Vlčí instinkty

Znovu doma

Vlak měl každou chvílí zastavit v Bradavické škole čar a kouzel. Remus Lupin se podíval na hodinky a poté na svou krásnou přítelkyni a za nedlouho i kolegyni. Hermiona o času neměla absolutně žádný přehled. Skoro celou cestu prospala. Už dlouho se navzdory tomu, co se děje tam venku necítila tolik v bezpečí. Bylo to jen Bradavickou atmosférou nebo i něčím jiným?

,,Hermiono." pohladil ji zlehka po tváři Remus, ale probudit se mu ji nepodařilo. Zkusil to tedy ještě jednou. ,,Mio, brzy budeme na místě." řekl o trochu hlasitěji. Dívka sebou trhla a zpříma se posadila. Když si uvědomila, že se celou dobu tiskla na Remuse, bylo jí trapně. Sundala ze sebe jeho sako a vrátila mu ho.

,,Ani nevím, jak jsem usnula. Měl jsi mě vzbudit Reme... Byla jsem na tebe namáčklá jako sardinka." řekla rozpačitě brunetka zatímco si upravovala rozcuchanou hřívu.

,,To nic, Herm. Nevadilo mi to." mrkl na ni kouzelník a snažil se zamaskovat zklamání, že cesta netrvala dvakrát takovou dobu. Vytáhl zavazadla zpod sedadel a přehodil přes sebe cestovní plášť.  Oba už z okna zahlédli nádhernou bradavickou krajinu popadanou sněhem. Za velkým jezerem se tyčily věže hradu. Zvláštní... Všechno kromě jezera bylo zamrzlé.

Na nástupišti už na ně čekal Hagrid, který je odvedl do hradu. Najednou Hermiona stála zase v té velmi známé místnosti před velkou síní. O zavazadla se jim postaral školník a tak už jen čekali, kdy to vypukne. 

,,Nervózní?" ozval se hlas za ní. Hermiona sebou škubla. Pocuchané nervy měla už takhle dost a na nějaká překvapení neměla náladu. Otočila se a k její radosti se za ní objevila dobře známá postava v zeleném společenském hábitu a špičatém klobouku. Zelenýma pronikavýma očima si ji měřila profesorka McGonagallová. Na tváři se jí objevil soucitný úsměv. Citlivě, přímo až mateřsky pohladila Hermionu po zádech. 

,,Nebojte se, Hermiono. Když jsem ve svůj první učitelský den nastoupila do Bradavic já, byla jsem nervózní tak, jako teď vy." mrkla na ni. To Hermionu uklidnilo. Byla ráda, že ji tady má.

,,Proč jste nezůstala na Vánoce doma?" zeptala se Hermiona pro odlehčení atmosféry.

,,Ředitelé jednotlivých kolejí musí zůstávat ve škole a mimo to, můj domov je tady." zadívala se okolo sebe profesorka. ,,Moje studentka se dnes stane mou kolegyní." vydechla. Z jejího hlasu šla rozeznat hrdost. To dívku potěšilo a možná i trochu uklidnilo. 

,,Bývalá studentka, paní profesorko." zazubila se na ženu Mia.

,,Pro mě budete vždycky moje studentka " usmála se na ni. ,,A nebuďte tak formální. Říkejte mi Minervo.".

Než lehce dojatá hnědovláska stihla cokoliv říct, otevřela se brána do velké síně. Za dlouhým profesorským stolem už seděl v jeho středu Albus Brumbál a s radostí je všechny přivítal. Celý učitelský sbor se sunul celou velkou síní až na její konec a začal usedat na svá obvyklá místa. Jeho složení se víceméně od doby, co Hermiona navštěvovala školu jako studentka nezměnilo. Přibylo jen pár nových tváří a pár jich ubylo. Posadila se vedle profesorky McGonagallové a rozhlížela se, kde najde Remuse. Konečně ho spatřila, jak vede zřejmě vážný rozhovor s profesorem Snapem. Vyslala k němu prosebný pohled. Zachytil ho téměř okamžitě. Během chvíle byl u ní. 

,,Co se děje?" zeptal se starostlivě a postavil se vedle ní, jakoby jí měl každou chvíli někdo střelit a on se chtěl postavit kulce.

,,Nic. Já jen.. Nemohl bys prosím sedět tady? " ukázala na místo vedle ní. 

Vlkodlak v Lupinovi radostně poskočil. ,,Cokoliv budeš chtít. Jen se prosím nestresuj, Mio." usmál se a ni a lehce jí stiskl ruku.

Posadil se vedle ní. Vlastně tušil, čeho se tolik bojí. On, jakožto vlkodlak se také bál, že ho žáci nepřijmou. Věděl to tu ze starších studentů každý, co je zač. Ti, co to ještě nevěděli se to brzy jistě také dozví. Ona byla nejmladší člen učitelského sboru. Bála se, že nebude mít autoritu. Bála se,že z ní žáci budou mít jen legraci.

  Znovu se otevřela velká brána a do síně se nahrnula velká spousta studentů. Jen, co se usadili pohlédla Hermiona ke stolu, kde seděla Nebelvírská kolej. Hned se cítila lépe i přesto, že už mezi žáky Nebelvíru nepatřila.

Brumbálův kouzlem zesílený hlas se rozburácel síní. 

,,Milí žáci a kolegové,

vítám Vás tu zpět po Vánocích. Doufám, že jste si je dostatečně užili. Nyní se ale vraťme zpět do starých kolejí. Během prázdnin se událo pár změn především v profesorském složení. Dovolte, abych vám představil profesora Lupina, který již na naší škole jednou působil a bude vás učit Obranu proti černé magii. " Lupin se postavil a lehce uklonil hlavu.Ozval se hlasitý potlesk především od Nebelvírského stolu.

,,Také mi dovolte představit zbrusu novou posilu a dočasnou náhradu za pana Kratiknota, který se vrátí ze zdravotních důvodů až v příštím školním roce." Hermiona pevně stiskla Remusovi ruku. ,,Přivítejte prosím slečnu Hermionu Grangerovou." zaburácel Brumbál. Hermiona se postavila , pousmála se a lehce kývla hlavou. Nepřestávala však stále pod stolem držet kouzelníkovu ruku. Ozval se ohlušující potlesk a pískot především od pánského zastoupení kolejí. Hermioně spadl kámen ze srdce. Teď už mnohem klidnější dosedla zpět na židli vedle Lupina a jeho ruku pustila.

,,Školník, pan Filch mě také požádal," pokračoval Brumbál ve svém proslovu na uvítanou ,,abych vás upozornil na přísný zákaz opouštění ložnic po večerce a kouzlení na chodbách. Nebudu vás již nadále zdržovat. Dobrou chuť." popřál všem ředitel a na stolech před nimi se objevily hromady jídla.