Elizabeth [shortstory]

One

Byla krásná jako jarní slunce, které svítí ráno do pokojů a budí spáče ležící v postelích.

Ano, tak zní má slova.

Byla moje všechno, a přece mi z ní nic nezbylo.

I ten dopis už zmizel z povrchu zemského.

A já jsem za to rád.

Už mě netíží vzpomínky.

Už se v noci neprobouzím se strachem.

Můžu klidně snít a v dobrém myslet na minulost.

Ale je minulost tak dobře zapomínatelná?