Change my mind

Jmenuji se Debbie a je mi 20 let. Společně se svou mladší sestrou Tracy, které je 17 bydlíme ve Worcasteru. Bydlíme spolu od doby co nám umřeli rodiče, díky autonehodě.

Jelikož bydlíme daleko od Londýna sestra mě nutí jezdit tam ob týden na nákupy. Jenže Tracy si kupuje samé kraviny od těch jejích "miláčcích" One Direction. Nevím co a nich všichni vidí jsou to pouze namachrovaný frajírci co blázní hlavy malým holkám. Žádný znich by nikdy nechodil s normální dívkou jako jsme my.

Sestra pořád o nich mluví a mě to už leze na nervy takže když začne jdu radši něco dělat.

"Deb, zítra pojedeme do Londýna, že jo?"

"Ano ale jen když si koupíš něco normálního na sebe a né zas další kravinu od nich."

"Ale já musím teď mají novou kolekci oblečení a já jí musím mít. Navíc nejsou to kraviny."

"Když už to nemáš ani kam dávat."

"Vždycky se nějaké místo najde."

"Kdyby sis radši koupila něco normálního na sebe."

"Koupím ale až budu mít tohle."

"Ale jen jednu věc s nima jinak do Londýna už nepojedem."

"No tak dobře ale jen pro tentokrát." řekla a odešla do svého pokoje. Asi jí přestanu dávat kapesné aby si nemohla už s nima nic koupit. Kdyby jste vilděli její pokoj tak si přijdete jako v obchodě.

Tracy má snad všechny věci s nima.Má dokonce i jejich kartonové já v životní velikosti. Jejím oblíbencem je Liam né Harry, určitě je to Harry ten s těma kudrnatýma vlasama a spoustu tetovíním. Neříkám, že se mi tetování nelíbí ale on jich má opravdu až moc.

Kdybych si mezi nimi měla vybrat tak si vyberu toho nejstrašího ale ten už přítelkyni má. Jejich písničky se mi docela líbili ale když je slyším každý den aspoň třicetkrát tak už mě přestaly bavit.

"Ségra, ségra." přilítla do mého pokoje a začala mi skákat po postely. Co doprovázelo pištění a křičení.

"Co se děje a slez s mé postele."okřikla jsem jí.

"Vyhráli jsme, vyhráli." říkala a stále mi skákala po postely.

"Co jsme vyhráli?"

"No pobyt s One Direction." konečně se uklidnila a posadila se vedle mě na postel.

"Jak myslíš my?"

"No mam si vzít někoho sebou a já si vybrala tebe. Vím, že ty by jsi mě samotnou nepustila tak takhle na mě můžeš dávat pozor a aspoň poznáš, že nejsou takový jaký si myslíš."

"Já na ně nepotřebuju měnit názor. Vem si sebou někoho jinýho."

"Ale to už nejde protože jsem tě tam už zapsala."

"To si snad děláš srandu. A co na to řeknou v práci?"

"Neboj všechno zařídí."

"To je pěkný, že mi to říkáš až teď."

"Promiň, ale já věděla, že by si jinak nejela."

"Máš pravdu, nejela. A kdý se teda odjíždí?"

"Už v pondělí." řekla znovu s nadšením.

"Tak to do Londýna nemusíme."

"Jak nemusíme? Právě, že musíme nemam nic novýho. Musim si koupit nějaké oblečení abych k nim nejela v tom starym."

"Pořád si něco kupuješ a ty nemáš nic novýho?"

"Ne, protože si vše kupuju s nima."

"A kdo ti pořád říká, že si máš koupit něco normálního."

"Já vím, starší sestry mají pravdu vždycky." řekla s kapkou ironií.

"Ano to mají."

"Hmm... Už je jídlo?"

"Kdyby jsi nebyla zalezlá v pokoji a nepouštěla si nahlas písničky, tak by jsi zjistila, že jsem tě volala na oběd."

"Ty jsi mě volala? No a můžu si tedy vzít?"

"Jo můžeš." Tracy se zvedla a odešla do kuchyně aby si nandala jílo. Proboha co mi to udělala, měsíc budu muset být s nima v jednom domě. A ještě k tomu mě omluví s práce, kterou mám ráda a baví mě. Dělám kuchařku ale mě vaření baví. A jak to bude se školou, to jí taky omluví? A jak pak dožene to co zameškala? Došla jsem za ní do kuchyně abych se jí na to mohla zeptat.

"Tracy a jak to bude s tvojí školou?"

"No, zajistí mi ,že mi budou posílat výpisky s dané látky kterou budou probírat."

"Takže mi chceš říct, že se budeš učit když je budeš mít na blízku?" povytáhla jsem obočí.

"Když mě znáš."

"No právě, takže se na to učení ani nepodíváš, ale jak potom budeš nosit špatné známky tak si m nepřej."

Tak máme tu další příběh snad se bude líbit jako ten předchozí :) Kdyby chtěl někdo věnovat další díl tak napiště. :)