Bad Reputation (Shawn Mendes) ✅

9. kapitola

,,Miluješ mě?" ušklíbl se. ,,Já řekla přeber si to jak chceš" ,,Máš hlad?" zeptal se. ,,Nevzala jsem si peněženku, nikam nejdu" ,,Kdo říkal, že budeš platit?" zasmál se.

***

Po jídle jsme šli na chvíli do parku. ,,Mám dneska focení" řekl když jsme si sedli na lavičku. ,,A?" pokrčila jsem rameny. ,,Potřebuju aby si se mnou byla na některých těch fotkách. Měl bych tam být se svojí dívkou ale tu jaksi nemám a tebe mám rád a jseš krásná..." odmlčel se. ,,Šla by jsi prosím?" podíval se na mě těma čokoládovýma očima. ,,Jo klidně ale nechci aby to vypadalo, že spolu něco máme" ,,Děkuju" objal mě. Byla jsem ráda, že poprosil zrovna mě.

,,Shawne!" zakřičel klučičí hlas. Otočila jsem hlavu. Řítil se k nám Cameron.  ,,Ahoj Danielle" usmál se na mě. ,,Nazdar" protočila jsem očima. ,,Tak co už si jí dostal do postele?" ušklíbl se a přitom koukal na mě. Mendes po mně hodil zoufalý pohled a pak se otočil zpět na svého kamaráda. ,,Ne" odpověděl nakonec prostě. ,,Takže mám ještě šanci?" přiblížil se Cameron víc ke mně a chytl mě za bradu, abych k němu musela zvednout svůj pohled. Ruku položil na moje stehno a já se začínala cítit dost špatně. ,,Ani náhodou" pronesla jsem s naprostým klidem a pak mu plivla přímo do obličeje. Okamžitě jsem ucítila štiplavou bolest na tváři. Začala jsem si ji mnout. ,,Štětko!" zakřičel. ,,Takhle už jí v životě neřekneš!" zakřičel Mendes vedle mě. Otočila jsem hlavu směrem k němu. Stál u lavičky a pěsti měl zaťaté. ,,Ale notak, snad ses nám nezamiloval" začal se smát Cameron. ,,Ty o lásce nevíš nic!" zakřičel Mendes a chytl mě za ruku. ,,Jdeme Danielle." Cameron vypadal, že jeho mozek trochu nestíhá situaci.  Ostatně ten můj taky ne. ,,A ještě jednou se jí dotkneš a zabiju tě!" otočil se na chvíli zpět na Camerona a pak pokračoval dál v chůzi.

,,Kam jdeme?" pípla jsem. Teď mi naháněl strach. Nevěděla jsem jestli mám být ráda, že se mě zastal a nebo podlehnout panické hrůze v mém nitru, která se objevila když zařval. Držel mou ruku moc pevně a šel moc rychle. Nestíhala jsem ho a tak jsem za ním běhala jako poslušný pejsek. ,,Mendesi to bolí" pronesla jsem potichu ale on mě ignoroval. ,,Shawne pusť mě!" vykřikla jsem tentokrát a Mendes sebou trhnul. Otočil ke mně hlavu a pustil mou ruku. ,,Promiň. Já... musel jsem se něčeho držet abych se neotočil a nezbil ho" poškrábal se na zátylku. ,,Jak je na tom tvoje tvář?" chtěl mě po ní hřbetem ruky pohladit ale já uhla. On svou ruku svěsil zpět k tělu. ,,Ty se mě teď bojíš?" zeptal se. Nejspíš si všiml strachu v mích očích a toho jak si mnu ruku.

,,Danielle..." Zaměřil svůj zrak na mou ruku. Byli na ní zřetelně vidět otisky jeho prstů, které se zbarvovaly do fialova. ,,To jsem ti udělal já?" ukázal na mou ruku. Já na něj jen s vystrašeným pohledem koukala. ,,Promiň já nechtěl. Nevěděl jsem, že tě držím tak silně. Prosím odpusť mi to" jeho oči byli skelné jako by měl za chvíli brečet. Stále jsem mlčela. Nebolelo to tolik ale bála jsem se ho. Byla jsem zaražená a bála jsem se odpovědět. ,,To je v pořádku" vysoukala jsem ze sebe nakonec s námahou. ,,Není. Já ti nechtěl ublížit. Tohle si neodpustím" zavrtěl hlavou, chytl mou ruku a začal si ji prohlížet. ,,Zastal jsem se tě a pak jsem ti ublížil mnohem víc než on." Po tvářích mu začínaly stékat slzy. Takového jsem ho neznala. Nesnáším když kluci brečí. Hlavu měl svěšenou a pozoroval své boty jakoby byly něčím úžasné. ,,Poslouchej mě" chytla jsem ho za tváře aby musel zvednout svůj pohled. ,,Mě to nevadí. Je mi fajn. To co si mu řekl je jedna z nejhezčích věcí co pro mě kdy kluk udělal, dobře?" začala jsem k němu mluvit. Pozorně mi hleděl do očí. Nakonec jen opatrně kývl. Palcema jsem mu setřela slzy a pousmála se na něj.

,,Proč mi tohle děláš?" zašeptal. ,,Co dělám?" nechápala jsem. ,,Jednou mě nesnášíš a pak uděláš tohle." ,,Kdy je to focení?" Rozhodla jsem se jeho odpověď ignorovat a radši jí zamluvit. ,,Za necelých deset minut tam máme být" pronesl když se podíval do displeje svého mobilu. ,,A jak dlouho nám asi tak bude trvat cesta?" ,,Normálním krokem asi patnáct minut" podíval se mi do očí. ,,Tak na co čekáš? Běžíme!" vykřikla jsem a rozběhla se uličkou pryč a on hned za mnou.

Doufám, že se kapitola líbila 🙈💕 Svoje názory mi můžete napsat do komentářů a bude ráda za každý like 👑❤