Creepypasta at school | ✓

4. kapitola

Divný dům hrůzy, asi tak bych to nazvala. Byl tu jakýsi smrad, který mi připomínal rozkládající se a hnijící jídlo. A vzhledem k tomu, že v tomhle obrovském pětipatrovém domě žijí i ostatní creepypasty, mohlo mi dojít, že to nejspíš nebude jídlo, ale hnijící maso a mrtvoly.

,,V tomhle tady bydlíte?" zeptala jsem se. Začalo se mi špatně dýchat a žaludek bolel.

,,Jo," zamumlal Toby.

Začala jsem se bát. Tady žijí. Tady žijí i s dalším minimálně tuctem creepypast. Tady žijí v hnilobě a daleko od veškeré civilizace.

Mezitím se rozešli dovnitř a já je bez protestů následovala.

,,Tam žijou i ostatní, že jo?" zeptala jsem se. Přikývli. Srdce se mi šíleně rozbušilo a přišlo mi, že to musejí všichni slyšet.

,,Nezabijou mě, že ne?"

,,Jasně, že ne."

Tahle odpověď mě uklidnila. Trochu. Ale bylo vidět, že si to Jane namlouvá i sama sobě. Věděla jsem, co dokážou a opravdu to nechci zkusit.

Vevnitř nás Toby a Jeff po zavolání pozdravu do kuchyně opustili.

,,Nazdar," řekla Jane.

Tři přítomní si o něčem vzrušeně povídali a po jejím pozdravu zamumlali něco na odpověď. Jenom zvedli hlavu, ale když ji vrátili do původní polohy, hned šla hlava zpátky.

,,Kdo to k sakru je?" zeptala se jedna jediná holčina v jejich prazvláštní partě. Nina the killer. Její černé vlasy kontrastovaly s bílým obličejem s rozříznutým ušmudlaným šklebem. Kopie Jeffa. Její tón hlasu mi byl docela sympatický a i když se na všechny okolo smála (i když měla její krásnou pusu, takže nemusela), já jsem na ni zůstala hledět s kamennou maskou. Nechtěla jsem dávat najevo strach.

,,Tohle je Ester, ta, o který jsme vám už říkali. Tohle je Nina," ukázala na ni a nezapomněla se u toho znechuceně ušklíbnout ,,LJ a Puppeteer."

Zkratka LJ znamenala Laughing Jack. Byl vysoký s dlouhýma rukama a nohama. Černé kalhoty na kšandách, proužkovaté triko a leginy a špičatý pruhovaný nos jasně vypovídali o tom, že je klaun.

Puppeteerovy oči by zářily svou zlatou barvou i v té nejtemnější noci. Jinak měl divně našedlou kůži a černé oblečení. Ve svých zlatých nitkách držel a ovládal polomrtvou kočku.

Až teď jsem si uvědomila, že Jane už vidím jako Jane the killer. Zmrzačenou dívkou v černých šatech a touhou po pomstě. Jistě takhle musel vypadat i Toby s Jeffem.

,,Ahoj," řekla jsem. Co taky jiného, že? Jane se rozvalila v židli u stolu a já se trochu skromně usadila vedle ní.

Jaká to blbost s nimi jít. Celou dobu jsem věděla, co a kdo jsou, kde a jak žijou a jací jsou. Přišla jsem jim sem jako hodná ovečka na porážku. Narozdíl od té nebohé a nevinné ovce jsem se ale moc na návštěvu těšila. Teď se ale už holt musím smířit a v duchu se rozloučit s mamkou.

Začali si povídat. Já jsem občas do rozhovoru něčím přispěla, ale ne moc. Po chvíli jsem ale na svou smrt zapomněla a bez rozmýšlení se rozkecala na plné kolo.

Dalo se s nimi povídat lépe, než jsem čekala. Přišli mi fajn a už mi ani moc nevadil fakt, že jsou vraždícími maniaky.

Podívala jsem se na hodinky. Šest pryč. Sakryš.

,,Hele, jsem ráda, že jsem vás poznala, ale máti už nejspíš zjistila, že jsem zdrahla z bytu oknem," vysypala jsem ze sebe a začala se zvedat.

Jane se zamračila a následně rozesmála. ,,Tos nám neřekla! Pojď doprovodím tě," řekla a já se na ně na rozloučenou usmála a zmizely jsme z domu.

Další kapitola docela po dlouhé době. Dneska mi to docela dalo přemýšlet, jak tuhle kapitolu zpracovat. Mějte se pěkně a příště!