když kolem ní Thorin procházel, nepatrně se na ní usmál a ona mu úsměv oplatila. 

Trpaslíci v noci slavili jejich úspěch v prostorech které jim starost na tuto noc laskavě věnoval. Jediná Iris stála u otevřeného okna ve vedlejší prázdné místnosti a dívala se na horu. Vítr jí čechral husté vlasy a pár zatoulaných vloček jí uvízlo ve vlasech.

,,Neslavíte s ostatními?" nadhodila když za sebou zaslechla kroky a brzy se vedle ní objevil Thorin. ,,Ani vy ne." podotkl. ,,Neodpověděl jste mi na otázku." namítla. ,,Neslavím, protože jste tu sama. Proč?" zeptal se jí a ona mávla rukou k hoře. ,,Je majestátní." řekla místo přímé odpovědi. ,,Vskutku." pronesl Thorin a odešel dozadu. Iris se na něj otočila a opřela se o parapet. ,,Tak," odmlčela se a pohlédla na něj ,,proč neslavíte?" zeptala se znovu a založila si ruce na prsou. Thorin jí napodobil a stoupl si kousek před ní. ,,Nejsem na tyto veselky. Ne, když je zítra taková nebezpečná událost." vysvětlil. ,,Ach tak." vydechla. ,,Proč vy?" optal se zvědavě. ,,Měla by jste oslavovat, že se po zítřku možná budete moci vydat domů." vysvětlil na její nechápavý pohled. ,,Domů." usmála se a otočila se zpět k oknu. ,,Těším se." řekla s úsměvem a s nádechem k další větě se otočila. Thorin stál hned za ní. ,,Je to dlouho, co jste tam byla, že?" nadhodil a vzal mezi palec a ukazováček její pramen vlasů. ,,Ano, to opravdu je. Ale jsem ráda, že jsem šla." vzala ho za ruku a on se na ní podíval. ,,Málem jste zemřela. Několikrát. A zítra máte čelit Šmakovi." řekl. ,,Zvládnu to. A Bilbo tam bude se mnou. Nebudu na to sama." usmála se. ,,Nemůžu o vás přijít." vydechl. ,,Ale vy o mě přeci nepřijdete. Po tak dlouhé cestě se mě už nezbavíte." ušklíbla se a on se na ní usmál. ,,Nebudu proti." řekl a položil svou ruku na její tvář. Pohlédla do jeho bouřkových očí a nepatrně se k němu naklonila. I on k ní.

,,Skončí to dobře." zašeptal. ,,Ano, pro všechny." přitakala šeptem když je od sebe dělilo pár milimetrů a se zavřením očí přerušila i tu krátkou vzdálenost. Jejich rty se o sebe chvíli jenom třeli než to oba dva prohloubili ve skutečný polibek a ona mu zajela rukami do vlasů. Thorin jí objal kolem pasu a přitáhl si jí k sobě. Vítr jim zvedl vlasy a pouliční lampa je osvětlila.