Denně se probouzíš v bolestech,
svíjející se duše
nedej se,
minulost zemřít nech.
"Smrt." Pronesl suše.
Pavouci po stěnách,
lezoucí nahání strach.
Vše kolem se roztéká,
já v kalužích od krve,
do pekel jdu poprvé.
Hrůzyplné stíny a tma,
zůstanu na konci dna.
V okovech ruce sedřené,
pomalu ale jistě se topím,
tiše svá víčka sklopím.
Na ničem již nesejde,
tisícero bot po mně přejde
zadupán do země,
navždy zapomenut časem,
do vitríny nepodstatných vsazen.
Nože zabodané v těle,
křik roznáší se směle.
Snažím se nadechnout,
leč daří se mi jen
do rakve zalehnout.
ČTEŠ
Život pod povrchem
PoetrySbírka básní líčící, co je schopen všechno člověk udělat či co cítí, když je v depresi a na dně... De facto již pod tím dnem. Nejlepší umístění: 9. místo v poezii (leden 2018)
