Pokušení z pekla [TVD/TO CZ FF]

15.

Zvědavost je přirozená, ale nesmíme to s ní přehánět. To, co se nám zdá, jako nevinná hra, může mít katastrofální následky. A poté přijde zatmění a zlověstné obrazy se začnou zhmotňovat.

Pohled Hope

Moc dobře jsem věděla, že Agnes nebyla ráda, když jsem před ní mluvila o Kolovi. Zrovna teď, když se kolem ní nedělo nic moc dobrého. Ale bylo zas docela vtipné ji takhle provokovat, i když jsem se občas za to styděla. Po rozhovoru jsem ji nechala ještě chvíli spát a šla se podívat, co dělají dvojčata. Nejprve jsem si nebyla jistá, kde hledat, ale nakonec je prozradily jejich hlasy. „Co tu děláte?" Překvapila jsem je, až jsem měla pocit, že jsem je při něčem nachytala.

„Říká se tomu ascendent. Je to něco jako klíč mezi světy." Odvyprávěla jsem hodně zjednodušené vysvětlení, které jsem právě vyčetla v jedné z těch knih, které se tu všude válely. Dvojčata na mě koukala dost překvapeně a hlavně nechápavě. „To jako s tím vyvoláme duchy?" Začala mluvit Lizzie a Josie přikyvovala. Pousmála jsem se. Vlastně měly docela pravdu. „Přivoláme si s tím naši pravou mámu!" Zvolaly z ničeho nic obě dvě najednou, až jsem se lekla. V kouzlech jsem se trochu vyznala, díky tetě Freyi. Ale zahrávat si s nimi bylo dost špatné.

Pořád jsem si říkala, jak moc je to zlé. A taky jsem přemýšlela, jestli nemám zavolat Agnes. Nebo možná Kola. Ale Agnes by s tím rozhodně nesouhlasila. A Kol by asi kvůli dvojčatům a jejich přání nepřišel. „Potřebujeme tuhle věc, krev a příslušné kouzlo." Mluvila jsem dál a střídavě ty dvě pozorovala. Možná jsem si myslela, že se nakonec leknou a ukončíme to dřív, než bude pozdě. Ale bohužel. Dvojčata se nenechala přemluvit.

Zase jsem usnula. Po té události s mou malou nehodou, kdy byla moje duše opět po letech v ohrožení, jsem byla nějaká unavená. Navíc jsem dostala hlad. A taky mě znervózňovalo to ticho, které domem panovalo. Nevím, kam všichni zmizeli, ale jejich hledání jsem teď v plánu určitě neměla. Protáhla jsem se a koukla jsem se skrz okno v pokoji. Zdálo se mi, že je venku nějaká nepřirozená tma. Mávla jsem nad tím rukou, zkontrolovala svůj neupravený vzhled v zrcadle a vydala jsem se na lov do kuchyně.

Zrovna jsem si vychutnávala zbytek lívanců od snídaně, když mě něco zarazilo. Znervóznila jsem, protože jsem zaslechla dívčí křik odněkud z horních pokojů. S nejistým pohledem jsem koukla kolem sebe, jako bych hledala podporu a beze slov jsem se vyběhla schodiště. Má špatná intuice se stala skutečností. Otevírala jsem každé dveře, které se mi dostaly pod ruku. Nic. Nikoho jsem nemohla najít a to bylo v tuhle chvíli, jako zlý sen. Nervozita ve mně stupňovala a já už jsem si představovala to nejhorší. Až pak, kdy jsem se na okamžik zastavila, abych se nadechla, jsem si všimla pootevřených dveří od půdy. V duchu jsem napočítala do tří, než jsem je prudce otevřela dokořán.

„Proboha, co se tu stalo?" Zamračeně jsem pozorovala Josie a Lizzie, které seděly na zemi a držely se za ruce. A taky Hope, která tam byla nečekaně taky. Před nimi ležel podivný předmět a všude kolem rozházené knihy. Zavřela jsem oči a zase jsem se snažila z toho snu probudit. Marně. Tohle byla bohužel pravda. To, co mě dostalo asi nejvíc, byla osoba kousek od nich. Nikdy jsem ho neviděla a nepamatuji si, že by Caroline s Alaricem měli na půdě schovaného tajného vetřelce.

„Zkoušely jsme najít mámu. A on se tu objevil." Prozradila z ničeho nic Lizzie a ve tváři měla nechápavý výraz. Snažila jsem se tuhle chvíli vstřebat. Pak jsem ze sebe vydala takový znuděný vzdech. „No bezva, nechám vás deset minut bez dozoru a vy si těmi svými kouzly přivoláte naprosto cizího chlapa." Reagovala jsem s hysterickým nádechem v hlase a hledala podporu u Hope. Z jejího pobaveného výrazu se ve mně naštvání ještě víc prohloubilo.

Pohled Kaie

Ještě před chvíli jsem byl ve svém dosavadním domově a najednou bylo vše jinak. Někomu se po mě jistě stýskalo, jinak bych teď okupoval úplně jiné místo, než bylo tohle. Ledabylým rozhlížením jsem se snažil najít něco, co by mi poradilo. „Neznáme se?" Zaměřil jsem se z ničeho nic na dvě malé holky, které zřejmě taky stály za mým návratem. Někoho mi neuvěřitelně připomínaly. Nemohl jsem se ale zdržovat pátráním po mezilidských vztazích. Teď jsem byl opět volný a schopný čehokoliv.

„Malachai Parker, možná jste o mě už slyšeli." Vzal jsem do rukou jednu z poházených knih a letmo ji prolistoval. Jako by mě ani nezajímalo, že můj návrat zřejmě v plánu neměly. „Ty jsi ten kluk z té fotky!" Vykřikla z ničeho nic ta blonďatější holka a ukazovala na mě. Ne, že bych se o hloupé výkřiky malých holek přehnaně zajímal, ale bylo víc než jasné, že objevit se uprostřed téhle mateřské školy, byl možná osud.

Taky jsem měl pocit, že se to tu začalo pomalu a jistě plnit, když dovnitř z ničeho nic vpadla zrzka s hysterickým zjevem. Letmo jsem si ji prohlédl, a aniž bych se ptal na nějaké svolení, pomalu jsem se k ní přiblížil. „Po všech těch dlouhých letech v tom ztraceném pekelném světě mě vysvobodí dvě malé příšerky a k tomu všemu se ocitnu v nadpřirozeném sirotčinci? To není zlé." Na tváři se mi objevil pološílený úsměv. Do začátku by se mi nějaká moc hodila. A tahle zrzavá holka mohla být vhodným dárcem. Cítil jsem totiž zvláštní sílu, která mě zaujala.

Navíc, moc tu byla všude kolem, takže jsem měl popravdě docela na výběr. Bylo to skoro, jako salátový bar. Nakonec jsem si ale vybral. Chytl jsem ruku té zrzky, abych si od ní půjčil něco, co by nemusela postrádat. Ale místo toho úlevného pocitu, jsem se objevil na zemi před ní. „Ani to nezkoušej!" Zasyčela na mě a věnovala mi zastrašující pohled. Tahle holka mě začala zajímat. Nebyla, jako obyčejné čarodějky a tím pádem byla určitě vzácnější druh. Nemohl jsem pokoušet své štěstí. A třeba by se mi mohla ještě hodit. „Tak jsem se nechal přemluvit a zdržím se tu." Oznámil jsem nakonec rozhodně, všechny obdařil nadšeným úsměvem a sledoval jsem šokované výrazy přihlížejících. 

________________________________    

Ahojky. :) 

Zase je čas publikování a doufám, že už se na novou kapitolu těšíte. :3 Stále se držím toho osudného pátku místo soboty, takže i ten týden utíká možná o něco rychleji. :D Minule jsem naznačovala, že se blíží další etapa událostí, které jsou pro tuhle povídku důležité. A taky, že jo. :D 

Dvojčata společně s Hope udělala asi největší chybu ve svém životě. Přivolali na zem někoho, kdo jim pořádně zamotá s životy. :D Stačilo jedno kouzlo, jeden "rituál" a všechno je špatně. :( :D Ale díky tomu máte novou postavu a nové situace, kterých bude ještě určitě dost. :P 

Ten osudný "rituál", o kterém tam dvojčata s Hope mluví, jsem schválně hodně zjednodušila a zkrátila. Díky tomu mi teď pasuje akorát do děje. :) 

Přeji vám příjemné čtení. :)

Vaše Vee♥