Modrá růže (Thriller girlxgirl)

1. Dívka s tváří anděla

Dnešní počasí se řadí k těm lepším. Je květen, slunce svítí, avšak dusnou atmosféru pohlcuje svěží vánek, který jemně hladí po tváři a pohrává si s vlasy. V takovémto období je škoda zůstávat doma a ještě větší škoda je být ve škole. Při důkladnějším pohledu na žáky jde vidět, že málokdo věnuje pozornost učitelce Bellové a většina si buď črtá, povídá, píše na mobilu a nebo je zasněná. No, a Sandra není žádná výjimka. Sedí v zadní lavici u okna, které je lehce pootevřené, podpírá si hlavu a kouká ven na stromy, obláčky a lidi před školou. Tak strašně moc by už chtěla jít ven. Vánek se dostává dovnitř a osvěží už tak unavenou třídu.

„Tak, jak vás vidím, pro dnešek už toho asi necháme, co říkáte?" pronesla paní Bellová s viditelným úsměvem a rozesmála tím své žáky, kteří náhle ožili a se smíchem přitakali. „Tak tady ukliďte, zvedněte židle a zavřete okna. Mohu se na vás spolehnout?" zeptala se, ale ani nečekala na odpověď, protože žáci tyto věci začali dělat automaticky. Po chvíli se s nimi rozloučila a odešla. Za chvíli byla třída uklizená a její členové také začali postupně odcházet. Sandra se připojila k partě holek, s nimiž často chodívá nejen na zastávku, ale třeba i posedět mimo školu. Mia, Tereza, Bára a Míša. Ty už na ni čekaly před třídou, a když už byla parta kompletní, daly se k pohybu.

„Ježiš, ta Bellová je tak nudná, to snad ani není pravda!" řekla Mia a vytáhla si mobil.

„Vole, přestaň si pořád na něco stěžovat," zareagovala Míša, „konečně nějaká příjemná učitelka a dokonce nás pustila dřív!"

„No, ale co teď budu dělat já?" povzdychla si Tereza. "Vždyť mi vlak jede skoro za dvě hodiny!" Terka sice do školy dojíždí z daleka, ale tentokrát jde na vlak kvůli svým prarodičům, které se chystá navštívit. Je to až za sousedním městem a vlakem je to nejrychleji. Když vezmeme v potaz to, že nevlastní auto.

Mia si něco zapisovala do mobilu a poté vzhlédla. „No, a co kdybychom jely na to nádraží s tebou? Že bychom ještě pokecaly. Pojď i ty, Sandro!" usmála se a pokračovala: „Stejně spolu pojedeme zpátky!"

„Ale jo, to nemusí být špatné, stejně nikam nespěchám." Pravila Sandra po menším uvažování a usmála se na holky. Teď se všechny blížily k tramvajové zastávce, povídaly si a pokračovaly i po nástupu do ní.

Cesta ubíhala poklidně a zanedlouho holky vystoupily poblíž nádraží. Protože byl ještě čas, šly k plácku u autobusové zastávky, kam si lidé sedají na lavičky a nebo kouří cigarety. Tu si teď Tereza vytáhla a zapálila. Míša se najednou usmála a povídá: „Víte holky, co pro mě Marek udělal?" Všechny se na sebe podívaly s úsměvem, ovšem žádná z nich nevěděla, co má Míša na mysli. Tak tedy pokračovala: „Koupil nám lístky do kina! Pozítří tam jdeme! To je pátek, takže se můžeme zdržet a užít si noční promítání. No, to je paráda! A to jsem si myslela, že zase půjde s klukama na fotbal!" Holky se smály, bavily se o výběru filmu a najednou se ke slovu dostala i Bára, která na toto téma navázala. „Prostě, holky! To mi ani neuvěříte! Já už měla v práci padla, jenže jsem ještě čekala na recepci na šéfovou, která -jak jinak- chodí pořád pozdě. Jenže, najednou se objevil Tom. Toho já v té chvíli ještě neznala, možná tak od vidění, ale prostě se objevil a řekl, že to musí zkusit. Že se mu už dlouho líbím, a jestli bych mu nedala svoje číslo. No, já mu ho dala, byli jsme už dvakrát venku a bylo to fakt skvělé!" Podobně se debata ubírala dál a i když se to možná zdá neuvěřitelné, tak Sandra jako jediná neměla do tohoto tématu čím přispět. Ne, že by byla momentálně nezadaná, ona vlastně žádný vztah ještě nikdy neměla. Samozřejmě není ošklivá nebo nějak útočná, je to běžná holka, jen občas trochu stydlivá. Z předchozích zkušeností ji dělá problém lidem důvěřovat. Ovšem to neznamená, že by na vztahy zanevřela. Jen žádný aktivně nehledá a do ničeho se nevrhá po hlavě. A je zde ještě jeden detail. Není si až tak jistá, že hledá zrovna kluka. A nebo si jistá je, jen si tuto okolnost nechce natolik připustit.

Zanedlouho se holky rozloučily. Stihly probrat všechno možné a nemožné a teď se ubíraly svou cestou. Tereza šla na vlak, Bára na lekci zpěvu, Míša na tramvaj a Mia se Sandrou na autobus. Venku je stále počasí lákající k odpočívání a nicnedělání. Vždyť tohle také Sandra plánuje dělat. Ale doma. Připraví si něco k jídlu, pustí si písničky a zahraje si hry na herní konzoli. I když sluníčko opravdu láká ven, Sandra se tentokrát přemlouvat nenechá. Teď má prostě náladu na lenošení doma.

Když autobus přijel, holky si sedly vedle sebe a zase si začaly povídat. Po základních tématech přišlo další, vlastně i vcelku běžné a neodbytné téma. A tím jsou kluci.

„Tak co ty, Sandro? Máš už někoho vyhlídnutého?" zasmála se Mia a dost provokativně se zakousla do jablka, které vylovila z tašky.

„Copak jsou na světě jenom kluci?" řekla Sandra tónem, u kterého člověk nepozná, zda-li je naštvaná, či se o tom prostě nechce bavit.

„No, nejsou, ale to bych se tě rovnou mohla zeptat na to, jestli jsou na světě jenom hry. Když budeš domácí pařmenka, tak takhle si asi těžko nějakého kluka najdeš."

„Jaká pařmenka? To, že si párkrát týdně něco zahraji ze mě žádnou pařmenku nedělá! To je to samé, jakoby všechny holky z pátečních diskoték byly čůzy! Každý se prostě baví jinak!" řekla Sanda už mírně naštvaně, načež se Mia zatvářila jako kdyby objevila Ameriku, usmála se a pravila: „No joo, to je nápad! Sandro, ty jsi boží! Takže v pátek někam vyrazíme a najdeme ti kluka! Jenom škoda, že u toho nebude Míša, když jde s tím svým do kina..."

„Posloucháš se vůbec?!! Přemýšlela jsi nad tím, že třeba žádného kluka nechci?!" řekla Sandra dost hlasitě na to, aby pár spolucestujících zbystřilo a otočilo se na ně.

„Tak promiň, chtěla jsem ti jen pomoct, nemusíš být hned tak protivná." vzdychla Mia.

„Však v pohodě, jen prostě nepotřebuji, aby mi někdo někoho dohazoval a nebo předhazoval, že nikoho nemám." šeptla Sandra.

„To nevadí, ber to tak, že máš nás. My tě máme rády a nic se na tom nezmění. Jsi super kámoška." usmála se Mia a zahleděla se do mobilu. „No, počkej! Viděla jsi už to nové video? Podívej se!" Posunula mobil, aby na něj obě dobře viděly a dala Sandře jedno sluchátko. Byl to sestřih lidí, kteří se naučili tančit sami, bez pomoci dalších. Jen z různých internetových videí. Bylo velmi zajímavé pozorovat, jak se někdo dokáže odhodlat a sám se něco takového naučit. O něco takového se dříve pokoušela i Sandra. Ovšem, když chybí motivace a chuť nahradí výmluvy, tak z toho pochopitelně sejde. Po chvíli pozorování a komentování videa se holky musely rozloučit, protože Sandra bydlí jinde než Mia a cestou domů bude muset ještě přestoupit.

Holky se rozloučily, popřály si pěkný zbytek dne a domluvily se, že se zítra cestou do školy setkají. Sandra tedy vystoupila a došla na jinou zastávku stojící opodál. Chvíli stála a koukala kolem. Pak si sundala batoh a začala se v něm přehrabovat a hledat sluchátka. Když vtom uviděla něco, nebo spíše někoho neuvěřitelného. Byla to dívka v džínové bundě o pár velikostí větší, černé kalhoty zdůrazňovaly její štíhlé nohy, ovšem její vlasy zdůrazňovaly ji jako celek. U kořínků a lehce dál byly mandlově hnědé, až pomalu světlaly k polovině své délky, od které byly spíše peroxidové. V zasněném vidění "vanilkové". U někoho by to mohlo vypadat celkem nedbale, ovšem ona nevypadala jako běžná holka, ona vypadala jako anděl. Obličej tak jemný a přitom výrazný, oči krásné a přitom tajemné, celkem vysoká, ovšem ne vyšší než Sandra, svým vzhledem prostě zářila. Byla tak krásná a přitom nedostupná. I v tomto počasí Sandra cítila jemný chlad a motýlky v břiše.