Vlčí návrat

Kapitola 8

Plula jsem temnotou, dokud jsem neuslyšela štěkot. Otočila jsem a viděla jsem ho. Byl přesně takový jako jsem si ho pamatovala. Jeho srst byla černá s bílými znaky a ty bílé oči, které mě minule děsily. Dnes vypadaly přívětivě, mile a oddaně. Pohladila jsem ho po hlavě a následovala ho. 

  „Má paní je čas," řekl mi a rozešel se kupředu. Následovala jsem jej. 

Dovedl mě do sálu, kde bylo pohodlné křeslo a obrovský stůl. Naproti stolu byla dvě křesílka. Celé místnosti dominovali obrovské dveře z dubového dřeva a dva závěsy. 

„Nadešel zřejmě čas začít pracovat," zašeptala jsem. 

 „Váš plášť," řekne a pokyne ke křeslu. Nasoukám se do něj a usednu. Pokynu rukou a dveře se otevřou a můj rádce usedne na zem po mé pravici. Vstoupí první osoba malá holčička se žlutě žhnoucíma očima. Okolo ní prosvítala bíla barva. V jejích očích byly patrné slzy.

„Jaké je tvé přání," zašeptám. Pohlédne na mě se strachem.

„Chci za svou maminkou!" zakřičí a rozpláče se. Odhrne se jeden závěs a za ním je okno se zlatými schody a jeho rám je zlatý a porostlý rudými růžemi.

„ Brána do nebe je jí otevřena ať vstoupí," zašeptá můj rádce a já jí jeho slova přetlumočím.

Takto to šlo dlouhou dobu, dokud se dveře se zaskřípáním neotevřeli a já v nich neviděla Allison.

 Všechna krev mi ztuhla v žilách a já jen zadržovala slzy. Proč? Proč je tady? Už je dlouhou dobu mrtvá. S otázkou v očích jsem se podívala na svého rádce.

 „Všichni tady čekali dlouhou dobu než vstoupil další převozník a pomohl jim rozhodnout se," řekl jen rádce

  „ A co se s nimi stane, když projdou branou zpět na zem?" zeptám se ho.

  „Všichni lidé si myslí, že je zachráněn. Magické bytosti jsou jediné, které nedokážeme oklamat, takže vidí jejich smrt a myslí si, že jsou mrtvý a většinou, když je uvidí myslí si, že sní, ale moc takových to případů to nebývá," zašeptá rádce.

„Jaké je tvé přání?" zeptám se s třesoucím se hlasem.

„Lovíme ty, kteří loví nás.Chráníme ty, kteří se nemohou ochránit sami," řekla a rozešla se k závěsu, který se pro ni rozestoupil. 

  „Jak to bude dál," otočím se na rádce, když zmizí v portálu. 

„ Pro ni složité. Zhmotní se na místě její smrti a potom bude hledat svého otce, který je ve Francii, protože lovci sice loví vlkodlaky, ale ať chtějí nebo ne oni nejsou obyčejní lidé. Když splní svou roli v lidském světě v podsvětí, pak dělají převozník. Sluhy kterých ty jsi paní," zašeptá a skloní hlavu. 

Jen na to zírám s otevřenými ústy. Potom jsem pokračovala dál, dokud se mi nezamlžil zrak a dveře, které byly otevřeny se s hlasitým prásknutím zavřeli. V hrudi jsem ucítila ostrou bolest a dívala se na sekerku, která trčela z mé hrudi. Zvednu hlavu  dívám se na muže bez úst. něco namačkal na předloktí a hlas robota mi řekl: „Neboj se Petře. Derek bude další na řadě."

Zablesklo se a přede mnou se objevil Peter.

  „A do prdele!" řekl Peter. Usmála jsem se.

„Dáš se na úprk?" zeptám se ho a zasměju se. 

„ Ne chci domů?!" řekne Peter a odhrne se závěs.

„ Petere, chci tě o něco požádat," řeknu.

„Jsem vám k dispozici," řekne a ukloní se. Šašek.

„Scott. Má jedno tajemství. Možná že je spjato s tebou," řekla jsem a máchla rukou ke dveřím, které se znovu otevřely. Peter mezitím zmizel v portálu. Takhle jsem tam úřadovala ještě dlouhou dobu.