Už mi pomalu začíná hrabat.
Chodím pozdě spát,
spím jen čtyři hodiny.
pocit mám,
jako bych mimo byl,
měl vidiny,
jako bych do bláta zapad.
Snadno zviklat se dám,
jako by někdo názor můj smyl.
Silně krvácím,
nenávistné pohledy,
kontrolu nad vědomím ztrácím,
nikdo na mě nebere ohledy.
Únava, přivírají se mi víčka,
koukám, jak přes neprůhledná sklíčka.
Náhle padám k zemi,
další den vstávám a říkám si:
"To asi něco zdálo se mi."
Zkusím dát dalšímu dni ještě šanci.
ČTEŠ
Život pod povrchem
PoesiaSbírka básní líčící, co je schopen všechno člověk udělat či co cítí, když je v depresi a na dně... De facto již pod tím dnem. Nejlepší umístění: 9. místo v poezii (leden 2018)
